Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že žalovaný dle registru silničních vozidel provozoval v žalovaném období osobní automobil registrační značky , SPZ, . K tomuto vozidlu však neměl žalovaný v období od 11. 8. 2025 do 14. 9. 2025 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv mu tuto povinnost ukládá zákon. Žalobkyně tak požadovala po žalovaném částku celkem 2 575 Kč skládající se ze základu příspěvku ve výši 2 275 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek celkem ve výši 300 Kč, kterou žalovaní ani přes výzvy neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal., právnická osoba, dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl registrovaný jako provozovatel a vlastník vozidla zn. Škoda s objemem válců 1968 cm3, reg. zn. , SPZ, , a to za dobu od 15. 10. 2024 do 29. 10. 2025 (viz zjištěné údaje o vozidle, údaje z evidence registru vozidel ze dne 9. 7. 2026). Dne 28. 11. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 2 275 Kč z důvodu nesjednaného pojištění odpovědnosti z provozu pro toto vozidlo v době od 11. 8. 2025 do 14. 9. 2025. Tuto částku měl žalovaný uhradit do 60 dnů od doručení této výzvy (viz výzva k úhradě příspěvku ze dne 28. 11. 2025, podací arch ze stejného dne). Žalovaný byl o úhradu následně upomínán dopisem ze dne 26. 2. 2026 (viz upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 26. 2. 2026), jakož i prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně (viz předžalobní upomínka ze dne 2. 4. 2026, podací arch).6. V daném případě bylo v řízení zjištěno a prokázáno, že žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla neměl v uvedené době toto vozidlo pojištěné, přičemž byl povinen zajistit, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti (§ 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“). Žalobkyni, která je profesní organizací pojistitelů, která mj. spravuje garanční fond (§ 48 odst. 1 a § 49 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti), tak vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 46 odst. 1 a 2 ve spojení s § 45 odst. 2 a § 61 odst. 1 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti). Příspěvek ve výši 2 275 Kč žalobkyně vypočetla jako součin počtu dní, za které neměl žalovaný k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti a výše denní sazby příspěvku, která je podle druhu vozidla stanovena vyhláškou (§ 45 odst. 3, 4 zákona o pojištění odpovědnosti ve spojení s § 5 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb.). Paušální náklady žalobkyně spojené s mimosoudním uplatněním práva na každý příspěvek činí 300 Kč (§ 6 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb.).7. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení příspěvku ve výši 2 275 Kč a nákladů v částce 300 Kč byl oprávněný, soud proto žalobě zcela vyhověl. Žalovaný se současně dostal do prodlení s plněním svého dluhu, pokud dlužnou částku nezaplatil ve stanovené lhůtě, proto soud přiznal žalobkyni taktéž dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok na úrok z prodlení, jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku (400 Kč) a mimosmluvní odměny právní zástupkyně žalobkyně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „adv.t“). Odměna sestává ze 3 tří úkonů právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 adv.t. – převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), paušální náhrady hotových výdajů za každý z těchto úkonů po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) adv.t.) a náhrady za 21 % DPH ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 2 o.s.ř.).