19 C 230/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 14 435,49 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], kdy žalovaná vyplnila registrační údaje ve formuláři, žalovaná následně souhlasila se zněním smluv i dalších přílohových dokumentů, což stvrdila zaškrtnutím čtvercového políčka pro udělení souhlasu. Následně byla tvorba profilu a žádost o úvěr stvrzena verifikační SMS zprávou. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření smlouvy o úvěru a žádost byla žalobkyní schválena. Žalované byla zaslána požadovaná částka ve výši 6 900 Kč na její bankovní účet. Žalovaná poskytnutou částku neuhradila řádně a včas, když na svůj závazek neuhradila ničeho. Žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 535,49 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení jistiny ve výši 14 435,49 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 435,49 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalované byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum]. Žalovaná zůstala nečinná a k žalobě se nevyjádřila. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu: Z předložené listiny smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že obsahuje údaje o žalované, neobsahuje však podpis žalované. Soud také zjistil, že smlouva měla být uzavřena dne [datum] a nikoli dne [datum] tak, jak uvádí žalobkyně v návrhu. Ve smlouvě je ujednáno, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši 6 900 Kč, splatný do 29 dnů od jeho poskytnutí (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]). Dne [datum] byla právní předchůdkyní žalobkyně poukázána částka ve výši 6 900 Kč na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] (viz historie transakcí bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně), který uvedla žalovaná ve smlouvě o úvěru. [příjmení] však byla poukázána dne [datum], přestože předložená smlouva je datována až dne [datum]. Pohledávka za žalovanou měla být na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na předložené smlouvě o postoupení pohledávek však absentuje podpis postupníka, respektive pana [jméno] [příjmení], člena představenstva žalobkyně, oprávněného jednat za žalobkyni. Dle čl. VII. odst. 6 smlouvy o postoupení pohledávek nabývá tato smlouva platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami. Dle ust. § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle ust. § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Dle ust. § 566 odst. 1 o. z. Není-li soukromá listina podepsána, je na tom, kdo ji použil, aby dokázal, že pochází od osoby, o níž to tvrdí. Dle ust. § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Dle ust. § 104 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány (odstavec 1). Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (odstavec 2). Soud usnesením č. j. 19 C 230/2022-33 ze dne 4. 7. 2022 vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení doložila smlouvu o postoupení pohledávek s platnými podpisy postupitele i postupníka a poučila žalobkyni o možných následcích nedoložení této listiny. Současně soud vyzval žalobkyni k doplnění dalších žalobních tvrzení a předložení důkazů, především pak k odstranění nesrovnalostí v datech úvěrové smlouvy a převodu předmětné částky. Usnesení bylo žalobkyni doručeno do datové schránky právního zástupce dne [datum] Poslední den desetidenní lhůty uplynul [datum], žalobkyně však soudu nedoložila ničeho a nikterak na výzvu soudu ani nereagovala. V daném případě tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že je žalobkyně oprávněnou osobou k podání žaloby, respektive žalobkyně neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci. Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde; nedostatek věcné legitimace je důvodem k zamítnutí žaloby. Občanský zákoník vychází ze zásady bezformálnosti právních jednání. Strany mohou jednat v libovolné formě, pokud v této formě nejsou omezeny zákonem nebo vlastním ujednáním. Náležitostí písemné formy právního jednání je podpis jednajícího (§ 561 odst. 1), jehož absence vyvolává neplatnost právního jednání. Naproti tomu je třeba rozlišit absenci podpisu na soukromé listině. Pokud soukromá listina není podepsána, je na tom, kdo ji použil, aby dokázal, že pochází od osoby, o níž to tvrdí (§ 565, § 566 odst. 1). Byť absence podpisu účastníka na soukromé listině nezakládá bez dalšího neplatnost této listiny, zakládá ji v tom případě, kdy je platnost a účinnost samotné listiny podmíněna podpisem oběma smluvními stranami tak, jako je to v tomto případě v čl. VII odst. 6 předmětné smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila platnou smlouvu o postoupení pohledávky, tj. podepsanou postupitelem i postupníkem, neprokázala, že je aktivně věcně legitimována k podání předmětné žaloby. Soud tak v souladu s konstantní judikaturou z důvodu toho, že žalobkyně neunesla svou povinnost tvrzení a důkazní, žalobu zamítl včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení. Soud je nucen konstatovat, že v daném případě nebylo rovněž prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť smlouva o úvěru byla předložena bez podpisu žalované, žádné další doklady týkající se uzavření smlouvy a určení osoby jednajícího žalobkyně ani přes výzvu nepředložila. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. V daném případě však nebylo prokázáno, že osoba, která měla obsah smlouvy tímto způsobem odsouhlasit, byla žalovaná, tj. nebylo možné jednoznačně určit jednající osobu ve smyslu ust. § 562 odst. 1 o. z., verifikační SMS nelze považovat ve smyslu zákona 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve spojení s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES za zaručený, uznávaný nebo kvalifikovaný elektronický podpis jednoznačně spojený s podepisující osobou, umožňující identifikaci podepisující osoby. V řízení bylo pouze z předložené historie transakcí prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne [datum] žalované na bankovní účet určený žalovanou částku ve výši 6 900 Kč. Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 6 900 Kč žalované tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy), na jehož základě měla být částka poskytnuta a nebylo rovněž prokázáno, že pohled