7 C 231/2025-46 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 6. 2025 ve znění doplnění ze dne 25. 8. 2025 domáhala zaplacení 50 000 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které mu byly vyplaceny na jeho bankovní účet. Úvěrová smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny, což je patrno z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím a zasláním verifikační platby. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 12 splátkách po 7 500 Kč vždy k 15. dni v měsíci, s 12. platbou měl žalovaný uhradit navíc částku 50 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 11. 2024. Ač vyzván, žalovaný na svůj dluh neuhradil pouze jednu splátku ve výši 7 500 Kč, kterou žalobkyně započítala celou na úrok. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že tu zkoumala ze dvou dokladů totožnosti žalovaného, kompletního výpisu bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce na jméno žalovaného (ve formátu JSON), z výplatní pásky za poslední tři měsíce, rozsudku o výživném, nájemní smlouvy, důchodového výměru, smlouvy o založení bankovního účtu, výpisem z ISIR, databáze kradených dokladů, Centrální evidence exekucí, SOLUS. Ohledně žalovaného dospěla k závěru, že žalovaný deklaroval příjem 65 000 Kč, ve výpisu bylo uvedeno 89 618 Kč, náklady na bydlení žalovaný uvedl 16 900 Kč, ve výpise z účtu žádné nebyly, náklady domácnosti žalovaný uvedl ve výši 5 000 Kč, ve výpise bylo uvedeno 9 044 Kč, finanční závazky uvedl ve výši 11 000 Kč, ve výpise byly ve výši 5 996 Kč. Žalobkyně tak vypočetla, že žalovaný má disponibilní částku 27 056 Kč měsíčně. O žalovaném dále zjistila, že nemá negativní záznamy v žádné ze zkoumaných evidencí, má výbornou platební morálku.2. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané. Mezi stranami byla dne 24. 9. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěr měl být spolu s úroky uhrazen ve 11 splátkách po 7 500 Kč a poslední ve výši 57 500 Kč. Celková částka, kterou byl povinen žalovaný zaplatit, je 140 000 Kč. Smlouva byla podepsána elektronicky prostřednictvím SMS kódu dle autorizační doložky s identifikátory a časovým kódem. Žalovaný uvedl při sjednání úvěru, že nemá žádné děti, průměrný příjem má 65 000 Kč měsíčně, příjem nalezený na výpise z bankovního účtu žalovaného byl 89 618 Kč, náklady na bydlení žalovaný uvedl 16 900 Kč, ve výpise z účtu žádné nebyly, náklady domácnosti žalovaný uvedl ve výši 5 000 Kč, ve výpise z účtu bylo uvedeno 9 044 Kč, finanční závazky uvedl žalovaný ve výši 11 000 Kč, ve výpise byly uvedeny ve výši 5 996 Kč. Žalobkyně tak vypočetla, že žalovaný má disponibilní částku 27 056 Kč měsíčně. Lustrací žalobkyně dále zjistila, že občanský doklad žalovaného není ztracený, žalovaný neprochází Insolvenčním rejstříkem, Centrální evidencí exekucí, dle rejstříku SOLUS má výbornou platební morálku a žádné měsíční závazky (Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 9. 2024 včetně předsmluvních informací a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, Předsmluvní informace ze dne 24. 9. 2024, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Datový výstup z Credit Info CEE, kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného). Žalovaný zaslal z účtu č. , č. účtu, částku ve výši 1 Kč na účet č. , č. účtu, se zprávou pro příjemce tímto souhlasím s návrhem smlouvy č. , hodnota, a z účtu č. , č. účtu, byla dne 24. 9. 2024 na účet č. č. , č. účtu, byla zaslána částka 50 000 Kč (Detail pohybu – okamžitá příchozí platba ze dne 23. 9. 2025 a detail pohybu – bezhotovostní platba ze dne 24. 9. 2024). Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek dne 20. 11. 2024 a dne 5. 12. 2024 (1. upomínka ze dne 20. 11. 2024 zaslaná na e-mail , e-mail, a dopisem ze dne 20. 11. 2024, 2. upomínka ze dne 5. 12. 2024 zaslaná na e-mail , e-mail, a dopisem ze dne 5. 12. 2024) a dále zaslala předžalobní výzvu dne 21. 3. 2025 (Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení ze dne 21. 3. 2025 včetně podacího lístku ze stejného dne).3. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.4. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje7. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.12. V rozsudku ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického v