7 C 138/2023-67 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala žalobou ze dne [datum] zaplacení částky 18 189,04 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 85 000 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny, úroků a smluvní pokuty. Tyto nároky včetně smluvní pokuty do data [datum] jí byly přiznány rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 7. 2021, č.j. 11 C 281/2020–112 Touto žalobou požaduje smluvní pokutu z částky 79 026,75 Kč ve výši 0,1 % denně za období od [datum] do [datum] s limitací dle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli uvedeného dne smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 85 000 Kč, který se zavázal žalovaný splácet v měsíčních splátkách po 7 784 Kč s úrokem ve výši 139,98 % ročně. Dle čl. 6 se žalovaný zavázal v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dle čl. 6 se zavázal žalovaný zavázal zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením u každé jednotlivé splátky v případě prodlení s úhradou o délce 15 dnů. Dle čl. 6 se žalovaný zavázal v případě zesplatnění úvěru pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení. Dle článku 6.3 smlouvy bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky či části o délce 65 dnů, dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. 5. Z karty hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši 48 230 Kč měsíčně. Splátky [anonymizována dvě slova] tvoří částku 16 759 Kč měsíčně. Jako výdaje na bydlení uvedl částku 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně vyhodnotila, že má volné zdroje ve výši 26 061 Kč měsíčně. 6. Z výplatních pásek žalovaného za období [číslo], [číslo] a [číslo] zaměstnavatele [právnická osoba] bylo zjištěno, že pobíral měsíčně částku 48 230 Kč. 7. Z pracovní smlouvy na dobu neurčitou z roku 2017 bylo zjištěno, že od [datum] je žalovaný zaměstnán jako generální ředitel u [právnická osoba] s.r.o. 8. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] ke dni [datum] bylo zjištěno, že u žalovaného není vedený žádný záznam. 9. Z výpisu z běžného účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne [datum], [datum] a dne [datum] bylo od [právnická osoba] s.r.o. připsáno pokaždé 48 230 Kč. 10. Z výpisu [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] bylo zjištěno, že za rok 2017 měl vyměřovací základ ve výši 434 000 Kč. 11. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], a z fotografie obrazovky bylo zjištěno, že z účtu je nastaveno inkaso ve výši 7 784 Kč s platností od [datum] a že se jedná o účet žalovaného. 12. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění celého úvěru pro prodlení s úhradou splátek úvěru delší než 65 dnů a vyzvala jej k úhradě jistiny, úroků, smluvní pokuty a nákladů souvisejících s prodlením. 13. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně dokladu podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty. 14. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 7. 2021, č.j. 11 C 281/2020–112, bylo zjištěno, že soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 624,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 80 624,75 Kč od [datum] do zaplacení, dále částku 23 312,96 Kč a úrok ve výši 21 % ročně z částky 75 192,09 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 224 179 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 15. Z žalob podaných u zdejšího soudu proti žalovanému bylo zjištěno, že dne 14. 1. 2018 (sp. zn. 11 C 8/2022), 30. 8. 2018 (sp. zn. 21 C 289/2021), 4. 10. 2018 (sp. zn. 11 C 247/2021), 7. 12. [číslo] (sp. zn. 11 C 11/2022), 7. 6. 2019 (sp. zn. 11 C 302/2021), 25. 7. 2019 (sp. zn. 21 C 342/2021), 7. 8. 2019 (sp. zn. 8 C 108/2021), 9. 1. 2020 (sp. zn. 12 C 146/2022) a dne 16. 9. 2021 (sp. zn. 4 C 84/2023) žalovaný sjednal další úvěrové smlouvy. 16. Z kopie povolení k pobytu položené na listině číslo žádosti smlouvy [číslo] bez uvedení jména bylo zjištěno, že platnost trvalého pobytu je do [datum]. 17. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 85 000 Kč. 18. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci. 19. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje 22. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 26. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. 27. P