42 C 129/2019-107 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalobkyně je provozovatelem fotovoltaické solární elektrárny, kdy každý provozovatel solární elektrárny je povinen zajistit financování, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů prostřednictvím provozovatele kolektivního systému. Žalovaná je provozovatelem takového kolektivního systému zřízeného v souladu se zákonem č. 185/2001 Sb. o odpadech a obě strany proto uzavřely smlouvu o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů [číslo] RPV účinné ode dne 30.6. 2013. Žalobkyně v průběhu trvání smlouvy postupně plnila na účet žalované částky odpovídající její povinnosti ukládat k provozovateli kolektivního systému prostředky dle jeho zákonné povinnosti, kdy takto postupně žalobkyně uložila na účtu žalované za doby trvání smlouvy částku ve výši 584 800 Kč spolu se zákonnou DPH 122 808 Kč, tj. celkem 707 608 Kč. Dne 26.10. 2018 žalobkyně vypověděla smlouvu s žalovanou, přičemž výpověď byla účinná ke dni 31.12. 2018. Důvodem k výpovědi byla ta skutečnost, že žalobkyně se rozhodla uzavřít smlouvu s jiným provozovatelem kolektivního systému, když dne 25.10. 2018 uzavřela smlouvu se společnosti [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa]. Povinností žalované bylo při ukončení smlouvy provést končené vyúčtování, v němž by zohlednila náklady spojené s plněním svých povinnosti a výnosy z investování a takto zúčtované prostředky žalobkyně měla zaslat na účet nového provozovatele kolektivního systému, kterého žalobkyně ve výpovědi označila. Tři měsíce od ukončení smlouvy dne 1.4. 2019 zaslala žalovaná stručnou tabulku označenou jakožto vyúčtování s datem 8.1. 2019, kdy z tohoto údajného vyúčtování vyplývá, že žalobkyně složila žalované na splnění svých zákonných povinností prostředky v celkové výši 584 800 Kč bez DPH, přičemž žalovaná si účtuje náklady ve výši 91 580 Kč spolu s DPH ve výši 19 289 Kč, celkem 111 139 Kč s tím, že žalobkyni náleží po tomto vyúčtování částka 496 015,01 Kč, která by měla být převedena na účet nového kolektivního systému. Žalobkyně se proti tomu ohradila, neboť z vyúčtování nebylo patrné, na základě čeho je strženo žalobci 266 200 Kč a vyzvala žalovaného, aby bezodkladně prostředky žalobkyně převedl na účet nového provozovatele kolektivního systému, tj. společnosti [právnická osoba] Žalovaná však předmětné finanční prostředky nepřevedla na nového provozovatele kolektivního systému, a proto žalobkyni nezbylo než se s žalobou obrátit na soud a požadovat po zohlednění DPH a salda přijatých úroků a bankovních poplatků uvedených žalovanou ve vyúčtování částku ve výši 587 865,01 Kč s tím, aby soud ve výroku rozhodl, že tuto částku je povinna žalovaná zaplatit ve prospěch žalobkyně, avšak k rukám společnosti [právnická osoba] 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, jako nedůvodnou. Uvedla, že je provozovatelem kolektivního systému, který zjišťuje pro provozovatele solárních elektráren plnění jejich povinností týkajících se zajištění financování, zpracování, využití a odstranění elektro odpadu ze solárních panelů. Žalovaná uvedla, že žalobkyně není oprávněna plnit své zákonné povinnosti individuálně či společně s jiným provozovatelem solárních elektráren na základě písemné smlouvy, kdy za účelem naplnění zákonných požadavků byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny účinná ode dne 30.6. 2013. Žalovaná uvedla, že jakožto provozovatel kolektivního systému je neziskově hospodařící akciová společnost, která vznikla pro splnění povinností daných novelou zákona o odpadech v roce 2012 a z tohoto důvodu je činnost žalované směřující k zajištění plnění zákonných povinností provozovatelů fotovoltaických elektráren financována výhradně z příspěvků hrazených provozovateli těchto elektráren, kteří jsou zapojeni do tohoto kolektivního systému. Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala žalované hradit příspěvek za poskytování služeb spočívajících v plnění zákonných povinností. Sazba příspěvku je stanovena vyhláškou. Podle zákonné úpravy mohou být peněžní prostředky vybrané od provozovatelů solárních elektráren včetně výnosů z jejich dočasného investování převedeny pouze do jiného kolektivního systému. Žalovaná dále poukázala na tu skutečnost, že samotný zákon neuvažuje nad možností přechodů jednotlivých provozovatelů fotovoltaických elektráren mezi jednotlivými kolektivními systémy, když zákon ve spojení s vyhláškou upravuje pouze nakládání s příspěvky vybranými od provozovatelů fotovoltaických elektráren po dobu působení v daném kolektivním systému. Z tohoto důvodu žalovaná měla za to, že zde neexistuje oprávněnost a účinnost výpovědi smlouvy ze strany žalobkyně, když zákon přestupy provozovatelů fotovoltaických elektráren mezi jednotlivými kolektivními systému neumožňuje, když ani tato možnost nebyla do zákona při jeho velké novele včleněna. Z tohoto důvodu má žalovaná pochybnost, zda je žalobkyně aktivně legitimována k podání této žaloby. Žalovaná uvedla, že pro případ, že by soud posoudil oprávněnost převodu provozovatele folovoltaické elektrárny jinému kolektivnímu systému, mohla by být přeposlána zbývající část příspěvku po odečtení nezbytných provozních administrativních nákladů pouze na účet nového kolektivního systému, a to pouze po potvrzení vyúčtování a finančním vypořádání obou smluvních strany, kdy však uvedla, že v tomto konkrétním případě nemůže být vyúčtování učiněno, neboť zde probíhá aktuální žalobkyní vyvolaný soudní spor, kdy i z tohoto sporu budou plynout administrativní náklady, které nelze účtovat na úkor jiných provozovatelů fotovoltaických elektráren, tedy jiným klientům žalované. 3. K předmětnému vyjádření žalobkyně uvedla, že v článku V. smlouvy je upraveno trvání právních vztahů a jejich zánik, kdy v odstavci 1 sama žalovaná zakotvila možnost okamžité výpovědi smlouvy a dále v odstavci 4 citovaného článku připustila možnost výpovědi z důvodu přechodu k jinému kolektivnímu systému s tím, že sama žalovaná se pro tento případ zavázala do tohoto nového kolektivního systému převést veškerá aktiva klienta. Žalobkyně uvedla, že postupovala řádně a požádala o převod částky k jinému provozovateli kolektivního systému, když žalobkyně jako každý jiný účastník kolektivního systému je oprávněna vypovědět smlouvu a požadovat, aby její prostředky byly přeneseny k jinému provozovateli, přičemž je povinna doložit uzavření smlouvy nové. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby s tím, že v žalobě je s ohledem na zákonný požadavek označen jako platební místo právě nový provozovatel kolektivního systému, se kterým má žalobkyně uzavřenu novou smlouvu. 4. Žalovaná ještě doplnila své tvrzení o to, že zákon ani vyhláška v současné chvíli jí neukládá provedení jakéhokoliv vyúčtování, neboť dosud nedošlo k naplnění skutečností, které by zakládaly povinnost žalované provést průběžné či závěrečné finanční vypořádání (vyúčtování) a soud tak nemůže tuto povinnost žalované uložit. Dále žalovaná opětovně připomněla, že v zákoně ani po novele nebyla včleněna úprava k přechodu k jinému provozovateli kolektivního systému a nebyl tak upraven zákonným způsobem postup, jak naložit s finančními prostředky, kdy žalobkyně navíc přenesla povinnosti provozovateli vybraného kolektivnímu systému v tomto případě žalované a žalovaná je na základě přenesení povinností povinna stále udržovat připravenost k likvidaci solárních panelů a budovat svůj kolektivní systému po celou dobu životnosti solárních panelů, a proto žalobkyně není oprávněna jednostranným úkon přenést tyto povinnosti na další třetí osobu. 5. Žalobkyně dále v průběhu řízení upozornila, že i po poučení žalovaná nesplnila své povinnosti tvrzení a důkazní pokud jde o administrativní náklady v částce 111 139 Kč a žalobkyně má navíc za to, že žádné další náklady žalované nevznikly. 6. Žalovaná shrnula svoji obranu, navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou, kdy má za to, že zákonné povinnosti žalobkyně byly přeneseny na žalovanou, tyto povinnosti stále trvají, žalobkyně je stále součástí kolektivního systému u žalované a její nárok na vrácení je nedůvodný, když zákon neumožňuje přechod k jinému kolektivnímu systému a nelze proto ukončit výpovědí vztah mezi žalobkyní a žalovanou, kdy vyúčtování je činěno až po recyklaci panelů, jak plyne z vyhlášky a výpověď je neplatná. 7. Z provedeného listinného důkazu smlouvy o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů [číslo] RPV soud zjistil, že tato smlouva je uzavřena mezi žalovanou jakožto provozovatelem kolektivního systému a žalobkyní jakožto provozovatelem solární elektrárny s účinností ke dni 30.6. 2013, kdy žalobkyně se zavazuje vlastním jménem na účet žalobkyně a pro žalobkyni za podmínek stanovených v této smlouvě zajistit financování předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů, které jso