21 C 20/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 29. 1. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které žalovaná v hotovosti převzala částku ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 27 840 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 1 280 Kč. Souhrnný poplatek bylo pouze jiné označení pro kapitalizované úroky. Žalovaná však neplnila svůj závazek řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 11. 9. 2018. Žalovaná ani přes urgence žalobkyně dluh neuhradila. Žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 7. 2021 Vedle zaplacení jistiny pohledávky požadovala žalobkyně na žalované zaplacení zbytku souhrnného poplatku ve výši 19 640 Kč, neboť zaplacenou částku 8 200 Kč započetla na celkový souhrnný poplatek ve výši 27 840 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu nereagovaly a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřely dne 29. 1. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 40 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že půjčku ve výši 40 000 Kč převzala v hotovosti a zavázala se poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 27 840 Kč v pravidelných 53 týdenních splátkách po 1 280 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 29. 1. 2007, smluvní podmínky smlouvy o půjčce). Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena nejprve na [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalované oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 25. 6. 2015 (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 a smlouva o postoupení pohledávek) a následně byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 11. 9. 2018 (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2018). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 7. 2021 (viz výzva před podáním žaloby ze dne 19. 7. 2021). Sazba úroků u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti, tj. spotřebitele, činila v lednu 2007 13,05 % (viz tabulka 10: úrokové sazby MFI – nové obchody – domácnosti na spotřebu dostupná na www.cnb.cz). 5. Dle ust. § 3 028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Soud proto předmětný závazkový právní vztah posuzoval podle předpisů platných ke dni jeho vzniku, tj. ke dni 29. 1. 2007. 7. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Dle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Dle § 52 odst. 1 obč. zák. platí, že spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. 10. Dle § 52 odst. 2 obč. zák. je dodavatelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 11. Dle § 52 odst. 3 obč. zák. je spotřebitelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 12. Dle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 13. Dle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 14. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 657 obč. zák. žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem, tj. částku v celkové výši 67 840 Kč v 53 týdenních splátkách po 1 280 Kč. Souhrnný poplatek v daném případě představuje kapitalizovaný smluvní úrok, jedná se totiž o odměnu za poskytnutí finančních prostředků. Z předložené smlouvy ani z tvrzení žalobkyně pak jiná funkce souhrnného poplatku neplyne. Souhrnný poplatek ve výši 27 840 Kč při přepočtu na roční úrokovou sazbu vzhledem k jistině ve výši 40 000 Kč představuje roční úrokovou sazbu ve výši zhruba 68 %. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, č. j. 21 Cdo 1484/2004, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Dle informací zveřejněných Českou národní bankou sazba úroků u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti, tj. spotřebitele, činila v lednu 2007 13,05 %. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru o neplatnosti úroku sjednaného mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou z důvodu rozporu s dobrými mravy dle ust. § 39 obč. zák. Žalobkyni tak nemohl vzniknout na jeho zaplacení nárok. Celková dlužná částka měla činit 67 840 Kč (jistina ve výši 40 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 27 840 Kč), přičemž žalovaná uhradila 8 200 Kč, žalobkyně uhrazenou částku započetla na souhrnný poplatek a požadovala zaplacení jistiny ve výši 40 000 Kč a zbytku souhrnného poplatku ve výši 19 640 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že však žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zaplacení požadovaného úroku, nemohlo dojít k započtení zaplacené částky ve výši 8 200 Kč na úrok, tato částka měla být tedy započtena na jistinu, soud proto žalobu zamítl co do částky 8 200 Kč, požadované na jistině, neboť ta již byla žalovanou zaplacena i se souvisejícím úrokem z prodlení. Žalovaná zbytek poskytnutých prostředků ve výši 31 800 Kč nevrátila řádně a včas do 53 týdnů ode dne podpisu smlouvy, tj. nejpozději do 4. 2. 2008, soud proto žalobě ve smyslu ust. § 657 obč. zák. vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, který právní předchůdkyni žalobkyně vznikl dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Pohledávka pak byla následně smlouvou dle ust. § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku postoupena na žalobkyni. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 229,02 Kč, přičemž tato částka představuje 59 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 20,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.