6 C 6/2026-42 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 28 755 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou dne 1. 8. 2024 uzavřela distančně smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty téhož dne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to zasláním na její bankovní účet. Čerpané peněžní prostředky byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit ve 3měsíčních splátkách do dne 8. 10. 2024 a spolu s nimi zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč. Žalovaná ve lhůtě splatnosti úvěru žalobkyni nezaplatila ničeho. Dluh za žalovanou se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, nezaplaceného poplatku ve výši 9 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 755 Kč dle čl. 2.3 smlouvy a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Nad to žalobkyně uplatnila úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 000 Kč ode dne následujícího splatnosti úvěru do zaplacení.2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila.3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 1. 8. 2024 smlouvu o bezúčelovém úvěru. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na bankovní účet peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni v 3měsíčních splátkách vrátit a spolu s nimi jí zaplatit částku 9 000 Kč na poplatcích. Součástí smlouvy je ujednání o smluvní pokutě a sazebník, jenž stanoví výši nákladů za jednotlivé úkony v případě prodlení se splácením dluhu.5. Z výpisu účtu žalobkyně a přípisu společnosti , právnická osoba, . ze dne 9. 2. 2026 soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla odeslána částka ve výši 15 000 Kč na účet žalované, a to k 1. 8. 2024, žalovaná pak byla jediným disponentem předmětného bankovního účtu.6. Z upomínek žalobkyně soud zjistil, že dne 4. 9. 2024, 15. 9. 2024 a 13. 10. 2024 byla žalovaná žalobkyní opakovaně vyzvána k uhrazení dluhu.7. Z oznámení o zesplatnění- výzva k úhradě ze dne 4. 10. 2024 soud zjistil, že ke dni 4. 10 2024 došlo k zesplatnění pohledávky žalobkyně za žalovanou v důsledku jejího prodlení.8. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne 3. 6. 2025 vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu i před samotným podáním žaloby, a to do tří dnů od doručení.9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:10. Účastníci spolu dne 1. 8. 2024 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském bezúčelovém úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované na bankovní účet téhož dne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se je zavázala formou 3měsíčních splátek sjednaných do 8. 10. 2024 žalobkyni vrátit společně se zaplacením poplatku ve výši 9 000 Kč. Žalovaná svým povinnostem ze smlouvy nedostála, když žalobkyni nezaplatila na dlužnou částku ničeho.11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).17. Podle § 573 OZ, má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.18. Podle § 1968 OZ, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.19. Podle § 1970 OZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Žalobkyně uzavřela dne 1. 8. 2024 s žalovanou smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i ZoSÚ, když žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala v postavení spotřebitele. V souladu s § 86 ZoSÚ byla žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Této povinnosti žalobkyně nedostála, když žádným způsobem nebylo z její strany tvrzeno, tím méně prokázáno, v jaké výši a z jakých podkladů zjistila příjmy a výdaje žalované v rozhodném období před poskytnutím úvěru, a ze kterých pak vycházela při posouzení její úvěruschopnosti. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 ZoSÚ dovodil absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru.21. Žalobkyně v řízení nicméně prokázala, že žalované dne 1. 8. 2024 poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to převodem na účet žalované. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy ze dne 1. 8. 2024 soud poskytnuté a nevrácené peněžní prostředky představující část dlužné jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč posoudil jako nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení, které je žalovaná v souladu s § 2991 o. z. povinna žalobkyni vydat. Co do zbylé části žalobního nároku ve smyslu smluvní pokuty, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, poplatku ve výši 9 000 Kč a části úroku z prodlení, soud žalobu zamítl, neboť při absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru neexistuje právní důvod pro přiznání žádaných úroků z úvěru ani poplatků.22. Dlužnou částku 15 000 Kč je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit podle § 1970 o. z. spolu s úrokem z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení splatnosti dluhu soud vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., modifikovaného lhůtou k plnění poskytnutou žalobkyní ve výzvě ze dne 3. 6. 2025 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky s tím, že výzvu jí odeslala shodně dne 3. 6. 2025. Podle § 573 o. z. se má za to, že výzva byla žalované doručena dne 6. 6. 2025, a proto byla povinna žalobkyni v souladu s poskytnutou lhůtou plnit nejpozději dne 11. 6. 2025. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, nachází se ode dne 12. 6. 2025, jakožto dne následujícího ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení, a od tohoto dne jí také až do zaplacení běží k částce 15 000 Kč platební povinnost k zákonnému úroku z prodlení.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když to by jinak svědčilo procesně úspěšnější žalované, avšak té žádné náklady nevznikly.