7 C 141/2025-179 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 29. 1. 2025 podaného k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a doplněním ze dne 30. 12. 2025 domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 9. 12. 2024 dané žalovaným žalobkyni je neplatné. Tvrdila, že text okamžitého zrušení „S ohledem na skutečnost, že mi nebyla vyplacena řádně mzda a zaměstnavatel je v prodlení se zaplacením delším než 15 dnů, pak tímto ukončují okamžitě pracovní poměr k zaměstnavateli.“, je neurčitý a z okamžitého zrušení pracovního jednání doručeného dne 9. 12. 2025 tak činí neplatné právní jednání. Dle ustanovení § 60 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), je zaměstnanec v okamžitém zrušení pracovního poměru povinen skutkově vymezit důvod, aby nevznikly pochybnosti o tom, co chce účastník projevit. Ani výkladem projevu vůle nelze dojí ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Mzda byla u žalobkyně vyplácena v hotovosti (i žalovanému), kromě čtyř zaměstnanců, kterým byla vyplácena převodem na účet, v listopadu se mírně opozdila oproti výplatnímu termínu k 15. dni měsíce. Žádný jiný zaměstnanec kromě rodinných příslušníků žalovaného a jednatele , jméno FO, nedeklaroval obtíže s výplatou mzdy, kterou v souhrnu žalobkyně za říjen 2024 vyplatila ve výši 80 382 Kč, žalovanému pak ve výši 17 616 Kč.2. Žalovaný s podanou žalobou dne 26. 5. 2025 a v doplnění ze dne 6. 3. 2026 nesouhlasil. Tvrdil, že došlo k řádnému okamžitému zrušení pracovního poměru, neboť mu žalobkyně ke dni 9. 12. 2025 nevyplatila mzdu za říjen 2024, která byla splatná do 15. 11. 2024. Dne 22. 11. 2024 zakázala žalobkyně žalovanému vstup do provozovny a žalovaného do dnešního dne ignoruje, žádným způsobem s žalovaným nerozvázala pracovní poměr. Stejně postiženi byli i další zaměstnanci , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Jeden z jednatelů žalobkyně , jméno FO, apeloval na výplatu mzdy na další dva jednatele. Žalovaný dále k výzvě soudu, z čeho vyvozuje, že žalobkyni bylo známo, že v okamžitém zrušení je vytýkáno nezaplacení říjnové mzdy, uvedl, že po 22. 11. 2024, kdy žalobkyně nijak nekomunikovala, probírali dotčení zaměstnanci (vesměs příbuzní žalovaného) s jednatelem žalobkyně , jméno FO, , jak by bylo možné pro ně nežádoucí stav ukončit, protože jako cizincům jim to bránilo v zajištění nového zaměstnání. Podepsat dohodu o ukončení pracovního poměru nebylo možné, protože byl nutný podpis dvou jednatelů. Nakonec se dohodli, že zvolí cestu okamžitého zrušení pracovního poměru, které bude formálně předáno jednateli , jméno FO, . Žalobkyni tak byl nám důvod a účel ukončení pracovního poměru.3. Ve věci je přítomen cizí prvek daný tureckou státní příslušností žalovaného. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Příslušnost českého soudu je založena článkem 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), neboť žalovaný má na území České republiky bydliště. Rozhodné právo je právo české s odkazem na čl. 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Dvoustranná smlouva (Úmluva mezi republikou Československou republikou a Tureckou republikou o vzájemných stycích v soudcích věcech občanských a obchodních č. 75/1933 Sb. z.), tuto otázku neupravuje.4. Soud měl po provedeném dokazování za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně byla ke dni 2. 12. 2025 společností s ručením omezeným se třemi jednateli, , jméno FO, , jméno FO, a , jméno FO, , kdy společnost zastupovali vždy dva jednatelé společně (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně ke dni 2. 12. 2025). Žalobkyně jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne 5. 10. 2023 pracovní smlouvu, na základě které měl žalovaný nastoupit dne 5. 10. 2023 jako kuchař. