7 C 30/2022-158 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobce se návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne [datum], v doplnění ze dne [datum], v doplnění ze dne [datum], v doplnění ze dne [datum], domáhal zaplacení částky ve výši 1 475 000 Kč jako náhrady mzdy za období od února 2017 do prosince 2021. Tvrdil, že žalobce byl u žalovaného v pracovním poměru od [datum] zaměstnaný na dobu neurčitou jako asistent prodeje. Od [datum] přestal žalovaný žalobci přidělovat práci, dohodli se, že žalobce přestane docházet do práce, doku se situace nezmění. Do [datum] žalovaný žalobci vyplácel mzdu. Dne [datum] žalobce informoval žalovaného, že žádnou dohodu o ukončení pracovního poměru neuzavřel a dne [datum] trval na dalším zaměstnávání. Dne [datum] žalovaný žalobci sdělil, že platně uzavřeli dohodu o ukončení pracovního poměru. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 19 C 220/2017, bylo určeno, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] je neplatná a že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné, tyto výroky potvrdil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 30 Co 11/2021. Žalobce u žalovaného pobíral mzdu ve výši 25 000 Kč čistého měsíčně, což činí průměrnou hodinovou mzdu ve výši 182,54 Kč. Dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však ničeho nezaplatil. K pracovní smlouvě ze dne [datum] žalobce uvedl, že listinu nezná a že podpis na ní vypadá jako jeho podpis. 2. Žalovaný v podání ze dne [datum] s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný uplatnil co do části nároků promlčení, kdy uvedl, že dle pracovní smlouvy byla mzda splatná do 15. dne následujícího měsíce po měsíci, kdy na mzdu vnikl nárok. Žalovaný proto vznesl námitku promlčení do nároku ve výši 575 000 Kč jako náhrady mzdy za období od [datum] do [datum], neboť žaloba byla podána dne [datum]. Dále sporoval žalobcem uváděnou mzdu ve výši 25 000 Kč měsíčně, neboť z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky vyplývala mzda ve výši 14 000 Kč měsíčně. Nárok tak dále považuje za nedůvodný co do částky 396 000 Kč za období od ledna 2019 do prosince 2021. Žalovaný dále navrhl moderaci nároku na náhradu mzdy dle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“). 3. Soud nejprve rozhodoval, zda je příslušný k rozhodnutí sporu s ohledem na skutečnost, že žalobce je občanem Nizozemského království. Dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je dána dle článku 20 a 21 příslušný soud v případě žaloby proti zaměstnavateli soud členského státu, v němž má zaměstnavatel bydliště, nebo b) v jiném členském státě: i) u soudu místa, kde nebo odkud zaměstnanec obvykle vykonává svou práci, nebo u soudu místa, kde svou práci obvykle vykonával naposledy, nebo ii) jestliže zaměstnanec obvykle nevykonává nebo nevykonával svou práci v jediné zemi, u soudu místa, kde se nachází nebo nacházela provozovna, která zaměstnance přijala do zaměstnání. Příslušnost českých soudů je dána. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce byl u žalovaného zaměstnán na pozici asistenta prodeje od [datum] (pracovní smlouva ze dne [datum] a pracovní smlouva ze dne [datum]) s místem výkonu práce na [obec a číslo] u smlouvy ze dne [datum], dle smlouvy ze dne [datum] v [obec]. Obě smlouvy byly sjednány na dobu neurčitou. Pracovní smlouva ze dne [datum] uváděla měsíční mzdu ve výši 14 000 Kč. 5. Žalovaný podniká jako osoba samostatně výdělečně činná v předmětu podnikání nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty se sídlem v České republice (výpis z živnostenského rejstříku ze dne [datum]). Žalobce na zaměstnávání u žalovaného nadále trval (dopis žalobci ze dne [datum], výzva zaměstnavateli ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum]), žalobce však považoval dohodu o ukončení pracovního poměru ze dne [datum] za platnou a rovněž s žalobci z opatrnosti okamžitě dne [datum] zrušil pracovní poměru (odpověď na Váš dopis ze dne [datum] ze dne [datum]). