5 C 134/2023-15 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 79 212 Kč spolu s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně s žalovanou dne 21. 9. 2018 smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byl byt [číslo] ve 4. nadzemním patře domu [adresa], na adrese [adresa žalované]. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2018. Dodatkem č. 5 k nájemní smlouvě byla doba nájmu prodloužena do 30. 9. 2020. Nájemné bylo ujednáno ve výši 12 000 Kč měsíčně (od 1. 1. 2020 ve výši 12 336 Kč). Žalovaná byla dále povinna platit žalobkyni zálohy na ostatní služby ve výši 5 000 Kč měsíčně. Při uzavření nájemní smlouvy uhradila žalovaná žalobkyni jistotu ve výši 17 000 Kč. Žalovaná svým platebním povinnostem z nájemní smlouvy nedostála, když je žalobkyni dlužna na nájemném a zálohách na služby za část měsíce června 2020 částku 8 016 Kč, na nájemném a zálohách na služby za měsíc červenec až září 2020 částku 52 008 Kč, na vyúčtování služeb za rok 2019 částku 22 165 Kč a na vyúčtování služeb za rok 2020 částku 14 023 Kč. Žalovaná je tak žalobkyni dlužna celkem 79 212 Kč (po započtení žalovanou složené jistoty ve výši 17 000 Kč). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzývána, dosud však žalobkyni ničeho neuhradila. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 21. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná jako nájemce a žalobkyně jako pronajímatel spolu dne 21. 9. 2018 uzavřeli smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] ve 4. nadzemním patře domu [adresa], na adrese [adresa žalované]. Nájem bytu byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2018 a žalovaná se za něj zavázala platit žalobkyni měsíčně částku 17 000 Kč (nájemné 12 000 Kč, zálohy na služby 5 000 Kč), splatnou vždy k 25. dni předcházejícího měsíce. Ve smlouvě byla ujednána za nájem jistota ve výši 17 000 Kč, kterou se žalobkyně zavázala žalované vrátit při skončení nájmu za současného započtení dlužných plnění ze smlouvy. 6. Z dodatku [číslo] k nájemní smlouvě bylo zjištěno, že si účastníci sjednali prodloužení doby nájmu do 30. 9. 2020. 7. Z dopisu CER_1325/ 2020 PIT bylo zjištěno, že se výše nájemného s účinností od 1. 1. 2020 zvedla na částku 12 336 Kč. 8. Z listiny Saldo ke dni 3. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná ke dni 3. 1. 2023 dlužila žalobkyni částku ve výši 60 024 Kč (dlužné nájemné a zálohy na služby za část měsíce června 2020 ve výši 8 016 Kč, dlužné nájemné a zálohy na služby za měsíc červenec až září 2020 ve výši 52 008 Kč). Na dluh byla žalobkyní započtena složená jistota ve výši 17 000 Kč). 9. Z vyúčtování záloh za služby pro rok 2019, včetně faktury [číslo] bylo zjištěno, že byl žalované vyúčtován nedoplatek služeb za rok 2019 v celkové výši 22 165 Kč, který byl splatný 21. 9. 2020. 10. Z vyúčtování záloh za služby pro rok 2020, včetně faktury [číslo] bylo zjištěno, že byl žalované vyúčtován nedoplatek služeb za rok 2020 v celkové výši 14 023 Kč, který byl splatný 15. 4. 2021. 11. Z výzvy k plnění ze dne 6. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: 13. Mezi účastníky byla dne 21. 9. 2018 uzavřena smlouva o nájmu bytu, na základě které se žalovaná stala nájemcem bytu [číslo] ve 4. nadzemním patře domu [adresa], na adrese [adresa žalované]. Za nájem předmětného bytu, sjednaného na dobu určitou do 30. 9. 2020, se žalovaná zavázala platit žalobkyni měsíčně částku ve výši 17 000 Kč (nájemné 12 000 Kč, zálohy na služby 5000 Kč), splatnou vždy k 25. dni předcházejícího měsíce. Od 1. 1. 2020 činilo zvýšené nájemné 12 336 Kč. Svoji platební povinnost žalovaná porušila, když ji vznikl dluh na nájemném a na zálohách na služby za část měsíce června 2020 ve výši 8 016 Kč a na nájemném a na zálohách na služby za měsíce červenec až září 2020 ve výši 52 008 Kč. Dále ji vznikl u žalobkyně také dluh na vyúčtování služeb, a to za rok 2019 ve výši 22 165 Kč a za rok 2020 ve výši 14 023 Kč. Dluh v celkové výši 79 212 Kč (po započtení složené jistoty ve výši 17 000 Kč) žalovaná, ač vyzvána, neuhradila. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatila. 14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 15. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2246 odst. 1 o. z., si strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Dle § 2251 odst. 1 věty druhé o. z., společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Dle § 2254 odst. 2 věta první o. z., při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 17. Účastníci spolu platně podle § 2201 o. z. uzavřeli dne 21. 9. 2018 nájemní smlouvu o nájmu bytu. Žalovaná jako nájemce byla v souladu s § 2201 o. z. ve spojení s § 2246 o. z. a § 2251 odst. 1 větou druhou o. z. povinna za jeho užívání platit žalobkyni nájemné ve výši 12 000 Kč (od 1. 1. 2020 ve výši 12 336 Kč) a zálohy na služby ve výši 5 000 Kč. Obě částky splatné vždy k 25. dni předcházejícího měsíce. Jelikož žalovaná tuto svou povinnost porušila, když žalobkyni neuhradila nájemné a zálohy na služby za část měsíce června 2020 a dále pak v období července až září 2020, založila nárok žalobkyně na úhradu částky v původní výši 60 024 Kč. Oproti této částce si žalobkyně v souladu s § 2254 odst. 2 o. z. započetla žalovanou složenou jistotu ve výši 17 000 Kč Vedle toho vznikl žalované u žalobkyně také dluh na vyúčtování služeb, a to za rok 2019 ve výši 22 165 Kč splatný dne 21. 9. 2020 a za rok 2020 ve výši 14 023 Kč splatný dne 15. 4. 2021. Vzhledem k tomu, že se žalovaná s úhradou shora uvedených peněžitých plnění, v součtu tvořících dluh u žalobkyně, dostala do prodlení, je povinna dle § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení s jejich úhradou, a to ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 867 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 169 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 79 212 Kč sestávající z částky 4 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 800 Kč ve výši 2 898 Kč. 19. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.