7 C 135/2022-49 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 19. 1. 2022 domáhala zaplacení 10 673,36 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen původní věřitel), a žalobkyní byla dne 27. 1. 2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky také ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 2. 2. 2021 mezi původním věřitelem a žalovanou. Dle tvrzení žalobkyně byl žalované poskytnut prostředky komunikace na dálku (po zadání registračních údajů) revolvingový úvěr, který žalovaná čerpala v konečné výši 10 673,36 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 2. 10. 2021. Proces uzavření smlouvy byl přitom popsán tak, že se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, na webových stránkách původního věřitele [webová adresa]. Po dokončení registrace zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru, kdy jí byl zaslán návrh konkrétní revolvingové úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru s tím, že žalovaná čerpala částku 10 673,36 Kč, která byla splatná dne 2. 10. 2021. Úvěruschopnost žalované prověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností bylo vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] a platby byly identifikovány uvedením variabilního symbolu [číslo]. I přes opakované upomínky a předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně, žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně krom dlužné jistiny požaduje také zákonný úrok z prodlení. Dne 5. 5. 2022 byla žalobkyni zaslána výzva, aby soudu sdělila, zda zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala svým vyjádřením ze dne 27. 5. 2022, doručené soudu dne 30. 5. 2022, s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalovaná odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásila, že má pravidelný příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit. Úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně, a to výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo žádosti o úvěr vyhověno. 2. Dne 24. 6. 2022 byla žalobkyni zaslána výzva, aby soudu sdělila, aby doplnila svá tvrzení o důkazy, ze kterých bude patrné, že žalovaná čerpala revolvingový úvěr právě do konečné výše 10 673.36 Kč. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala svým vyjádřením ze dne 27. 7. 2022, doručené soudu dne 29. 7. 2022, s tím, že žalobkyně doložila jednotlivá potvrzení o provedení platby, dle kterého žalovaná čerpala úvěr dne 2. 2. 2021 ve výši 10 000 Kč, dne 31. 5. 2021 ve výši 1 000 Kč a dne 3. 6. 2021 ve výši 7 000 Kč. Před postoupením pohledávky na žalobkyni žalovaná uhradila celkem 11 000 Kč. Po postoupení pohledávky již neuhradila ničeho. Dle platební historie byla žalobkyni postoupena pohledávka ve výši 10 625,04 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 7 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč dle čl. VI odst. 1 písm. a) úvěrové smlouvy a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 2 875,04 Kč dle čl. II odst. 4 úvěrové smlouvy. V závěru vyjádření žalobkyně učinila částečné zpětvzetí žaloby ve výši 48,32 Kč z požadované jistiny a z částky, z níž požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení. 3. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 5. Po provedeném dokazování soud ve věci dospěl k následujícím zjištěním o skutkovém stavu ve věci. 6. Smlouva o revolvingovém úvěru obsahuje údaje o žalované, chybí však vlastnoruční, popř. zaručený elektronický podpis. Úvěr lze čerpat až do výše úvěrového limitu, který činí 80 000 Kč. 7. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 6. 5. 2022 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je a v roce 2021 byla žalovaná. 8. Z potvrzení o provedené platbě z účtu právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že dne 2. 2. 2021 byla na účet žalované č. [bankovní účet] převedena částka 10 000 Kč, dne 31. 5. 2021 částka 1 000 Kč a dne 3. 6. 2021 částka 7 000 Kč. 9. Z platební historie žalované bylo zjištěno, že celkem původní věřitel poskytl žalované celkem částku ve výši 18 000 Kč a žalovaná celkem uhradila celkem částku ve výši 11 000 Kč. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky na žalobkyni. Oznámení bylo žalované zasláno dne 21. 10. 2021, jak vyplývá z podacího lístku. 12. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 21. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalované zaslána dne 21. 10. 2021, jak vyplývá z podacího lístku. 13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neunesla důkazní břemeno, když v řízení nebylo prokázáno, že by mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena předmětná revolvingová úvěrová smlouva. Jak je patrné ze shora uvedeného, smlouva nebyla opatřena podpisem žalované, přičemž i když si je soud vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, tak ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt. 14. V projednávané věci byla žalované poskytnuta částka celkem 18 000 Kč poté, co žalovaná odeslala prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně žádost o revolvingový úvěr. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaná s původním věřitelem uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného důkazu nevyplývá, že by právě tato smlouva kdy byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu. 15. V řízení se podařilo prokázat pouze to, že žalované byla poukázána na účet dne 2. 2. 2021 částka ve výši 10 000 Kč, dne 31. 5. 2021 částka ve výši 1 000 Kč a dne 3. 6. 2021 částka ve výši 7 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalované jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. 16. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od 30. 8. 2016, pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 17. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalované odeslána dne 21. 10. 2021, kdy mělo být plněno do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. byla tedy