7 C 325/2022-72 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 738 843, 69 s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 777 760 Kč. Žalovaný se zavázal sjednaný úvěr vrátit ve splátkách ve výši 9 067 Kč měsíčně splatných nejpozději do 20. dne měsíce. Sjednán byl smluvní úrok ve výši 6,90 % ročně. Žalovaný neplnil svoje povinnosti a dne [datum] se žalobkyně rozhodla úvěr zesplatnit, neboť byl v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalovaný dále ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně po žalovaném požaduje na jistině 738 843,69 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 40 162,32 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku částku 32 286,30 Kč, dále smluvní úrok ve výši 6,90 % ročně z částky 734 668,69 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 734 668,69 Kč od [datum] do zaplacení. 2. V podání ze dne [datum] žalobkyně dále uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmu k [datum] ve výši 19 073 Kč čistého měsíčně. Dále si přes systém CCB, výpisů z účtu žalovaného, potvrzení od zaměstnavatele žalované a z informací v žádosti o úvěr ověřila úvěruschopnost. Vycházela rovněž z dat interního ekonomického modelu, který stanovil výdaje žalovaného na částku 6 024 Kč měsíčně. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 777 760 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr a úroky z úvěru ve výši 6,90 % ročně v měsíčních splátkách po 9 067 Kč. Žalobkyně byla oprávněna prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný v případě, že se žalovaný dostal do prodlení s placením jedné splátky více než 3 měsíce nebo se dostal do prodlení se splácením více než 2 splátek (článek 8.1 písm. a) smlouvy o úvěru). Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky [účinnost]. Z článku 2. 2. Bylo dále zjištěno, že smlouvou budou konsolidovány dva dluhy z kreditní karty ve výši 18 900 Kč a 57 750 Kč, dále dva splátkové úvěry na částky 121 992 Kč a 300 041 Kč, jeden kontokorent v částce 39 566 Kč a jeden revolvingový úvěr v částce 19 511 Kč. Na splacení uvedených dluhů měla být použita částka 557 760 Kč. Bylo dohodnuto, že použití zbytku finančních prostředků bylo na uvážení žalovaného. 6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně byly zjištěny skutečně ohledně formy, statutárního orgánu a dozorčí rady. 7. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je ženatý, žije v nájemním bytě jiné osoby s nájmem ve výši 2 000 Kč, nejvyšší dosažené vzdělání je vyučení s maturitou, počet členů domácnosti je dva a jako ostatní splátky uvedl částku 0 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem uvedl ve výši 19 073 Kč. 8. Z dokumentu Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že ke dni [datum] žalobkyně evidovala u žalovaného nového splátkové zatížení ve výši 8 475 Kč. Novým úvěrem mělo dojít ke konsolidaci některých dluhů, kdy žalovanému zůstaly splátky revolvingového a kontokorentního úvěru ve výši 1 200 Kč a 1 000 Kč a společně s novou splátkou ve výši 9 067 Kč mělo splátkové zatížení žalovaného nově činit částku 11 267 Kč měsíčně. Dále žalobkyně uvedla, že jejího interního ekonomického modelu, který bere v úvahu statistická data životních nákladů a normativních nákladů na bydlení činí životní výdaje klienta částku 6 024 Kč. Odkázala rovněž na rozhodnutí NS, sp. zn. ICdo 27/2021, že lze vycházet při prověření úvěruschopnosti z ekonomického modelu zohledňujícího náklady a výdaje úvěrovaného, ze kterých vyplývá absence důvodných pochybností úvěr splácet. 9. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance [právnická osoba], bylo zjištěno, že žalovaný pro ni pracuje jako řidič s měsíčním příjmem 19 073 Kč čistého. 10. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o okamžitém zesplatnění úvěru ke dni [datum] důvodu prodlení se splácením, dlužná částka vyčíslena na částku 739 110 Kč. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že výzvu zaslali dne [datum]. 11. Z podkladu pre sudne konanie ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný dluží na jistině 734 668,69 Kč, na poplatcích 4 175 Kč, na řádném úroku 34 076 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 42 243,87 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni na úvěru celkem částku 194 050,70 Kč. 12. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 812 012,25 Kč. Výzva byla žalovanému zaslána dne [datum], jak vyplývá z přiloženého podacího archu. 13. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že v říjnu 2019 činily příjmy 51 404 Kč a výdaje 48 854 Kč. Dne [datum] hradil žalovaný nájemné ve výši 6 500 Kč s uvedením, že se jedná o nájemné za minulý měsíc a dále je stejná částka hrazena ještě [datum]. Dále si dne [datum] poslal 2 000 Kč a dne [datum] částku 2 500 Kč z jiného účtu vedeného u žalobkyně. Příjmem na účet byla ještě částka 6 500 Kč pro [příjmení] [jméno] od [stát. instituce] a dále dávka nemocenského za září 2019 ve výši 11 608 Kč. Dále hradil tři položky inkaso úvěru ve výši 4 056 Kč, 3 424 Kč a 395 Kč. Z listopadového výpisu bylo zjištěno, že příjmy činily 23 043,07 Kč a výdaje 24 338,75 Kč. Kromě příjmu od zaměstnavatele a částky 2 000 Kč, 500 Kč a 1 523 Kč z druhého účtu neměl žalovaný žádný příjem, hradil inkaso úvěru ve výši 4 056 Kč, 3 424 Kč a 395 Kč. 14. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 777 760 Kč, žalovaný čerpal celou částku. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátek ve výši 9 067 Kč, úvěr byl zesplatněn ke dni [datum], a i přes výzvy žalovaný dosud dlužnou částku neuhradil. 15. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci. 16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje 19. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případ