7 C 111/2023-46 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhal zaplacení částky ve výši 75 785 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdil, že s žalovanou jako zaměstnavatelkou uzavřel dne [datum] pracovní smlouvu pozici čokolatér. Dne [datum] se žalobce s žalovanou dohodli na ukončení pracovního poměru ke dni [datum]. Žalobci však nebyla vyplacena mzda za měsíce únor 2023 ve výši 57 061 Kč a za měsíc březen 2023 ve výši 62 724 Kč. Žalobce dne [datum] vyzval žalovanou k plnění částky 119 785 Kč. Ta mu však dne [datum] uhradila částku pouze ve výši 44 000 Kč. Žalobce tak nárokuje částku 75 785 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částku 57 061 Kč (mzda za měsíc únor 2023) ode dne [datum] do [datum], dále z částky ve výši 119 785 Kč (mzda za měsíc únor 2023 a březen 2023) od [datum] do [datum] a dále ze zbývající dlužné částky ve výši 75 785 Kč od [datum] do zaplacení. V podání ze dne [datum] žalobce dále uvedl, že dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1775/2013, že při výpočtu náhrady mzdy se má vycházet z průměrného hrubého výdělku zaměstnance. Pokud by plátce daně, pojistného, nebo příspěvku odvedl příslušné srážky, jednalo by se o důvod pro zastavení exekučního či vykonávacího řízení. 2. Žalovaná v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne [datum] uvedla, že uznává nárok žalobce na částku 49 762 Kč a je připravena tuto částku uhradit. Ve zbytku se jedná o početní chybu, kdy je připravena požádat orgány státní správy o potvrzení správnosti výpočtu a o evidenci příslušných částek u orgánů státní správy. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaná uvedla, že uznaná částka ve výši 49 762 Kč představuje částku v čistém a odvody stanoví přiložené výplatní pásky. 3. Soud měl po provedeném dokazování za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaná je akciová společnost, předsedou představenstva je [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (prokázáno z výpisu z obchodního rejstříku žalované). Žalobce jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatelka uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu na pozici čokolatér na dobu neurčitou, den nástupu do práce byl sjednán dne [datum] (prokázáno pracovní smlouvou ze dne [datum]). Strany sjednali mzdu ve výší 57 500 Kč měsíčně (prokázáno mzdovým výměrem ze dne [datum]). Dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] (správně [datum], poznámka soudu), strany ukončily pracovní poměr ke dni [datum] (prokázáno Dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum]). Žalobci vznikl nárok na mzdu ve výši 57 061 Kč hrubého v únoru 2023 a ve výši 62 724 Kč hrubého v březnu 2023 (prokázáno výplatními páskami žalobce za únor a březen 2023 předloženými oběma stranami). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné mzdy za měsíce únor a březen předžalobní výzvou ze dne [datum] (prokázáno Předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o.s.ř. a doručenkou datové zprávy ze dne [datum]). 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ zákoník práce“), ve znění účinném do 30. 6. 2023, neboť k ukončení pracovního poměru došlo k [datum]. 5. Dle ustanovení § 2 odst. 2 zákoníku práce závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. 6. Dle ustanovení § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. 7. Dle ustanovení § 113 odst. 1 zákoníku práce mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak. 8. Dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odstavce 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odstavce 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 10. Dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 11. Po skutkovém posouzení a právním zhodnocení věci soud došel k závěru, že žaloba je důvodná. 12. Žalobce vzal dále žalobu zpět co do částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, soud v tomto rozsahu řízení zastavil dle § 96 o. s. ř. (výrok I.). 13. Co se týká nároku na zaplacení březnové mzdy, žalovaná uznala hrazení této částky co do výše 49 762 Kč, v podání ze dne [datum] uvedla, že se jedná o mzdu v čistém. Jednání se dne [datum] neúčastnila a soud ji proto nemohl vyzvat, jakou část hrubé mzdy uznává. Rozsudek pro uznání se tak týká částky 49 762 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Soud v této části na návrh žalobce rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. o. s. ř. 14. Co do zbytku žalované částky ve výši 14 023 Kč (63 785 – 49 762) soud měl nárok za prokázaný, jednalo se v podstatě o povinné odvody za mzdu za březen 2023. Žalobce prokázal, že mu vznikl nárok na uhrazení mzdy za únor a březen roku 2023 a že žalovaná dosud uhradila pouze mzdu za únor 2023. Žalovaná uvedené nesporovala, nároky na mzdu za oba měsíce v podstatě uznala, pouze tvrdila, že zpoždění s výplatou je způsobeno i zpožděními v platbách jejich obchodních partnerů. Soud proto částku ve výši 14 023 Kč přiznal včetně zákonného úroku z prodlení (výrok II.) 15. Co se týká samotného úroku z prodlení, ten soud přiznal dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně z částky 57 061 Kč od [datum] do [datum] (prodlení s platbou mzdy za únor 2023), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 119 785 Kč od [datum] do [datum] (prodlení s platbou mzdy za únor a březen 2023) a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 785 Kč od [datum] do zaplacení (zohlednění platby 44 000 Kč dne [datum] a částečného zpětvzetí do částky 12 000 Kč). 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 717,85 Kč, přičemž tato částka představuje 68,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,17 % a úspěchu žalované v rozsahu 15,83 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 032 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75 785 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání u soudu dne [datum]) a z částky 2 070 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva ze dne [datum]) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 130 Kč ve výši 4 227,30 Kč. 17. Neúspěch žalobce soud spatřoval v částečném zpětvzetí žaloby, kdy žalobce reagoval na poučení soudu, že žalovaná tvrdí, že uhradila z únorové mzdy povinné odvody a že navrhla k důkazu potvrzení orgánů státní správy, že povinné odvody byly zaplaceny. Žalobce uvedl, že bere žalobu zpět, aby nebylo řízení odročováno, soud shledal ve zpětvzetí zavinění žalobce ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř.