4 C 221/2025-24 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 18 080,83 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 29. 8. 2024 uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec 62 400 Kč. Načerpané prostředky měly být spláceny v pravidelných měsíčních splátkách a konec kreditového rámce měl nastat 20. 2. 2026. V průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala žalovaná celkovou částku 22 342 Kč, avšak celkově uhradila pouze částku 14 344,87 Kč. Žalobkyně smlouvu z důvodu nehrazení splátek vypověděla k 28. 5. 2025. Kromě dlužné jistiny ve výši 7 999,99 Kč žalobkyně požadovala poplatky ve výši 379,63 Kč, smluvní úrok ve výši 9 701,21 Kč a dále úrok z prodlení. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z lustrace žalované v příslušných databázích a z tvrzení žalované, výši jejího příjmu 59 488 Kč případně ověřila výpisem z bankovního účtu a z výplatních pásek Pro případ, že soud nebude mít dostatečné ověření úvěruschopnosti žalované za prokázané, navrhuje, aby byl její nárok soudem posouzen jako bezdůvodné obohacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání ve stanovené lhůtě nepožádal, žalobkyně nadto vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.4. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci (důkazy jsou v textu kurzívou): Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 29. 8. 2024 uzavřena smlouva (elektronicky přes webové rozhraní , Anonymizováno, ), na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec až do 62 400 Kč, přičemž žalovaná se zavázala čerpanou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách; RPSN byla sjednána ve výši 2072,10 % a pevná denní úroková sazba ve výši 1,016 Kč; výše poplatku za vyplacení úvěru činila 1,99 % z čerpané částky (Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 8. 2024, Informace pro spotřebitele, Všeobecné obchodní podmínky, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Autorizace ověření totožnosti, Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Bankovní ID výpis, předpis denních splátek). Při uzavírání smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované a dospěla k závěru, že je dána, neboť žalovaná má ověřený čistý měsíční příjem 59 488 Kč. Žalovaná však uvedla příjem 27 000 Kč měsíčně, dále uvedla výdaje na bydlení 5 000 Kč měsíčně, další výdaje 4 000 Kč měsíčně, splátky půjček či úvěrů neuvedla (Identifikované příjmy – tabulka příjmů vyplývající z předloženého bankovního výpisu žalované, Výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované). Žalovaná na základě této smlouvy načerpala peněžité prostředky ve výši 22 342 Kč (Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, Sdělení , právnická osoba, . ze dne 20. 8. 2025). Protože je řádně nesplácela, žalobkyně smlouvu ke dni 28. 5. 2025 vypověděla a vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek (výzva k úhradě z 21.5. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne, dopis z 28. 5. 2025).5. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k tomuto závěru: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 29. 8. 2024 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 86 cit. zákona byla žalobkyně povinna před poskytnutím úvěru žalované řádně posoudit její úvěruschopnost, a to pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy stanovené v § 87 odst. 1 cit. zákona. Žalobkyně této své povinnosti nedostála, úvěruschopnost žalované byla posuzována pouze na základě lustrace ve veřejných rejstřících, údajů uvedených žalovanou a součtem příjmů na jejím bankovním účtu. Samotný rozpor spočívá v tom, že žalovaná uvedla čistý měsíční příjem kolem 27 000 Kč, žalobkyně však dospěla k příjmu ve výši kolem 59 000 Kč. Z tabulky doložené žalobkyní není možné posoudit, co dané příjmové částky představují, lze jen dovozovat, že pravidelná částka kolem 25 000 Kč měsíčně by mohla představovat příjem žalované z pracovního poměru, ostatní částky však není možné identifikovat, mohlo by se tedy jednat i o další půjčky či úvěry. Výdaje žalované pak uvedeny nejsou. Samotný výpis z bankovního účtu žalované žalobkyně nedoložila, soud má tedy za to, že na základě předložených listin nemohla dospět k ucelenému obrazu o příjmové a výdajové stránce žalované, a tedy její schopnosti úvěr řádně splácet. S povinností řádně posoudit úvěruschopnost je spojena i povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, což žalobkyně neučinila, když nedoložila výpis z bankovního účtu žalované, ale pouze jakousi „tabulku příjmů“. Ani na výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 18. 8. 2025 žalobkyně ve stanovené lhůtě nereagovala a potřebné listiny nedoložila.6. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 29. 8. 2024 je tak absolutně neplatná a žalovaná má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Protože žalobkyně prokázala, že poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 22 342 Kč a že žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila 14 344,87 Kč (vyplývá z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nesporovala), soud žalobě vyhověl co do částky 7 997,13 Kč. Kromě dlužné jistiny přiznal soud žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. rovněž úrok z prodlení z dlužné jistiny od 29. 5. 2025, tj. od uplynutí 3denní lhůty stanovené ve výzvě z 21. 5. 2025 ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. (doručené ve smyslu § 573 o. z.), až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, a tedy řádně a včas netvrdila ani neprokázala, že by nebylo v jejích možnostech žalovanou částku ve stanovené lhůtě zaplatit (§ 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb.). Co do zbytku (poplatků a smluvního úroku) soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.7. Závěrem soud konstatuje, že i kdyby žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, shledal by soud úvěrovou smlouvu ze dne 29. 8. 2024 neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 o. z., neboť denní úroková sazba ve výši 1,016 % (v přepočtu roční 370 %) je mnohonásobně vyšší oproti průměrné roční úrokové sazbě poskytované u úvěrů domácností na spotřebu v srpnu 2024 bankami, která činila 9 % ročně (ustálená judikatura připouští dvojnásobnou, výjimečně trojnásobnou roční úrokovou sazbu). Takovémuto jednání podnikatelů, kterým zneužívají své silnější postavení na úkor spotřebitele k vynucení v podstatě lichevních úroků není možné poskytnout ochranu. Protože ujednání o úrocích je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, jak vyplývá z § 2395 o. z., nelze tuto část od úvěrové smlouvy oddělit ve smyslu § 576 o. z. a smlouvu je třeba považovat za neplatnou pro hrubý rozpor s dobrými mravy jako celek. I v tomto případě by tedy soud posuzoval nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2291 o. z. a přiznal by jí nárok na jistinu ve výši 7 997,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 29. 5. 2025.8. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, a tedy rovněž v tomto případě řádně a včas netvrdila ani neprokázala, že by nebylo v jejích možnostech žalovanou částku v třídenní zákonné lhůtě zaplatit.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalované (co do 56 %) náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.