17 C 250/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně spol. , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitelka“) prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz (dříve www., Anonymizováno, .cz) dne 24. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 108953898. Na základě této smlouvy čerpal žalovaný částku ve výši 30 000 Kč, částka byla zaslána na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný do dnešního dne na dlužnou částku ničeho neuhradil, přestože byl písemně upomínám k úhradě. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025, přičemž postupitelem byla společnost , právnická osoba, . Na jmenovanou společnost byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne 27. 3. 2025. Žalobkyně se vedle dlužné částky z titulu o úvěru domáhá zaplacení také zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně uvádí, že pro případ, že by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje uhrazení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 8. 7. 2025. Žalovaný, ač mu bylo usnesení řádně doručeno, se k výzvě nevyjádřil. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o úvěru č. 108953898 ze dne 24. 10. 2023 bylo zjištěno, že obsahuje informace o původní věřitelce a žalovaném. Sjednaný úvěrový limit byl ve výši 30 000 Kč, celková částka, kterou měl žalovaný splatit činila 140 474,39 Kč (úroková míra 457,50 % p. a.).5. Z čestného prohlášení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ve výši 56 400 Kč, žije v nájmu, je svobodný. Měsíční výdaje na domácnost má ve výši 4 000 Kč.6. Z dokumentu označeného jako standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že obsahuje informace o spotřebitelském úvěru tak, jak je žalobkyně popsala v žalobě.7. Z dokumentu upozornění na zesplatnění úvěru ze dne 22. 1. 2024 soud zjistil, že původní věřitelka informovala o zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s hrazením smluvených splátek.8. Ze sdělení Raiffeisen bank a.s. ze de 3. 10. 2025 včetně přílohy bylo zjištěno, že původní věřitelka odeslala dne 24. 10. 2023 částku 30 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Majitelem účtu byl v uvedené době žalovaný, jako jediný měl také dispoziční práva k účtu. Informace o odeslání částky 30 000 Kč byly shodně zjištěny z potvrzení o provedené platbě ze dne 24. 10. 2023.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena původní věřitelkou na spol. , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena spol. , právnická osoba, ., na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025 bylo zjištěno, že původní věřitelka žalovanému oznámila, že pohledávka za ním byla postoupena na žalobkyni.10. Z výzvy k úhradě pohledávky ze dne 2. 6. 2025 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu do tří dnů.11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitelka poskytla žalovanému dne 24. 10. 2023 částku 30 000 Kč na jeho bankovní účet. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na spol. , právnická osoba, ., a následně na žalobkyni. Žalobkyně dopisem ze dne 2. 6. 2025 vyzvala žalovaného k uhrazení jeho dluhu do tří dnů. Tento dopis byl odeslán téhož dne.12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu.15. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.18. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.20. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.21. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.22. V rozsudku ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pa