17 C 1/2023-36 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 21. 2. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 23 850 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi účastníky byla dne 7. 9. 2017 uzavřena úvěrová smlouva č. 4709035479, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 22 490 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splatit v 10 pravidelných měsíčních splátkách po 2 499 Kč. Úvěr byl úročen 23,63 % ročně. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, proto jej žalobkyně vyzvala k úhradě dlužných splátek ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný dlužné splátky ani v této lhůtě neuhradil, proto žalobkyně úvěr ke dni 28. 3. 2018 v souladu s úvěrovými podmínkami v plné výši zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celé druhé částky, kterou žalovaný neuhradil. Žalobkyně tak ve vztahu k žalovanému eviduje pohledávku sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 22 490 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 360 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za prodlení s úhradou splátek. Požadované příslušenství pak představuje kapitalizovaný úrok ve výši 28 215,56 Kč vypočtený jako součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru, dále kapitalizovaný úrok ve výši 23,63 % z částky 22 490 Kč od 29. 3. 2018 (tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru) do 20. 2. 2023 (tj. do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), dále úrok ve výši 23,63 % z částky 22 490 Kč od 21. 2. 2023 do zaplacení, dále úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně kapitalizovaný částkou 9 864,11 Kč od 12. 4. 2018 (tj. od 15. dne po zesplatnění úvěru) do 20. 2. 2023 (tj. do dne sepsání návrhu), a konečně úrok z prodlení v zákonné výši z částky 23 850 Kč od 21. 2. 2023 do zaplacení. Před uzavřením úvěrové smlouvy přitom žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od žalovaného, tak ze souvisejících databází. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani po upomínání ze strany právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky došlo dne 7. 9. 2017 k uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému účelový úvěr ve výši 22 490 Kč na koupi mobilního telefonu. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky splatit v 10 měsíčních splátkách po 2 499 Kč. Úvěr byl úročen 23,6 % ročně. Žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že má čistý měsíční příjem ve výši 40 000 Kč, je zaměstnancem subjektu„ [anonymizováno]“ se sídlem [adresa], má základní vzdělání, je bezdětný a bydlí v podnájmu (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 7. 9. 2017 č. 4709035479 včetně příloh – úvěrové podmínky). Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně vycházela toliko z informací poskytnutých žalovaným, tedy že ten má měsíční příjem 40 000 Kč a jeho výdaje představují splátky jiným společnostem ve výši 15 000 Kč. Lustrace žalovaného v registrech [příjmení] a NRKI byly s negativním výsledkem. Jiné informace ohledně majetkové situace žalovaného žalobkyní před uzavřením smlouvy zjišťovány nebyly, když i v listině označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta jsou obsaženy toliko obecné informace o metodice posouzení bonity klientů žalobkyně, nikoliv informace týkající se majetkové situace žalovaného (viz Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení rizik ze dne 20. 2. 2023, listina označená jako Posouzení úvěruschopnosti klienta). Dopisem ze dne 29. 1. 2018 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě částky ve výši 11 226 Kč, zároveň jej upozornila na možnost vymáhání celého úvěru včetně úroků, nákladů a sankcí (viz listina Poslední výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 29. 1. 2018). Vzhledem k tomu, že žalovaný na základě této výzvy ničeho neuhradil, přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého úvěru ke dni 28. 3. 2018 a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 26 003,23 Kč do čtrnácti dnů ode dne sepsání této výzvy (viz listina označená jako Výzva ke splacení celého úvěru ze dne 28. 3. 2018). Žalovaný byl před podáním žalobkyni vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě částky 60 582,03 Kč představující dluh plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy (viz Předžalobní výzva ze dne 15. 12. 2022 včetně podacího archu ze dne 16. 12. 2022). 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 7. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu věci, v souvislosti se shora citovanými zákonnými ustanoveními, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Předmětný právní vztah soud posoudil jako úvěrovou smlouvu dle § 2395 o. z. uzavřenou v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 uvedeného zákona. Žalobkyně tak měla povinnost před uzavřením smlouvy řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. 11. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 vyložil, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splá