21 C 364/2020-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 8. 2020 domáhá po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s tím, že dne 13. 3. 2020 uzavřela se žalovaným úvěrovou, na základě které byl žalovanému poskytnut téhož dne úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 15. 4. 2020, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč a smluvní pokuty 2 x 450 Kč. Žalovanému byla dne 27. 4. 2020 zaslána předžalobní výzva k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 20. 1. 2021 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a poučením o následcích nedostavení se doručena, neboť účinky doručení nastaly dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.) dne 21. 12. 2020. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 4. Po provedeném dokazování následujícími důkazy: - smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 3. 2020, potvrzení o platbě ve výši 1 Kč dne 13. 3. 2020 z č. účtu [bankovní účet] pod [variabilní symbol], potvrzení o platbě částky 3 000 Kč ze dne 13. 3. 2020 na účet [bankovní účet] [variabilní symbol], úplný výpis z OR na žalobkyni, kopie občanského průkazu žalovaného, předsmluvní informace ze dne 13. 3. 2020, poslední upomínka před předáním na vymáhání ze dne 11. 5. 2020 včetně podacího lístku, upomínka k úhradě dluhu ze dne 27. 4. 2020 včetně podacího lístku, poslední výzva před žalobou a exekucí ze dne 29. 6. 2020, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 5. Mezi účastníky byla dne 13. 3. 2020 uzavřena distančním způsobem smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně ztotožnila žalovaného prostřednictvím kopie občanského průkazu a identifikační platby 1 Kč, kterou žalovaný poukázal z účtu č. [bankovní účet] na účet žalobkyně č. [bankovní účet], a to dne 13. 3. 2020. Téhož dne žalobkyně poskytla žalovanému bankovním převodem úvěr ve výši 3 000 Kč. Ten se žalovaný zavázal splatit ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho poskytnutí, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil. Žalobkyně tak zaslala žalovanému dvě upomínky k uhrazení dluhu, a to dne 27. 4. 2020 a 29. 6. 2020, s tím, že je též povinen uhradit i paušální náklady žalobkyně s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 600 Kč a smluvní pokutu 2 x 15 % z poskytnuté jistiny, tj. 900 Kč. Žalovaný v předmětné úvěrové smlouvě (čl. 8 odst. 1 smlouvy) prohlásil, že nemá žádné závazky po splatnosti, není proti němu vedena exekuce a má dostatečné příjmy ke splácení poskytnutého úvěru. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o.z.“), na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej splatit do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 11. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudní dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto svou povinnost splnila. Naopak má soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno zejména z jeho prohlášení obecných prohlášení ve smlouvě o úvěru. Dle rozsudku Soudní dvora ze dne 18. prosince 2014 CA Consumer Finance, C -449/13, však platí, že„ (…) pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Pro posouzení úvěruschopnosti by postačovalo požadovat po žalovaném předložení například potvrzení o zaměstnání a příjmu, výplatní pásky, výpisu z bankovního účtu a podobně. Společnost [anonymizována dvě slova] však netvrdila a ani neprokázala, že by toto po žalovaném požadovala a obdržela, a že z toho vycházela při poskytnutí úvěru. 12. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o.s.ř., muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů. 13. Dle § 588 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudní dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni částku 3 000 Kč vydat. 16. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu zamítl co do smluvní pokuty 900 Kč, částky 3 204 Kč a částky 2 600 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, když žalovaný byla sice úspěšný, avšak mu pro jeho procesní pasivitu žádné náklady nevznikly. 18. Lhůtu k plnění soud určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.