7 C 227/2025-69 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 5. 2025 a v doplnění ze dne 29. 8. 2025 a ze dne 16. 11. 2025 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 30 078,84 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, SA, odštěpného závodu, IČO , IČO, , dále jen „předchůdkyně žalobkyně“ a žalovaným byla dne 24. 8. 2022 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč, za což se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 26,28 % ročně a úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Žalovaný své povinnosti však nedodržel, byl v prodlení se splacením jedné splátky déle než tři měsíce nebo se ocitl v prodlení se splácením dvou splátek, žalovaný byl na zesplatnění úvěru upozorněn dne 23. 7. 2024, dluh žalovaný neuhradil a žalobkyně úvěr ke dni 31. 8. 2024 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena ke dni 1. 11. 2023 na základě Smlouvy o postoupení portfolia mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Žalovaný za trvání smluvního vztahu od žalobkyně, resp. její předchůdkyně načerpal 65 345,33 Kč a uhradil 43 597,82 Kč. Ke zkoumání podmínek úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný uvedl, že má průměrný čistý měsíční výdělek 30 000 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, Náklady pak předchůdkyně žalobkyně počítala na částku 20 693 Kč včetně nové splátky úvěru ve výši 2 400 Kč. Žádné negativní informace předchůdkyně žalobkyně nezjistila ani lustrací žalovaného v Interních databázích poskytovatele úvěru, Insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí. Žalovaný tak žalobkyni dluží na jistině 30 078,84 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 2 494,01 Kč za období ke dni 30. 4. 2025, na kapitalizovaném smluvním úroku částku 5 405,51 Kč za období ke dni 30. 4. 2025, dále smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 29 998,84 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 998,84 Kč od 1. 5. 202 5do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě ze dne 16. 4. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 8. 2022 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěru až do částky 30 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 26,28 % z dlužné částky, který se žalovaný zavázal splácet ve splátkách aspoň ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Žalovaný o sobě uvedl, že nemá vyživovací povinnost, že pracuje u společnosti , právnická osoba, , kde má čistý měsíční příjem 30 000 Kč, celkové náklady domácnosti jsou 20 693 Kč, žije v nájmu, splácí částku 900 Kč měsíčně (Žádost/Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , Informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Ceník , právnická osoba, pro bankovní obchody, Všeobecné obchodní podmínky). Předchůdkyně žalobkyně při prověření úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jím tvrzeného příjmu ve výši 30 000 Kč měsíčně a stanovila jeho životní výdaje na stejnou částku jako ve výši 20 693 Kč, dále zjistila, že dosavadní splátkové zatížení žalovaného je ve výši 900 Kč, nově bude ve výši 1 500 Kč (Protokol o prověření úvěruschopnosti klienta). První čerpání úvěru proběhlo de 24. 8. 2022 (Dopis ze dne 26. 8. 2022, E-mail s předmětem „Podrobnosti k Vašemu úvěru“). Žalovaný načerpal celkem částku 65 345,33 Kč a zaplatil 43 597,82 Kč (Podklady pre sudne konanie a listina Číslo úvěru: 4240040281100 pan , jméno FO, ). Předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, což žalovanému oznámila dne 2. 11. 2023 (Notářský zápis , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 1. 11. 2023 včetně příloh, Oznámení ze dne 2. 11. 2023). Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 31. 8. 2024 (Poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 23. 7. 2024, listina Splaťte okamžitě celý dluh). Předžalobní výzvu žalobkyně zaslala dne 16. 4. 2025 (Výzva k úhradě dluhu ze dne 16. 4. 2025 včetně dokladu o odeslání).4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.13. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C–679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zaji