11 C 12/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 12. 5. 2021, domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem: [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ [anonymizováno]“), a žalovanou byla dne 20. 12. 2016 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr, přičemž limit úvěru byl sjednán ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit úroky z revolvingového úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5% z každé čerpané částky, a to v pravidelných měsíčních splátkách odpovídajících součtu výše uvedeného procentuálního poplatku za čerpání úvěru a úroku za poskytnutí úvěru nebo částce 1 000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 21 009,72 Kč. Následně však žalovaná neplnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy a obchodních podmínek, když neuhradila zbývající jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč, a dostala se tak do prodlení. V souvislosti s prodlením žalované žalobkyně dále požaduje úrok z úvěru ve výši 8,5% měsíčně, který neuhradila, a to z čerpaného úvěru ve výši 6 000 Kč ode dne 4. 12. 2017 do dne splatnosti 19. 3. 2018. Pohledávka byla dne 18. 12. 2019 [anonymizováno] postoupena právní předchůdkyni žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ], [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“). [anonymizováno] následně postoupila žalobkyni jakožto novému věřiteli pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná ničeho neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 27. 5. 2020. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 751 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 20. 3. 2018 do zaplacení ve výši 8,5% ročně. Žalobkyně dále uplatnila nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 250 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Dne 7. 9. 2021 se konalo ve věci jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou nepřítomnost omluvila, žalovaná se neomluvila. Soud postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená mezi [příjmení] [příjmení] [jméno] a žalovanou ze dne 20. 12. 2016, standardní informace o spotřebitelském úvěru [příjmení] [příjmení] [jméno], obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [jméno] ke spotřebitelským úvěrům, [příjmení] [příjmení] standardní podmínky smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice, doklad o provedení platby ze dne 20. 12. 2016 ve výši 4 500 Kč, potvrzení o provedené platbě ze dne 20. 12. 2016 na částku 4 500 Kč, výpis z účtu se splatností částky k 9. 1. 2017, výpis z účtu se splatností aktuální částky k úhradě k 19. 2. 2017, doklad o provedení platby ze dne 26. 4. 2017 na částku 4 500 Kč, potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 4. 2017 na částku 4 500 Kč, výpis z účtu se splatností částky k úhradě k 19. 5. 2017, výpis z účtu se splatností částky k úhradě k 19. 6. 2017, výpis z účtu se splatností částky k úhradě k 19. 7. 2017, doklad o provedení platby částky 6 000 Kč ze dne 25. 8. 2017, výpis z účtu se splatností částky k úhradě k 19. 9. 2017, doklad o provedení úhrady ve výši 6 000 Kč ze dne 6. 12. 2017, výpis z účtu na částku 6 000 Kč, výpis z účtu se splatností částky k úhradě k 19. 1. 2018, výpis z účtu se splatností částky k úhradě k 19. 3. 2018, smlouva o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] a [příjmení] [příjmení] [jméno] ze dne 27. 12. 2019, seznam postoupených pohledávek ke smlouvě o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a [příjmení] [příjmení] [jméno], smlouva opostoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 19. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky [příjmení] [příjmení] [jméno] a předžalobní upomínka dle § 142a o. s. ř. ze dne 27. 5. 2020, podací arch ze dne 27. 5. 2020 ve formátu EXCEL) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Mezi [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 20. 12. 2016 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí jsou dle čl. I odst. 2 smlouvy obchodní podmínky. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr, přičemž limit úvěru byl v souladu s čl. II odst. 3 smlouvy sjednán ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se dle čl. IV odst. 1 smlouvy zavázala hradit úroky z revolvingového úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a dle čl. IV odst. 2 poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky, a to v pravidelných měsíčních splátkách odpovídajících součtu výše uvedeného procentuálního poplatku za čerpání úvěru a úroku za poskytnutí úvěru nebo částce 1 000 Kč, podle toho, která z hodnot je vyšší. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 21 009,72 Kč. Celá pohledávka byla [právnická osoba] postoupena dne 18. 12. 2019 [právnická osoba]. Společnost [anonymizováno] následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni jakožto novému věřiteli na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 27. 5. 2020. Žalobkyně zaslala žalované dne 27. 5. 2020 předžalobní výzvu. Zásilka s předžalobní upomínkou byla žalované doručována dne 27. 5. 2020. 6. Na základě závěru o skutkovém stavu soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení věci: 7. Žaloba je důvodná z převážné části. 8. Mezi [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 12. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila. Naopak má soud za prokázané, že žalobkyně na tuto svou zákonnou povinnost rezignovala. Žalobkyně žalované umožnila opakované čerpání úvěru do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou, přičemž žalovaná čerpala částku ve výši 21 000 Kč a k úhradě jí zbyla dlužná částka ve výši 6 000 Kč. I v případě, že by žalobkyně skutečně prověřila totožnost žalované a kladně posoudila její úvěruschopnost, což nijak nedokládá, je zřejmé, že tyto informace řádně neověřovala a nehodnotila. Posuzování úvěruschopnosti žalované tak tedy vůbec neproběhlo, nebo proběhlo pouze