11 C 326/2019-102 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou tři smlouvy o úvěru, a to ze dne 14. 12. 2016 na částku 22 000 Kč, ze dne 5. 1. 2017 na částku 24 000 Kč a ze dne 31. 3. 2017 na částku 12 000 Kč. Jedná se o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na základě neplatných smluv uhradila na první smlouvu 33 450 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalované tedy činí 11 452 Kč, na druhou smlouvu 32 650 Kč, bezdůvodné obohacení tedy činí 8 650 Kč, a na třetí smlouvu 22 856 Kč, bezdůvodné obohacení tedy činí 10 856 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, doručenou dne 22. 8. 2019, ve které vyzvala žalovanou k vydání tohoto bezdůvodného obohacení, neboť bylo plněno na základě neplatných smluv o úvěru, žalovaná však na ni nereagovala a ničeho neuhradila. 2. Žalovaná řádně před uzavřením smlouvy nesplnila svou zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost žalobkyně jako spotřebitelky. Taková smlouva je pak dle závěrů aktuální judikatury absolutně neplatná a soud k tomu musí přihlížet z úřední povinnosti. Žalobkyně odkázala např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Žalobkyně má za to, že k tomu, aby žalovaná splnila své zákonné povinnosti s odbornou péčí, potřebuje řadu dokumentů, ze kterých zjistí relevantní informace, např. výpisy z bankovního účtu, pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu, příp. daňová přiznání. Dále je nutné nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaná si však před posouzením úvěruschopnosti žádné takové dokumenty neobstarala, ani nenahlédla do příslušných databází. Pro žalovanou nemohly být dostačující pouze informace sdělené žalobkyní, obzvlášť pokud jde o informace o zaměstnání a příjmu žalobkyně. Závěr o tom, že žalovaná řádně před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalobkyně, nezhojí ani prohlášení žalované ve smluvních podmínkách, že byly poskytnuty úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet. Průměrný spotřebitel nemůže mít představu o tom, co je obsahem povinnosti věřitele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jednání žalované vykazuje porušení povinnosti vykonávat podnikatelskou činnost s odbornou péčí, neplatnost smluv o úvěru nastupuje jako soukromoprávní sankce za nesplnění povinnosti, která je uložena žalovanému zákonem za účelem ochrany spotřebitele. V souladu s judikaturou Evropského soudního dvora je to pak žalovaná, která povinnost prokazovat, že řádně úvěruschopnost žalobkyně posoudila, prosté konstatování žalované není unesením důkazního břemene. Jelikož z tohoto plny, že dané smlouva o úvěru jsou dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatné, žalovaná mohla požadovat po žalobkyni pouze uhrazení poskytnutých částek, a nikoli uhrazení úroku a dalších poplatků. Žalobkyně uhradila celkem částku 88 956 Kč, přitom měla uhradit jen 58 000 Kč, rozdíl 30 956 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, které žalobkyně požaduje vrátit. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v celém rozsahu zamítnout, a to z následujících důvodů. Žalovaná dne 11. 9. 2017 písemně uznala dlužné částky ze smluv o zápůjčce ze dne 14. 12. 2016, 5. 1. 2017 a 31. 3. 2017 co do důvodu a výše (jistina i poplatky). Žalobkyně tak potvrdila, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Plnění přijatá na úhradu dluhu, které je v rozsahu platného uznání, je nutno považovat za plnění na existentní dluh žalobce a z toho důvodu nelze takové plnění považovat za plnění bez právního důvodu. K dnešnímu dni naopak žalovaná eviduje dluh žalobkyně ve výši 36 746,28 Kč. Žalovaná nesouhlasí s tím, že smlouvy o zápůjčce jsou smlouvami neplatnými, splňují, stejně jako postup žalované při uzavírání, veškeré zákonné požadavky. U plnění na poplatek se jednalo o plnění smluvního závazku žalobkyně z příslušných smluv, nikoli plnění bez právního důvodu. Nemohlo tak dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení. Tvrzení, že žalovaná porušila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalobkyně s odbornou péčí, je nepravdivé a nepodložené. Žalovaná vždy v souladu s platnou právní úpravou posuzuje schopnosti každého potenciálního zákazníka, při posuzování každé žádosti hodnotí jak finanční, tak osobní situaci každého žadatele, přičemž vždy v maximální možné míře usiluje o získání všech potřebných informací. Žalovaná, resp. její obchodní zástupce, v domácnosti žalobkyně během posuzovací návštěvy před uzavřením smlouvy mimo