7 C 520/2021-29 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala zaplacení částky 7 200 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek také ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Dle tvrzení žalobkyně byl žalovanému dne [datum] právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut úvěr v částce 6 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. K uzavření úvěrové smlouvy přitom došlo prostředky komunikace na dálku skrze webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů (jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo jeho bankovního účtu, adresu trvalého pobytu, adresu bydliště, e-mailovou adresu a číslo mobilního telefonu), kdy pak pod svým uživatelským účtem odsouhlasil znění úvěrové smlouvy zaškrtnutím příslušného políčka formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Podpis žalovaného zde byl nahrazen unikátním SMS kódem. Ačkoliv právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částku ve výši 6 000 Kč, tak žalovaný ničeho neuhradil, a to ani přes upomínku zaslanou mu zástupcem žalobkyně dne [datum]. Krom dlužné jistiny požaduje žalobkyně ještě také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč a zákonné úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti, tj. od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti žalovaného o úvěr. Dne [datum] byla žalobkyni zaslána výzva, aby soudu sdělila, zda zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč, vzhledem k čemuž se jedná o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu prvého stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování soud ve věci dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu ve věci. 6. Smlouva o úvěru obsahuje údaje o žalovaném, chybí však vlastnoruční, popř. zaručený elektronický podpis. Výše úvěru je uvedena v částce 6 000 Kč. 7. Z potvrzení o odeslání finančních prostředků právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] převedena částka 6 000 Kč. 8. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] je žalovaný [celé jméno žalovaného]. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne [datum], jak vyplývá z podacího lístku. 11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne [datum], jak vyplývá z podacího lístku. 12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neunesla důkazní břemeno, když v řízení nebylo prokázáno, že by mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva. Jak je patrné ze shora uvedeného, smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného. Soud si je vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt. 13. V projednávané věci byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč poté, co žalovaný odeslal prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně žádost o úvěr. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaný s původním věřitelem uzavřel smlouvu o úvěru, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného důkazu nevyplývá, že by právě tato smlouva kdy byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu. 14. V řízení se podařilo prokázat pouze to, že žalovanému byla v dubnu 2017 poukázána částka ve výši 6 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalovaného jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Proto soud žalobkyni také nepřiznal nárok na poplatek z poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč s příslušenstvím. 15. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od [datum], pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 16. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne [datum], kdy mělo být plněno do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. byla tedy žalovanému výzva doručena dne [datum], poslední den 3 denní lhůty k plnění pak připadl na [datum]. Žalovaný je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však první den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne [datum] byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění určená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, když s přihlédnutím k okolnostem případu je tuto lhůtu třeba hodnotit právě jako lhůtu bez zbytečného odkladu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z třídenní lhůty dle výzvy stanovené v souladu se zákonem a žalobkyni přiznal úroky z prodlení od [datum] ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 17. Zároveň s ohledem na výše uvedené, kdy soud přiznal žalobkyn