17 C 18/2024-171 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 12. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 100 820 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 22. 9. 2021 smlouvu o obchodním zastoupení č. 46674019, jejímž předmětem byla činnost žalovaného směřující k uzavírání smluv o stavebním spoření mezi zájemci o stavební spoření a žalobkyní (zastoupeným). Na základě Smlouvy se žalobkyně mj. zavázala uhradit za žalovaného dle čl. 6 odst. 6.2. písm. i) Smlouvy poplatek za registraci pro oprávnění k činnosti vázaného zástupce v registru ČNB podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (žalobkyně uhradila 2 000 Kč). Zároveň si účastníci sjednali v čl. VI odst. 6.1. i) předmětné smlouvy povinnost žalovaného vrátit výše uvedenou částku zaplacenou žalobcem za registraci u ČNB v případě, pokud by mj. nebyl žalovaný registrován u ČNB jako vázaný zástupce pro žalobce nepřetržitě alespoň 24 měsíců od registrace u ČNB nebo od data vykonání zkoušky ZOZ.2. Žalobkyně se žalovaným dále uzavřela dodatek č. 1 ke Smlouvě, dle kterého měl žalovaný nárok na vyplacení mimořádné provize ve výši a za podmínek stanovených v tomto dodatku ke Smlouvě. Na základě této skutečnosti bylo žalovanému ze strany žalobkyně zaplaceno celkem 98 820 Kč jakožto mimořádné provize za měsíce za měsíce říjen 2021 až březen 2022 dle čl. II odst. 2.2. tohoto dodatku ke Smlouvě. V případě nesplnění podmínek stanovených v čl. II odst. 2.5. byla sjednána povinnost žalovaného vrátit veškeré vyplacené částky mimořádné provize (zejména v případě, pokud by Smlouva byla ukončena do dvou let od její účinnosti).3. Žalobkyně Smlouvu vypověděla výpovědí ze dne 10. 1. 2023 v souladu s ustanovením čl. VII odst. 7.2. Smlouvy s dvouměsíční výpovědní lhůtou. Žalovaný si poštou zasílanou výpověď vyzvedl 12. 1. 2023 a dle čl. VII odst. 7.2. platnost Smlouvy skončila ke dni 31. 3. 2023. Současně žalobce požádal ČNB o zrušení registrace žalovaného pro žalobce jakožto vázaného zástupce, přičemž ČNB ukončila registraci ke dni ukončení smluvního vztahu. Žalobci tak vznikl nárok na vrácení částky specifikované v čl. I žaloby za registraci u ČNB. Současně žalovaný nesplnil podmínky stanovené Dodatkem č. 1 ke Smlouvě a byl tak povinen vrátit žalobkyni částku 98 820 Kč za vyplacené mimořádné provize (podmínku alespoň dvouletého trvání platnosti smlouvy o obchodním zastoupení). Žalovaný však tyto neuhradil, resp. v průběhu řízení před soudem prvního stupně zaplatil žalobci částku 2 000 Kč jako vrácení poplatku za registraci pro oprávnění k činnosti vázaného zástupce v registru ČNB podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že článek 2.5. Dodatku se zcela jasně příčí dobrým mravům, když zakládá zcela zřejmý nepoměr mezi právy a povinnostmi smluvních stran. Žalovaný vykonával pro žalobce řádně činnost obchodního zástupce. Žalobkyně vypověděla Smlouvu bez jakéhokoliv důvodu. Ukončení Smlouvy žalobkyní tak nemůže být přikládáno k tíži žalovaného, když tento ji neukončil a ani nezavdal příčinu pro ukončení Smlouvy.5. Dále uvedl, že dle § 2483 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že obchodnímu zástupci náleží za činnost dle smlouvy o obchodním zastoupení provize. Citované ujednání Smlouvy je přitom v přímém rozporu s tímto ustanovením, když by i při řádném plnění Smlouvy měl žalovaný vracet odměnu, kterou za řádné splnění Smlouvy dostal a svou činnost obchodního zástupce by tak vykonával de facto zdarma.6. Navíc dle vyúčtování provizí za období 03/2023 měly být žalovanému vyplaceny částky listopad 2021 - 50 000 Kč, prosinec 2021 částka 37 000 Kč a březen 2022 částka 11 820 Kč. Vzhledem k tomu, že provize dle článku 2.2 dodatku měly být minimálně ve výši 50 000 Kč, tak částky, které měly být dle neprokázaného tvrzení žalobkyně vyplaceny dne 6. 12. 2021 a 4. 3. 2021, rozhodně nemohly být mimořádnými provizemi dle článku 2.2 Dodatku.7. Nato žalobkyně reagovala replikou tak, že přistoupil k výpovědi, když žalovaný nesplňoval objem obchodů, které pro žalobkyni měl zprostředkovat. Za celé období (22. 9. 2021 až 31. 3. 