jiné ověřila doklady žadatele o spotřebitelský úvěr (platný občanský průkaz, výměr důchodu atd.). V rámci těchto návštěv byly tedy zjišťovány údaje nutné k uzavření smluv a posouzení úvěruschopnosti. V této souvislosti došlo k vyhotovení dokumentu Zákaznická karta, když v ní byly uvedeny výdaje a použitelné příjmy žalobkyně, tj. jednotlivé finanční informace, které žalobkyně sama poskytla a na základě nichž byly vypočteny disponibilní příjmy žalobkyně. Zákaznické karty byly vyhotoveny na základě sdělených informací a dokladů předložených žalobkyní, na jejich základě bylo odpovědně zhodnoceno, zda žalobkyně pravdivě deklaruje opakující se uváděné příjmy a reálné výdaje odpovídající danému regionu či domácnosti. Bylo tak důvodně vycházeno z informací poskytnutých žalobkyní, která jejich pravost a kompletnost (včetně předložení dokladů je prokazujících) potvrdila svým podpisem. Žalobkyně podpisem Zákaznické karty potvrdila, že jí bylo poskytnuto náležité vysvětlení a že informace uvedené v Zákaznických kartách jsou použitelné pro účely posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně čestně prohlásila, že reálně disponuje použitelnými příjmy a stvrdila tak úplnost, přesnost a pravdivost jí předložených údajů. 4. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná si před uzavřením smluv žádné dokumenty o finanční situaci žalobkyně neobstarala, je nepravdivé a ničím nepodložené, když při posouzení disponibilních příjmů žalobkyně proběhla obvyklá kontrola občanského průkazu, výměru důchodu a jiných nezbytných skutečností, jak toto plyne z přiložených zákaznických karet žalobkyně. Žalobkyní zmiňovaná judikatura je tak v dané věci nepoužitelná. Náklady na poskytování služeb krytých poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení odpovídají poplatkům, jež jsou za tyto služby hrazeny. Postup žalované byl zcela v souladu s požadavky legislativy, především zákona č. 257/2016 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb. 5. Na to žalobkyně uvedla, že žalovaná spoléhala pouze na zcela nedostačující tvrzení žalobkyně ohledně příjmů a výdajů, aniž by si toto nějak ověřila. Žalobkyně nezjišťovala, v jakým poměrech žalobkyně bydlí, kolik členů tvoří její domácnost, zda nemá další půjčky. Právě např. předložením SIPO či výpisů z účtu společně s nahlédnutím do bankovních a nebankovních registrů má nezastupitelnou vypovídající úlohu. Naopak prohlášení žalobkyně nemá žádnou vypovídající hodnotu o tom, že žalovaná řádně posoudila schopnost žalobkyně splácet, neboť průměrný spotřebitel nemůže mít představu o tom, co je obsahem povinností věřitele. Žalovaná si za tímto účelem nezajistila potřebné dokumenty a tvrzení žalované, že si obchodní zástupce nechal předložit nějaké dokumenty, je účelové a zcela nepravdivé. Řádným zkoumáním úvěruschopnosti je i posoudit s odbornou péčí, což nemohl činit sám obchodní zástupce. Ani pouhé nahlédnutí do registrů není dostačující a může vést k naprosto zkresleným závěrům, kdy k tomu žalovaná musí prokázat, že bezprostředně před uzavřením jednotlivé smlouvy nahlížela do tvrzených registrů, což žalovaná neprokázala. Žalovaná tak svou zákonnou povinnost nesplnila. 6. Rovněž žalobkyně poukázala na to, že výše RPSN ve smlouvě dosahuje výše 166,36 %, což přesahuje dovolenou sazbu o více než 66 %, což je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně namítla neplatnost ustanovení o částce za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částce za administrativní činnost a komfortní splácení pro rozpor s dobrými mravy, toto představuje nepřípustné odchýlení od zákona v neprospěch žalobkyně jako spotřebitele, které způsobuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran smluv. Dle popisu se jedná o tutéž službu, za kterou žalobkyně musí platit dvakrát, navíc výše každého poplatku je asi o 35 % až 45 % vyšší než výše úroku. Je zjevné, že žalovaná se při koncipování smluv uvedením poplatku za hotovostní inkaso splátek snažila vyhnout uvedení vysokého smluvního úroku, který by mohl být hodnocen jako nepřiměřený, tím, že do smlouvy uvedl jiné neadekvátní poplatky, které nejsou označeny jako smluvní úrok. Poplatky za hotovostní inkaso jsou účelové, inkaso nefunguje tak, jak je předkládáno v dokumentaci, zástupce se nedostavuje do bydliště, není zde pravidelné inkaso splátek. Žalovaná tak obchází stanovení konkrétní výše sjednaného smluvního úroku. 7. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaná neposkytla žalobkyni s dostatečným předstihem před uzavř