4 C 275/2025-39 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 579,23 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 10. 1. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. RPSN byla sjednána ve výši 2564,15 %. První splátka byla splatná 9. 2. 2025 a poslední den trvání smlouvy (splatnost úvěru) byl 4. 7. 2026. Žalovaný na úvěrovou smlouvu zaplatil pouze částku 400 Kč dne 8. 9. 2025. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu ve výši 4 999,10 Kč, nesplacený poplatek za vyplacení úvěru ve výši 98,78 Kč, smluvní úrok ve výši 6 136,14 Kč a dále poplatky za další sjednané služby ve výši 73,20 Kč, 163,80 Kč a 19,20 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 89,01 Kč a úrok z prodlení. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala prohlášením žalovaného, výpisem z bankovního účtu žalovaného a dále lustrací žalovaného v příslušných registrech.2. Žalovaný nesporoval uzavření úvěrové smlouvy a čerpání částky 5 000 Kč, má však za to, že smlouva je neplatná z důvodu jejího uzavření elektronickou formou, nepřiměřeně vysokého úroku a neověření úvěruschopnosti žalovaného. Zároveň požádal o splátky 400 Kč měsíčně.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 1. 2025, autorizace ověření totožnosti, souhlasu se zpracováním osobních údajů, informací pro spotřebitele, údajích o poskytovali spotřebitelských úvěrů a Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně zjistil soud následující: Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně, poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky a s poplatky za sjednané volitelné služby v měsíčních splátkách, nejpozději do 4. 7. 2026. RPSN činila 2564,15 %. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na stránkách , Anonymizováno, a totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím bankovní identity. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že denní splátka činila 58,59 Kč.5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, metodiky daného posouzení a výpisu z bankovního účtu žalovaného za říjen a listopad 2024 soud zjistil, že žalovaný uvedl pravidelný čistý měsíční příjem 9 000 Kč a pravidelné měsíční výdaje 6 500 Kč (včetně nákladů na bydlení a splátek dosavadních půjček). Příjem žalovaného je tvořen invalidním důchodem ve výši necelých 9 000 Kč měsíčně, jak vyplývá z rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 25. 9. 2024, v listopadu 2024 mu byl paní , jméno FO, zaplacen zůstatek z doplatku invalidního důchodu ve výši 199 600 Kč.6. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 10. 1. 2025 převedla žalobkyně na účet žalovaného částku 5 000 Kč.7. Z e-mailu ze dne 12. 5. 2025 soud zjistil, že tímto žalobkyně vypovídá smlouvu o úvěru z důvodu prodlení žalovaného se splátkami a vyzývá ho k zaplacení dlužné částky ve výši 12 504,23 Kč.8. Z výzvy k plnění ze dne 29. 8. 2025 včetně potvrzení o jejím odeslání soud zjistil, že žalobkyně tímto dopisem opětovně vyzývá žalovaného k úhradě dlužných částek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 12 5293,57 Kč do tří dnů. Dopis byl odeslán 2. 9. 2025.9. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil žalované dne 5. 9. 2025 částku 400 Kč.10. Z e-mailové korespondence účastníků z období září až říjen 2025 soud zjistil, že žalovaný na výzvy žalobkyně k zaplacení dlužné částky reaguje tak, že uznává nárok na zaplacení jistiny ve výši 5 000 Kč a navrhuje její úhradu v měsíčních splátkách po 500 Kč.11. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k tomuto závěru: Mezi žalobkyní a žalovaným byla distanční formou po ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím bankovní identity dne 10. 1. 2025 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 cit. zákona na základě lustrace ve veřejných rejstřících, údajů uvedených žalovaným a údajů zjištěných z výpisu z bankovního účtu žalovaného.12. Úvěrovou smlouvu ze dne 10. 1. 2025 však soud shledal neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., neboť roční úroková sazba ve výši 389 % je mnohonásobně vyšší oproti průměrné roční úrokové sazbě poskytované u úvěrů domácností na spotřebu v lednu 2025 bankami, která činila 8,63 % ročně, případně u revolvingových úvěrů 14,82 % ročně (ustálená judikatura připouští dvojnásobnou, výjimečně trojnásobnou roční úrokovou sazbu). Takovémuto jednání podnikatelů, kterým zneužívají své silnější postavení na úkor spotřebitele k vynucení v podstatě lichevních úroků není možné poskytnout ochranu. Protože ujednání o úrocích je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, jak vyplývá z § 2395 o. z., nelze tuto část od úvěrové smlouvy oddělit ve smyslu § 576 o. z. a smlouvu je třeba považovat za neplatnou pro hrubý rozpor s dobrými mravy jako celek. Soud tedy posuzoval nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2291 o. z..13. Protože bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, a naopak žalovaný žalobkyni uhradil částku 400 Kč, soud žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 4 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne splatnosti stanovené ve výzvě ze dne 29. 8. 2025, tj. od 9. 9. 2025 ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.. Co do zbytku žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 90 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají z nákladů nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř.. Dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. a v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025 sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 450 Kč za každý z úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Soud tak žalovanému přiznal náhradu nákladů za 1 úkon (vyjádření ve věci samé) ve výši 450 Kč.15. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. s tím, že vyhověl návrhu žalovaného a se souhlasem žalobkyně uložil žalovanému povinnost zaplatil dlužnou částkou v měsíčních splátkách po 400 Kč, pod sankcí ztráty výhody splátek.