21 C 216/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 4. 2022 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky v celkové výši 42 700 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 5. 4. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uvedené smlouvy pak poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 6 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 900 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne 29. 5. 2020. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, uhradila v průběhu smluvního vztahu do okamžiku postoupení pohledávky pouze částku 11 300 Kč, z níž na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy připadla částka 6 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost částka 2 700 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částka 2 600 Kč Poslední platbu uhradila dne 9. 9. 2019. Nejpozději měla být celková dlužná částka zaplacena dne 29. 5. 2020, k tomu však nedošlo, a proto se neuhrazená jistina od 30. 5. 2020 úročila úrokem ve výši 24,69 % ročně. Následně byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 na žalobkyni. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku v celkové výši 45 200 Kč a byla představována jistinou ve výši 30 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 300 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 400 Kč a příslušenstvím. Žalobkyně pak na žalované požadovala částku ve výši 42 700 Kč představovanou jistinou ve výši 30 000 Kč, dlužnými úhradami za služby ve výši 12 700 Kč (poplatek za hotovostní inkaso 9 400 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 3 300 Kč – pozn. soudu), kapitalizované úroky ve výši 12 098,10 Kč z jistiny ve výši 30 000 Kč za dobu od 30. 5. 2020 (den následující po splatnosti poslední splátky) do 7. 1. 2022 (datum postoupení pohledávky), kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 4 900 Kč z jistiny ve výši 30 000 Kč za dobu od 30. 5. 2020 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do 7. 1. 2022, úrok ve výši 24,69 % ročně z jistiny ve výši 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny ve výši 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba] a žalovanou byla dne 5. 4. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Bylo sjednáno, že žalovaná zaplatí v souvislosti s poskytnutím úvěru právní předchůdkyni žalobkyně také úrok ve výši 6 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč. Celková částka k zaplacení měla činit 54 000 Kč. Ve formuláři byla uvedena možnost výběru vrátit poskytnutou částku ve 45 nebo 60 splátkách, s tím že zvolena byla varianta 60 splátek po 900 Kč. Bylo sjednáno, že žalovaná je povinna první splátku uhradit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období. Zaplacenými splátkami měly být nejprve uhrazeny úroky, poté administrativní poplatky a pak jistina (viz smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 5. 4. 2019). 5. V kartě zákazníka ze dne 5. 4. 2019 žalovaná zaškrtla, že chce, aby jí půjčka byla poskytnuta hotově, požádala o poskytnutí částky 45 000 Kč, kterou chtěla splácet v 60 týdenních splátkách (viz Karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 5. 4. 2019). 6. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou ze dne 7. 1. 2022 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a seznam postupovaných pohledávek). 7. Dne 3. 2. 2022 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně, že pohledávky za žalovanou v celkové výši 45 200 Kč postoupila na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 a podací lístek ze dne 4. 2. 2022). 8. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 61 663,86 Kč nejpozději do 31. 3. 2022 předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně dne 16. 3. 2022 (viz předžalobní výzva ze dne 16. 3. 2022 a podací lístek ze dne 16. 3. 2022). 9. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Dle ust. 2392 odst. 1 věty prvé o. z. platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 11. Podle ust. § 547 o. z. platí, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 12. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Podle ust. § 420 odst. 1 o. z. platí, že kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 420 odst. 2 o. z. platí, že pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. 15. Podle § 1813 o. z. platí, že má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 16. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla coby podnikatel (§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve smyslu ust. § 2 390 o. z. žalované coby spotřebiteli (§ 419 o. z.) peněžní prostředky na základě smlouvy [číslo] ve výši 30 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 6 000 Kč. Sjednaný úrok činí 20 % z dlužné jistiny a soud jej považuje za přiměřený. Navíc se žalovaná také zavázala zaplatit administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila, když v průběhu trvání smluvního vztahu do postoupení pohledávky zaplatila pouze částku ve výši 11 300 Kč. Pohledávky pak byly smlouvou v souladu s ust. § 1 879 an. o. z. postoupeny na žalobkyni. Soud požadavky žalobkyně shledal důvodnými částečně co do nároku na zaplacení sjednané jistiny, pak co do sjednaných úroků a co do administrativních poplatků. Ujednání o odměně za hotovostní inkaso však soud považoval za neplatné dle ust. § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor s ust. § 1813 o. z., neboť dle názoru soudu hotovostní inkaso ve výši 12 000 Kč, při úvěru ve výši 30 000 Kč, je zjevně nepřiměřené, jedná se totiž o poplatek ve výši 40 % z poskytnutých finančních prostředků. V uvedeném směru soud odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2015, č. j. KSPA 60 INS 5615/2015 60 ICm 3236/2015, kde soud měl za neplatné pro rozpor s dobrými mravy ujednání o hotovostním inkasu ve výši 60 % z poskytnutých finančních prostředků a poukázal přitom na skutečnost, že:„ formuláře smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru spojovaly možnost hotovostního vyplacení poskytnuté půjčky při podpisu smlouvy automaticky s povinností dlužníka (spotřebitele) hradit zápůjčku hotovostním inkasem v domácnosti dlužníka (vydlužitele). Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní zápůjčka nemohla být splácena např.