4 C 247/2023-54 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 736,19 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 11 000 Kč. Pravidelná měsíční splátka měla činit 4 % z dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal žalovaný celkovou částku 17 939 Kč, avšak celkově uhradil pouze částku 8 753 Kč. Žalobkyně úvěr z důvodu nehrazení splátek zesplatnila k [datum]. Kromě dlužné jistiny ve výši 10 940,19 Kč žalobkyně požadovala poplatky ve výši 196 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč a dále smluvní úrok a úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a následně v podání z [datum]. 4. Usnesením ze dne [datum] vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovaným v kartě klienta a z Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta. Pravdivost údajů uvedených klientem (žalovaným) si žádným způsobem neověřovala, žádné listiny k tomu není schopna předložit (výplatní pásky, výpisy z účtu žalovaného apod.). 5. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou). 6. Z [anonymizováno] karty [anonymizováno] – úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 14 000 Kč, je svobodný a bydlí v bytě u rodičů. Další čisté příjmy domácnosti činí 30 000 Kč. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 11 000 Kč. Výše měsíční splátky byla sjednána 4 % z dlužné částky, úrok 26,28 % ročně. Přílohou smlouvy jsou i ceník poplatků a úvěrové podmínky. Součástí je i Potvrzení o provedení ověření bonity klienta a metodiky výkladu. 7. Z výpisu čerpání úvěru, splátek a úhrad soud zjistil, že do doby zesplatnění úvěru [datum] žalovaný čerpal částku 17 939 Kč a uhradil částku 8 753 Kč. 8. Z výzvy ke splacení celého úvěru z [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z úvěru v celkové výši 13 426,31 Kč do 14 dní. 9. Z dopisu – předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku z [datum] soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě dlužné částky do [datum]. 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 14. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalovaným a žalobkyní byla v souladu s § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena dne [datum] smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. Z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného nebyly ověřovány, žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici. Dle tvrzení žalovaného činí jeho pravidelný měsíční příjem 14 000 Kč, žije s rodiči, jejichž příjem činí 30 000 Kč měsíčně. Jiné informace žalobkyně po žalovaném nevyžadovala, nezjišťovala výdaje žalovaného ani skutečnost, zda žalovaný již nehradí splátky jiného úvěru či zápůjčky. Z tohoto lze usuzovat, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posuzovala pouze na základě tvrzeného příjmu a jejího programu výpočtu, nikoli na základě konkrétních individuálních skutečností týkajících se příjmů a výdajů žalovaného. Toto posouzení je zcela nedostatečné. 15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. 16. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C – [číslo], přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. 17. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalovaného zprostit ani žalobkyně. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 18. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne [datum] je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala