17 C 51/2023-62 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 27. 3. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky 289 090,80 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi ní a žalovaným byla dne 19. 1. 2021 uzavřena úvěrová smlouva č. 1101023732, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 394 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 48 pravidelných měsíčních splátek spolu se smluvním úrokem ve výši 29,55 % ročně a s dalšími případnými poplatky. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž úvěrové podmínky žalobkyně. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když posoudila jeho příjmové a výdajové stránky a rovněž zohlednila klíčové proměnné jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet vyživovaných dětí, způsob bydlení, vedle toho žalobkyně v této souvislosti rovněž nahlížela do externích úvěrových registrů. Žalobkyně svou povinnost vyplývající ze smlouvy splnila, když dne 20. 1. 2021 poskytla žalovanému na jeho bankovní účet úvěr v uvedené výši. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně ke dni 21. 12. 2022 přistoupila k jeho zesplatnění a dopisem z téhož dne vyzvala žalovaného k jednorázovému splacení celého úvěru. Žalovaný však po zesplatnění úvěru tento neuhradil, a to ani po výzvě ze strany právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení částky ve výši 289 090,80 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 287 490,80 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 0000 Kč. Požadované příslušenství pohledávky pak představuje -) kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 49 772,46 Kč vypočtený jako součet nezaplacených smluvních úroků vynesený v jednotlivých splátkách do dne zesplatnění úvěru a smluvního úroku ve výši 29,55 % z ročně z částky 287 490,80 Kč kapitalizovaným od 22. 12. 2022 (tj. ode dne následujícího po zesplatnění) do 27. 3. 2023 (tj. do dne sepsání návrhu), -) úrok ve výši 15 % ročně z částky 287 490,80 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 289 090,80 Kč kapitalizovaný částkou 9 728,81 Kč za období od 5. 1. 2023 (tj. od 15. dne po zesplatnění úvěru) do 27. 3. 2023 (tj. do dne sepsání návrhu) -) zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 289 090,80 Kč od 28. 3. 2023 (tj. ode dne následujícího po dni sepsání návrhu) do zaplacení. 2. Usnesením ze dne 11. 7. 2023 č. j. 17 C 51/2023-23 pak byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a předložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V návaznosti na tuto výzvu žalobkyně v podání ze dne 21. 7. 2023 uvedla, že proces zkoumání úvěruschopnost je podrobně popsán v Metodice posouzení úvěruschopnosti, přičemž konkrétní informace, z nichž žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému vycházela, jsou uvedeny v Kartě klienta. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalobkyně posuzovala výdajovou a příjmovou stránku žalovaného, rovněž přezkoumávala jím poskytnuté informace. V této souvislosti zpracovala před uzavřením smlouvy statistický model a ověřila bonitu žalovaného včetně jeho schopnosti v budoucnosti splácet úvěr. Prostřednictvím statistického výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky tzv. MLS žalobkyně ověřila, zda měsíční příjmy a výdaje žalovaného skutečně umožňují splácet úvěr, kdy mu bylo rovněž vypočteno jeho kreditní skóre. Žalobkyně současně využila informace z registrů NRKI, CEE a ISIR, dále od žalovaného vyžádala výpisy z bankovního účtu, z nichž vyplynulo, že údaje tvrzené žalovaným odpovídají skutečnosti. 3. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky řízení byla dne 19. 1. 2021 uzavřena úvěrová smlouva č. 1101023732, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 394 000 Kč, z něhož byla částka 193 390 Kč poskytnuta na úhradu předchozích dluhů žalovaného u žalobkyně (částka 18 466 Kč) a u společnosti [právnická osoba] (částka 174 924 Kč), přičemž zbývající částka ve výši 200 610 Kč byla poskytnuta bezúčelově. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni splácet formou 48 splátek po 14 000 Kč. Úvěr byl přitom úročen 29,55 % ročně, RPSN činilo 34,4 %. Žalovaný při podpisu smlouvy uvedl, že je důchodce, je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost, má vysokoškolské vzdělání a bydlí v podnájmu. Jeho čistý měsíční příjem činí 91 874 Kč (důchod 9 540 Kč a 82 334 Kč příjem z podnikání ve společnosti [právnická osoba], [IČO]), příjem ostatních členů domácnosti (manželky) činí 21 000 Kč (viz Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 19. 1. 2021 č. 1101023732 včetně úvěrových podmínek žalobkyně TKH120 platných od 15. 11. 2020, příloha č. 1 k úvěrové smlouvě č. 1101023732, opis výpisu proplacení smlouvy č. 1101023732). V rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně dále vycházela z registrů NRKI, MVCR, ISIR a CEE, z nichž nevyplynuly žádné negativní okolnosti o platební morálce žalovaného (viz Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 27. 3. 2023, úvěrová zpráva ze dne 19. 7. 2023), avšak konkrétně z výpisu NRKI vyplynulo, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy i další závazky z jiných úvěrových smluv, včetně dluhů z kontokorentu a z kreditních karet, a již v minulosti úvěry opakovaně čerpal. Ve vtahu k výdajům vycházela z toho, že žalovaný (potažmo jeho domácnost) hradí splátky ze svých dalších závazků ve výši 16 333 Kč měsíčně, přičemž konsolidací z této částky ušetří 701 Kč, splátku kontokorentu u žalobkyně 1 160 Kč měsíčně, splátku na předmětnou úvěrovou smlouvu 14 000 Kč měsíčně. Rovněž vycházela z částky životního minima žalovaného ve výši 3 550 Kč a životního minima domácnosti 6 750 Kč. Jiné informace ohledně majetkové situace žalovaného žalobkyní před uzavřením smlouvy zjišťovány nebyly, když i v listině označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta jsou obsaženy toliko obecné informace o metodice posouzení bonity klientů žalobkyně, nikoliv informace týkající se majetkové situace žalovaného (viz Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení rizik ze dne 27. 3. 2023, listina označená jako Posouzení úvěruschopnosti klienta). Vzhledem k tomu, že žalovaný přestal úvěr řádně a včas splácet (naposledy řádně a včas uhradil dne 15. 9. 2022 19. splátku), přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 12. 2022 a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 317 761,70 Kč do čtrnácti dnů ode dne sepsání této výzvy (viz listina označená jako Výzva ke splacení celého úvěru ze dne 21. 12. 2022). Žalovaný byl před podáním žalobkyni vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě částky 326 193,13 Kč představující dluh plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy (viz Předžalobní výzva ze dne 19. 1. 2023 včetně podacího archu ze dne 20. 1. 2023). Žalovaný z titulu předmětné úvěrové smlouvy uhradil celkem částku 266 300 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě č. 1101023732). 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 o