2023) uzavřel pouze 17 obchodů (15 smluv o stavebním spoření, 1 úvěr a 1 cross-sellingový produkt). Žalovaný byl zařazen na srovnatelné pozici jako ředitel agentury nebo manažer obchodní sítě dle metodického pokynu Provizní řád žalobkyně. Žalovaný byl povinen splnit produkci odpovídající 2 000 bodů – vlastní produkce odpovídající pozici ředitel agentury. Žalovaný však toto kritérium nesplnil, když za období 12 měsíců od účinnosti smlouvy (od 1.10.2021 do 1.10.2022) získal pouze 612,4 bodu. Podle Dodatku č. 1 ke Smlouvě o obchodním zastoupení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni finanční částku ve výši všech vyplacených mimořádných provizí (částka 98 820 Kč) pokud dojde k ukončení smlouvy o obchodním zastoupení do 2 let od její účinnosti, a rovněž v případě, kdy obchodní zástupce nesplní za vyhodnocovací období 12 měsíců od činnosti smlouvy kritéria pro pozici ředitel agentury nebo manažer obchodní sítě (tj. požadovaný objem obchodů). Žalovaný obdržel tyto mimořádné provize, jako formu podpory žalobkyně pro začínající obchodní zástupce pro jejich činnost a jejich adaptaci v obchodní síti žalobkyně, za kterou ale žalobkyně očekával určitou obchodní produkci. Pro případ nečinnosti či nesplnění smluvně sjednaných kritérií pak byla sjednána povinnost obchodního zástupce tyto mimořádné provize vrátit, jak se stalo v předmětné věci.8. Žalovaný na toto reagoval tak, že pozice ředitele agentury je nejnižší nezaměstnaneckou pozicí v rámci interní obchodní sítě žalobkyně a nejnižší pozicí v rámci kariérního postupu samostatných obchodních zástupců. Z Provizního řádu dále vyplývá, že všem členům interní obchodní sítě žalobce měly být ze strany zaměstnanců žalobce označeným jako Zprostředkovatelé tipů (ZP) zajišťovány tipy na obchodní případy a potenciální nové klienty. Dále uvedl, že nastupoval do obchodní sítě žalobce v době, kdy žalobce procházel rozsáhlou restrukturalizací. V rámci této restrukturalizace bylo ze struktury žalobce propuštěno mnoho schvalovatelů uzavření nových smluv, kteří byli nahrazeni novými zaměstnanci, jež nezvládali náročný proces schvalování smluv. Současně došlo v době působení žalovaného u žalobce k masivnímu zvyšování úrokových sazeb ČNB, úroků z úvěrů nabízených žalobcem a k zavádění limitů DSTI a DTI. Růst úrokových sazeb ve smlouvách o stavebním spoření naproti tomu stagnoval a nedosahoval ani úrovně úroků na výrazně likvidnějších spořících účtech bank. Všechny toto okolnosti negativním způsobem ovlivnily poskytování úvěrů a uzavírání smluv o stavebním spoření, z nichž žalovanému plynuly provize a bodové ohodnocení jeho činnosti.9. Dále žalovaný namítal, že se jednalo o zastřený pracovněprávní vztah, který vykazoval znaky závislé práce, podřízenosti a nadřízenosti, žalovaný měl svou činnost vykonávat v pobočce žalobce na adrese , adresa, , kde byla dodržována pracovní doba od pondělí do pátku v čase od 8:30 do 16:30. Protože vždy některý z obchodních zástupců přiřazených na tuto pobočku vykonával svou činnost i návštěvami klientů, držely se na pobočce tzv. služby, aby bylo zajištěno personální pokrytí celé otevírací doby.10. V neposlední řadě žalovaný uplatnil požadavek na zvláštní odměnu podle § 2514 o. z. jejíž výši nebyl s ohledem ne neposkytnutí podkladů ze strany žalobkyně specifikovat.11. Žalobkyně podáním ze dne 2. 4. 2024 vzala žalobu co do zaplacené částky 2 000 Kč zpět. Soud proto ve výroku III. řízení co do této části podle ust. § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. zastavil. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl opakovaně zván na rozvojová školení, v letech 2022 až 2023 se nezúčastnil ani jednoho. Žalovaný dostal od žalobkyně ke správě klientský kmen o rozsahu 290 klientů, o který se však nestaral. Co se týče tzv. zastřeného pracovněprávního vztahu, na pobočce již byla provedena kontrola ze strany oblastního inspektorátu práce, která po hloubkovém šetření shledala, že o zastřený pracovněprávní vztah se nejedná. Ke zvláštní odměně podle § 2514 o. z. pak žalobkyně uvedla, že tato podle § 2515 o. z. nesmí překročit roční odměnu vypočtenou z ročního průměru odměn získaných obchodním zástupcem během posledních 5ti let, případně trval-li smluvní vztah kratší dobu, pak za celou dobu trvání smluvního vztahu. Za rok a půl trvání smluvního vztahu (od 22. 9. 2021 do 31. 3. 2023) pak vyplacené provize činily 68 100 Kč. Roční průměr těchto provizí činí pouze 45 400 Kč, a to za předpokladu, že by byly splněny veškeré podmínky pro její vyplacení, které splněny nejsou.12. Nalézací soud ve věci již jednou rozhodl rozsudkem, a to rozsudkem ze dne 17. 4. 2024 č. j. 17 C 18/2024-105, kterým ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 820 Kč od 16. 11. 2023 do 15. 3. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 420 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení (tento výrok nabyl právní moci dne 16. 10. 2024), ve v