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 19 C 220/2017-269, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 30 Co 11/2021-310, bylo určeno, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] je neplatná a že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 19 C 220/2017-269, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 30 Co 11/2021-310). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky podáním ze dne [datum] (Věc: Výzva k zaplacení částky 1 475 000 Kč ze dne [datum] včetně potvrzení o odeslané zprávě ze dne [datum]). 6. Co se týká výše sjednané mzdy mezi žalobcem a žalovaným, soud má ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a účastnické výpovědi prokázáno, že žalovaný fakticky vyplácel vyšší mzdu, než uváděly pracovní dokumenty (potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období od [datum] do [datum] ze dne [datum], potvrzení o zaměstnání ze dne [datum] od [datum] do [datum] ze dne [datum], potvrzení při změně zaměstnání ze dne [datum], potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne [datum]), potvrzují to i vklady žalobce na bankovní účet u [právnická osoba] Žalobce si dne [datum] uložil na účet částku ve výši 25 000 Kč, dne [datum] částku 42 000 Kč, dne [datum] částku 33 000 Kč, dne [datum] částku 23 000 Kč a dne [datum] částku 11 000 Kč (výpis z účtu [právnická osoba], č. [bankovní účet]). Svědkyně [příjmení] potvrdila vyplácení mzdy v hotovosti v částce 25 000 Kč (v papírových pytlíčcích), někdy jim náležela i odměna navíc podle úspěšnosti prodeje ve výši 5 000- 10 000 Kč. Stejné potvrdil i žalobce v účastnické výpovědi. Svědkyně [příjmení] vypovídala konzistentně s výslechem u zdejšího soudu ve spise 19 C 220/2017 (protokol o výslechu [jméno] [příjmení] ve spise sp. zn. 19 C 220/2017), kdy svědkyně potvrdila, že v pracovní smlouvě byly uvedeny jiné částky, než skutečně vyplácené. 7. Soud měl dále za prokázané, že žalobce byl od [datum] zaměstnaný na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] jako„ [anonymizována čtyři slova]“ s místem výkonu v [obec], týdenní pracovní dobou 40 hodin týdne za mzdu 43 000 Kč měsíčně hrubého (pracovní smlouva uzavřená mezi žalobcem a společností [právnická osoba] ze dne [datum]). U tohoto zaměstnavatele žalobce pobíral částku 43 000 Kč hrubého, průměrně 34 846 Kč čistého v roce 2017, 35 382 Kč měsíčně čistého v roce 2018, 32 142 Kč měsíčně čistého v roce 2019, v roce 2020 pobíral stejnou mzdu, v říjnu 2020 získal 232 578 Kč čistého (potvrzení o výši mzdy zaměstnance od společnosti [právnická osoba]). Žalobce byl dále zaměstnán u [právnická osoba] [právnická osoba] od [datum] (vyjádření [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum]), dle mzdového listu žalobce ledna 2021 do prosince 2021 pobíral mzdu ve výši od 90 231 Kč do 95 182 Kč a za měsíce listopad a prosinec roku 2020 částky 90 231 Kč a 91 133 Kč hrubého (mzdový list žalobce u [právnická osoba] [právnická osoba] za rok 2020 a 2021). Dle výpovědi žalobce obě zaměstnání byla srovnatelná se zaměstnáním u žalovaného (účastnická výpověď žalobce). 8. Po právní stránce soud postupoval podle zákoníku práce ve znění účinném do 31. 3. 2017, neboť ukončení pracovního poměru bylo dáno v březnu 2017 a v části promlčení dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. 9. Podle ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. 10. Podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Podle odstavce 2 přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil. Podle odstavce 3 rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, a) byla-li dána neplatn