Žalobkyně se podanou žalobou ve znění doplnění domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 62 009,69 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky po žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz a po posouzení jeho úvěruschopnosti byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr až do výše 50 000 Kč a žalovaný měl poskytnuté prostředky vrátit dle smlouvy v pravidelných denních splátkách s počátkem od 22. 5. 2024 do 14. 10. 2025. Žalovanému byla dne 22. 4. 2024 poskytnuta částka 8 000 Kč a dne 8. 11. 2024 částka 20 166 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně od smlouvy odstoupila. Žalovaný dosud dluží žalobkyni částku 61 571,86 Kč představující jistinu ve výši 27 873,86 Kč, poplatek ve výši 492,22 Kč, smluvní úrok ve výši 32 842,42 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 98,82 Kč (původně 651,48 Kč) a poplatek za službu „Presto“ ve výši 264,54 Kč (původně 330 Kč), když žalovaný uhradil dne 15. 5. 2024 částku 1 953,09 Kč, dne 14. 6. 2024 částku 2 483,03 Kč, dne 11. 7. 2024 částku 2 271,02 Kč, dne 14. 8. 2024 částku 2 972,72 Kč, dne 13. 9. 2024 částku 2 568,76 Kč, dne 14. 10. 2024 částku 2 621,58 Kč a dne 15. 11. 2024 částku 6 815,22 Kč, tj. 21 685,42 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, kterou žalobkyně uplatňovala pouze za prvních 90 dnů prodlení, tedy od 16. 12. 2024 do 16. 3. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: dle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , datované dne 22. 4. 2024, která dle žalobkyně byla uzavřena distančním způsobem, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 50 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných denních splátkách dle článku V. předmětné smlouvy a současně se zavázal v článku VII. hradit základní poplatky, jednak ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, poplatek za volitelné služby „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně a službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplácení každé tranše. Pro případ prodlení byla v čl. VIII sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky (viz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 4. 2024, obecné principy posuzování a filozofie Společnost). Žalovanému byla na účet poskytnuta dne 22. 4. 2024 částka 8 000 Kč a dne 8. 11. 2024 částka 20 166 Kč (viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis interního systému), sdělení , právnická osoba, . č.j. P2977644/04/2026 ze dne 15. 4. 2026). Žalobkyně evidovala u žalovaného ověřený čistý měsíční příjem v částce 25 153 Kč, pravidelný měsíční výdaj na bydlení v částce 8 000 Kč, další nezbytný výdaj v částce 1 000 kč, ostatní nezbytné výdaje v částce 7 000 Kč. Listina je bez podpisu a připojených dalších listin (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., bank ID výpis, autorizace ověření totožnosti, identifikované příjmy, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému). Dle výpisu z účtu žalovaného za dobu od 25. 5. 2023 do 21. 4. 2024 byl žalovaný na konci období v kladném zůstatku 11 968,73 Kč, na spořícím účtu žalovaného za dobu od 25. 5. 2023 do 21. 4. 2024 měl na konci období nulový zůstatek (viz výpis z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, , výpis z účtu žalovaného s názvem spořící účet). Jelikož žalovaný nehradil dané splátky, byl žalobkyní informován e-mailem o vypovězení smlouvy (viz e-mailová výzva s datem odeslání 21. 3. 2025). K úhradě byl následně vyzván výzvou ze dne 12. 7. 2025 (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 7. 2025, potvrzení o odeslání poštovní zásilky dne 21. 7. 2025).4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje7. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 2 odst. 3 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, platí, že: „Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“16. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. , spisová značka, , pak bylo dovozeno, že : „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“17. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. , spisová značka, , má spotřebitel povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru.18. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci: mezi účastníky byla v elektronické podobě uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak bylo povinností žalobkyně posoudit před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy o úvěr úvěruschopnost žalovaného. Tvrzení žalobkyně, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřila, však v posuzovaném případě neobstojí. Žalobkyně hodnocení úvěruschopnosti založila pouze na údajích uvedených žalovaným, dále na výpisu z jeho bankovního účtu a na lustraci v nebankovním registru. Takový postup ovšem nelze považovat za dostačující - viz i rozhodnutí rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně např. neučinila další ověřování tvrzení žalovaného ve vztahu k jeho výdajům, tedy např. z čeho se skládá částka 8 000 Kč představující nezbytné výdaje (co je těmito výdaji konkrétně míněno), zda skutečně hradí nájem ve výši 8 000 Kč atd.19. Na základě výše uvedeného proto soud nemá zato, že by žalobkyně dostála povinnosti řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, naopak je patrná rezignace žalobkyně na provedení dostatečně důkladného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Předmětná smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z., žalovaný má tak povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu, a to dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru jako specifické bezdůvodné obohacení. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému částku 28 166 Kč, přičemž po započtení celkové částky 21 685,42 Kč uhrazené žalovaným (dle tvrzení žalobkyně) pak tato částka činí 6 480,58 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku (výrok I. tohoto rozsudku) a zbylé nároky žalobkyně pak soud zamítl včetně zákonného úroku z prodlení (výrok II. tohoto rozsudku).20. Ohledně zákonných úroků z prodlení soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. S ohledem tedy na to, že do doby rozhodnutí soudu nenastala splatnost jistiny, nemohl prozatím nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení vzniknout.21. S ohledem na nečinnost žalovaného soud nemohl učinit žádná skutková zjištění k jejím aktuálním příjmovým a majetkovým poměrům, tj. k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelného úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. , spisová značka, ), proto byla splatnost stanovena v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, neboť procesně částečně úspěšnému žalovanému (rozdíl mezi úspěchem žalovaného a úspěchem žalobkyně v řízení činil 80 % (90 % - 10 %) žádné náklady nevznikly.