18 C 272/2021-65 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, vůči žalovanému, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 2. 6. 2021, domáhal zaplacení shora uvedených částek, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z toho důvodu, že žalobce je věřitelem dlužníka – [právnická osoba] s.r.o., v konkursu, [IČO], se sídlem [adresa], na nějž podal žalobce, dne 28. 2. 2020, insolvenční návrh. 2. Usnesením Krajského soudu v Praze, vydaným pod č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne 2. 12. 2020, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka ([právnická osoba]) a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Současně Krajský soud v Praze, zmiňovaným usnesením, ustanovil žalovaného insolvenčním správcem dlužníka. Žalobce u žalovaného, dopisem ze dne 28. 1. 2021, uplatnil své pohledávky za dlužníkem, postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, a to ve smyslu § 169, odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, vzniklé do dne 31. 5. 2020, a to v souladu s ustanovením § 203, odst. 1, insolvenčního zákona. 3. Žalovaný však se žalobou nesouhlasil a požadoval její zamítnutí, jelikož tvrdil, že dotyčné pohledávky vůbec nemají charakter pohledávek, vyplývajících z pracovně právního vztahu, když, dále, žalovaný tvrdil i to, že, pokud žalobce uplatnil své nároky v souvislosti s výkonem práce v Bulharsku (v [jméno]), tak na takové nároky mu nárok však nevzniknul, jelikož žalobce se v Bulharsku oženil, a, tudíž, bydlel i stravoval se u své manželky. 4. Soud tedy ve věci nařídil ústní jednání, jež proběhlo dnem 11. 11. 2021, přičemž soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti: 5. Žalobce se stal, od 1. 1. 2019, zaměstnancem dlužníka, jenž se, v průběhu roku 2019, dostal do platební neschopnosti, přičemž, již počátkem roku 2019, dlužník přestal žalobci vyplácet mzdu a přestal hradit i další své splatné závazky. Přitom dlužník, před uzavřením předmětné pracovní smlouvy, oslovil žalobce, jakožto osobu s pracovními zkušenostmi a vazbami v Bulharsku, s nabídkou spolupráce, a to již na konci roku 2018. Dlužník žalobci tehdy nabídl, aby pro něj vybudoval v Bulharsku dceřinou společnost a zajistil pro něj i rozjezd její obchodní činnosti, s tím, že žalobce požadoval, aby jeho měsíční odměna za práci, v čisté výši, odpovídala tomu výdělku, který žalobce pobíral u svého dřívějšího českého zaměstnavatele, pro kterého v Bulharsku působil, v režimu vyslání. Šlo o částku cca 70 000 Kč měsíčně, ze které podstatnou část žalobce, od dřívějšího zaměstnavatele, inkasoval jakožto do Bulharska vyslaný zaměstnanec, ve formě náhrad za ubytování, stravného a jízdného. Dlužník s tímto finančním požadavkem žalobce souhlasil, ale, namísto žalobcem navrženého režimu vyslání zaměstnance do Bulharska, požadoval, aby žalobce působil v tzv. režimu souběhu, kdy bude část své odměny pobírat na základě pracovní smlouvy s dlužníkem a část jako jednatel založené bulharské dceřiné společnosti, s tím, že, do doby poskytnutí potřebných prostředků, na rozjezd bulharské dceřiné společnosti, ponese náklady na celou odměnu žalobce právě dlužník, a to v rámci sjednaného pracovněprávního vztahu (zjištěno z vystaveného Formuláře A1, potvrzujícího příslušnost žalobce k českým právním předpisům sociálního zabezpečení, ve smyslu čl. 13, odst. 1, písm. a, Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES [číslo] v období od 1. 3. 2019 do 28. 2. 2021). Dále, v této souvislosti, soud konstatuje, že zmiňovaná ujednání, mezi žalobcem a dlužníkem, vlastně žalovaný ani nikterak nezpochybňoval, když tvrdil pouze to, že dlužník je povýtce nekontaktní. 6. Dlužník a žalobce se, v období od listopadu 2018 do 1. ledna 2019, konkrétně dohodli na tom, že žalobce bude, za výkon své práce pro žalobce, pobírat měsíční odměnu, a to jednak ve výši 30 000 Kč, která byla uvedena v písemné Pracovní smlouvě, uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem, dne 1. 1. 2019, a jednak i ve výši 750 leva, respektive, ekvivalent této částky v Kč, jakož i náklady, spojené s užíváním bytu v [jméno], jehož pronájem měl žalobce z počátku hradit z takto sjednané odměny, když, následně, měla pronájem převzít a všechny náklady s tím spojené hradit ona zakládaná bulharská společnost (zjištěno z listin, zachycujících e-maily, vyměňované mezi žalobcem a tehdejším jednatelem dlužníka, Ing. [příjmení] - ze dne 26. 11 2018 a ze dne 28. 11. 2018 a dále e-mailem jednatele dlužníka, adresovaným mzdové účetní dlužníka - ze dne 10. 12. 2018 - a navazujícím e-mailem mzdové účetní dlužníka - adresovaným žalobci - ze dne 11. 12. 2018). 7. Konečně pak bylo mezi žalobcem a dlužníkem dohodnuto i to, že žalobci bude vyplácena částka ve výši 35 EUR za den (odpovídající zahraničnímu stravnému, stanovenému prováděcím právním předpisem pro Bulharskou republiku), která byla rovněž dohodnuta v e-mailech, uvedených již výše, pod bodem [číslo] která měla být následně transformována do odměny jednatele nově zakládané bulharské obchodní společnosti. 8. Mezi stranami bylo rovněž dohodnuto a písemně potvrzeno, ve shora zmiňované elektronické korespondenci, že dlužník bude žalobci proplácet jízdní náklady na zahraniční pracovní cesty, do České republiky a zpět, přičemž bylo dohodnuto, že jako dopravní prostředek bude žalobce využívat letadlo, a tedy mu dlužníkem bude proplacena cena letenek. 9. Skutečnost, že části mzdy, uvedené výše – bodech [číslo] [číslo] (tedy 750 leva měsíčně a dále 35 EUR denně), sice nebyly sjednány přímo v oné písemné pracovní smlouvě, ze dne 1. 1. 2019, však nezbavila dlužníka povinnosti tyto částky hradit, takže se jedná, dle názoru soudu, o platně sjednané závazky dlužníka vůči žalobci, a to z titulu dlužné mzdy, jelikož tyto závazky byly ujednány v oné elektronické korespondenci, specifikované výše – viz body [číslo] [číslo] zvláště když, následně, byly tyto závazky dlužníka mezi stranami potvrzeny i konkludentně, a to jednáním samotného dlužníka, který, ve vztahu k měsíci leden 2019, všechny tyto dohodnuté části mzdy žalobci uhradil (viz níže – bod [číslo]). 10. Žalovaný pak nezpochybňoval ani to, že to byl sám dlužník, kdo následně připravil pracovní smlouvu, dle níž místo výkonu práce žalobce bylo v [jméno], přičemž dlužník, dle dohody obou stran, též požádal Okresní správu sociálního zabezpečení Praha – východ o vystavení onoho Formuláře A1, potvrzujícího souběh mezi prací žalobce, jako jednatele dceřiné společnosti v Bulharsku, a jeho prací pro dlužníka dle české pracovní smlouvy, v České republice, a též i příslušnost žalobce k českým právním předpisům sociálního zabezpečení, ve smyslu čl. 13, odst. 1 písm. a, Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES [číslo] (zjištěno z předmětného Formuláře A1). 11. Tím, že dlužník sám připravil pro žalobce pracovní smlouvu s místem výkonu práce žalobce v [jméno], pak tedy sám dlužník způsobil i to, že ony dohodnuté platby (750 leva měsíčně a 35 EUR denně) nemohly být, v právním slova smyslu, cestovními náhradami, takže tyto platby mají, dle názoru soudu, v rámci něhož se soud ztotožnil se žalobcem, povahu mzdových nároků (zjištěno z ust. čl. 46, Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU [číslo] ze dne 23. července 2014, dle něhož elektronické formě dohody nesmějí být upírány právní účinky, takže taková elektronicky sjednaná dohoda je právně postavena na roveň formě dohody listinné). 12. Žalobce, po uzavření pracovní smlouvy s dlužníkem, tedy pro dlužníka založil v Bulharsku dceřinou [právnická osoba] BULGARIA EOOD, IČ (EIK): [číslo], se sídlem a adresou vedení [právnická osoba] Shapkarev 1, 3. patro., [číslo] [jméno], Bulharsko, jejímž jediným společníkem byl dlužník, a žalobce se stal jejím jednatelem, nicméně, k plánovanému převzetí části sjednané odměny žalobce, dle sjednané pracovní smlouvy s dlužníkem, a to ze strany výše zmiňované bulharské dceřiné společnosti, již nikdy nedošlo, neboť, bezprostředně po založení oné dceřiné společnosti, dlužník, jakožto jediný společník zmiňované dceřiné společnosti, žalobci sdělil, že nemá dostatek peněz, takže, v dané chvíli, nemůže dotyčné dceřiné společnosti poskytnout žádné finanční prostředky, které jí ani nikdy později již neposlal, s tím, že dlužník žalobci však uhradil onu sjednanou mzdu v plném rozsahu, a tedy nejen onu část, stanovenou v pracovní smlouvě, nýbrž i její písemně (elektronicky) sjednané a ústně potvrzené další části (tedy onu částku 750 leva a 35 EUR denně), jak již bylo řečeno výše (viz bod [číslo]), a to pouze ovšem za první měsíc trvání předmětného pracovněprávního vztahu (leden 2019), když, za leden 2019, dlužník uhradil žalobci rovněž i cestovní náhrady, za cestu ze [jméno] do [obec], ze dne 17. 1. 2019, a zpět do [jméno], ze dne 22. 1. 2019, nicméně, za únor 2019 již dlužník žalobci uhradil pouze část mzdy, stanovené v textu předmětné pracovní smlouvy, a to, navíc, s osmnáctidenním zpožděním, oproti stanovenému pravidelnému termínu výplaty, když cestovní výdaje, vzniklé v únoru 2019, již dlužník žalobci neproplatil, a poté, od března 2019, dlužník již zcela přestal žalobci vyplácet jakoukoliv mzdu i hradit