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Dle článku IV. pracovní smlouvy náležela žalovanému mzda ve výši 24 000 Kč měsíčně, a byla splatná nejpozději do 15.kalendářního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž vznikl na mzdu nárok (Pracovní smlouva ze dne 5. 10. 2023). Dne 9. 12. 2024 doručil žalovaný žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru, ve kterém uvedl: „S ohledem na skutečnost, že mi nebyla vyplacena řádně mzda a zaměstnavatel je v prodlení se zaplacením delším než 15 dnů, pak tímto ukončují okamžitě pracovní poměr k zaměstnavateli.“ (Věc: okamžité ukončení pracovního poměru ze dne 9. 12. 2024, nesporná tvrzení účastníků). Žalobkyně vystavila výplatní pásky za říjen 2024 na částky 233 Kč pro , jméno FO, , 1 679 Kč pro , jméno FO, , 16 001 Kč pro , Anonymizováno, , 192 Kč pro , jméno FO, , 19 450 Kč pro , jméno FO, , 17 616 Kč pro , jméno FO, , 16 882 Kč pro , jméno FO, , 1 876 Kč pro , Anonymizováno, 1 627 Kč pro , jméno FO, , 11 010 Kč pro , jméno FO, , 20 037 Kč pro , jméno FO, , 11 010 Kč pro , jméno FO, , 2 200 Kč pro , Anonymizováno, , 15 780 Kč pro , jméno FO, , 816 Kč pro , Anonymizováno, a 384 Kč pro , jméno FO, (Výplatní pásky za říjen 2024 jmenovaných zaměstnanců). Z výpisu z účtu ke kartě č. , hodnota, bylo prokázáno, že dne 19. 11. 2024 z ní byly provedeny dva výběry na částky 10 000 Kč a 80 000 Kč (výpis z karty č. , hodnota, ). Hromadným příkazem k úhradě ze dne 20. 11. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně ten den zaslala celkem orgánům státní správy částku 97 666 Kč (Hromadný příkaz k úhradě se splatností dne 20. 11. 2024). Žalovaný vyzval dne 13. 12. 2024 žalobkyni k úhradě závazků, které má vůči klientům po splatnosti. Dále vyzval k úhradě listopadové mzdy za rok 2024 a poměrné části prosincové mzdy (Věc: výzva – předžalobní výzva podle § 142a o. s. ř. ze dne 13. 12. 2024 včetně doručenky datové zprávy ze dne 16. 12. 2024). Žalobkyně dne 7. 1. 2025 odpověděla, mzdové nároky hradil jednatel , jméno FO, v hotovosti, a dále vyzvala k jednoznačné specifikaci nároků, které neměly být uhrazeny (Podání žalobkyně ze dne 7. 1. 2025 včetně dodejky datové zprávy ze dne 7. 1. 2025).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce účinném do 31. 12. 2024 (podle data doručení okamžitého zrušení pracovního poměru) zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).6. Podle ustanovení § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.7. Podle ustanovení 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.8. Podle ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Podle odstavce 3 pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v odstavci 1.9. Podle ustanovení § 555 odst. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „občanský zákoník“, právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.10. Podle ustanovení § 556 odst. 1 občanského zákoníku co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle odstavce 2 při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.11. Po právním a skutkovém posouzení má soud za to, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně podala žalobu dne 29. 1. 2025, s ohledem na datum okamžitého zrušení pracovního poměru dne 9. 12. 2024 byla splněna dvouměsíční lhůta dle § 72 zákoníku práce.12. Žalovaný dále tvrdil, že byť není v textu okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 9. 12. 2024 uvedeno, za jaký měsíc žalobkyně žalovanému dluží, bylo žalobkyni známo, že se jedná o dlužnou mzdu za říjen 2024. Dle komentářové literatury (Miroslav Bělina, Ljubomír Drápal a kol., Zákoník práce, 4. vydání, 2023, C. H. Beck, přístupné z Beck online) k § 56 odst.1 písm. b) zákoníku práce je třeba důsledně rozlišovat mezi splatností mzdy nebo platu a termínem výplaty, a je tedy nerozhodné, kdy je u konkrétního zaměstnavatele stanoven (nebo sjednán) termín výplaty, neboť § 56 odst. 1 písm