7 C 65/2025-119 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 10. 12. 2024 a v doplnění ze dne 24. 4. 2025 domáhala zaplacení částky 114 682,39 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tvrdila, že dne 29. 8. 2022 žalovaná uzavřela s žalobkyní Smlouvu o hotovostním úvěru č. , Anonymizováno, Na základě této smlouvy o spotřebitelském úvěru byly žalobkyní žalované poskytnuty prostředky ve výši 142 500 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku v 96měsíčních splátkách po 2 517,81 Kč. Při sjednání úvěru žalovaná uvedla, že její příjem je ve výši 40 000 Kč měsíčně, dle výpisu z účtu žalované č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , žalobkyně zjistila, že příjem je ve výši 15 832 Kč v měsících předcházejících sjednání úvěru. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 25 000 Kč měsíčně, životní výdaje žalované žalobkyně vyhodnotila na částku 4 620 Kč měsíčně. Dále žalobkyně dotazem na CCB a CBCB zjistila, že splátkové zatížení žalované v době sjednání úvěru je ve výši 8 182 Kč, žalovaná uvedla, že nemá žádné splátky mimo žalobkyni. Dále žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované v interním blacklistu, v registru neplatných a odcizených dokladů, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně poslední splátky uhradila po zesplatnění úvěru dne 29. 1. 2024 částku 1 642 Kč, dne 14. 2. 2024 částku 7 490 Kč a dne 30. 4. 2024 částku 7 500 Kč. Žalovaná ničeho dále neuhradila ani po předžalobní výzvě ze dne 23. 10. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela dne 29. 8. 2022 s žalobkyní Smlouvu o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na základě které žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 142 500 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v celkové částce v 96 měsíčních splátkách po 2 517,81 Kč, poslední splátka ve výši 2 394,24 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 9,99 % ročně (Smlouva hotovostním úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Prostředky byly převedeny na účet č. , Anonymizováno, , který byl veden žalobkyní (Smlouva o vedení účtu a Potvrzení o zřízení účtu ze dne 4. 8. 2008). V Žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru , Anonymizováno, plus žalovaná uvedla, že její čistý příjem činí 40 000 Kč měsíčně, závazky ve výši 25 000 Kč měsíčně, je svobodná, bezdětná. (Žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru , Anonymizováno, plus ze dne 29. 8. 2022). Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti zjistila, že celková suma nezajištěných úvěrů žalované je 567 846 Kč, splátky 7 582 Kč měsíčně a průměrný příjem žalované za posledních 6 měsíců je 15 775,33 Kč (výpis CCB a CBCB). Žalovaná v průběhu splácení úvěru zaplatila celkem částku 47 577,89 Kč, z toho dne 29. 1. 2024 částku 1 642 Kč, dne 14. 2. 2024 částku 7 490 Kč a dne 30. 4. 2024 částku 7 500 Kč (Historie úvěru , Anonymizováno, ). Žalovaná dne 10. 4. 2024 dluh z úvěru č. , hodnota, co do částky 136 638 Kč uznala (Uznávací prohlášení ze dne 10. 4. 2024). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dne 21. 11. 2023 (Poslední výzva k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 21. 11. 2023, včetně dodejky jako dopisu) a dále dne 22. 10. 2024 předžalobní výzvou (Předžalobní výzva ze dne 22. 10. 2024 a podací lístek ze dne 23. 10. 2024).4. Žádná relevantní zjištění soud nezjistil z výpisu z účtu žalované (Transakční historie účtu za období od , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, do , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 24. 9. 2024), protože k tomu nebyla doplněna tvrzení a z listiny Souhlas s podmínkami pojištění schopnosti splácet varianta , Anonymizováno, ze dne 29. 8. 2022, protože soud nezkoumal nárok z pojištění.5. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje9. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.14. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto