5 C 237/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 4 100 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou dne 9. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se je zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a spolu s nimi jí zaplatit i částku 4 800 Kč (představující úroky, odměnu za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek). Žalovaná se zavázala poskytnutou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 180 Kč od 16. 8. 2019 do 2. 10. 2020. Žalovaná celkem uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 6 700 Kč. Pohledávka za žalovanou byla dne 7. 1. 2022 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná byla výzvou ze dne 14. 4. 2022 žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině částky 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (seznam postoupených pohledávek, karta zákazníka ze dne 7. 8. 2019, Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022, smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 9. 8. 2019, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, podací lístek s podacím číslem RR2581400515F, podací lístek s podacím číslem RR2583428848F, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se kromě vrácení této jistiny zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit i částku ve výši 4 800 Kč. Celkově tak měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradit 10 800 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 180 Kč. Žalovaná uvedla v zákaznické kartě, že je na mateřské/rodičovské, jako zaměstnavatele uvedla Úřad práce. Dále uvedla, že její celkové příjmy činí 9 383 Kč, skládající se z čistého příjmu ve výši 5 083, dalších příjmů ve výši 1 800 Kč a dalších příjmů ve výši 2 500 Kč. Jako celkové měsíční výdaje žalovaná uvedla částku 7 400 Kč skládající se z výdajů na bydlení ve výši 1 000 Kč a osobních výdajů ve výši 6 400 Kč. Její použitelný příjem tedy právní předchůdkyně žalobkyně určila na částku 1 983 Kč Tyto údaje měla žalovaná dle zákaznické karty doložit bankovními výpisy a složenkami. Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. Jako druh bydlení zaškrtla žalovaná„ spolubydlící“, což měla dle zákaznické karty doložit smlouvou, která rovněž soudu předložena nebyla. Žalovaná uvedla 1 nezaopatřené dítě. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná byla prostřednictvím žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky. 6. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 11. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 12. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 13. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 21. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. 22. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne 9. 8. 2019 smlouva o úvěru [číslo] ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě žalobkyně tvrdila, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované byly ověřovány z bankovních výpisů, složenek a jiné smlouvy. Tyto dokumenty však žalobkyně soudu přes výzvu ze dne 14. 7. 2022 nepředložila, a proto nelze její tvrzení o řádném prověř