42 C 321/2019-118 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2019 domáhali zaplacení/vydání částky 37 960 Kč spolu příslušenstvím. Tento svůj nárok odůvodnili tím, že dne 5. 6. 2019 uzavřeli spolu se žalovanou smlouvu o zájezdu, a to v termínu od 14. 6. do 21. 6. 2019 do destinace Spojené arabské emiráty (dále jen "SAE"). Ihned po podpisu této smlouvy byla prostřednictvím platební karty zaplacena smluvená cena zájezdu ve výši 37 960 Kč. Den následující po uzavření smlouvy, tedy 6. 6. 2019, žalobce b) zjistil, že v cílové destinaci zájezdu, tedy v SAE, je trestné sdílení stejného pokoje nesezdaným osobami opačného pohlaví. Informace o trestnosti sdílení hotelového pokoje nesezdaným párem nebyla uvedena v katalogu žalované a žalovaná o tom žalobce ani jinou formou neinformovala. Z tohoto důvodu se žalobci dne 6. 6. 2019 dostavili do kamenné pobočky žalované v [obec] – [část obce] s tím, že nemohou zájezd konzumovat, a to s ohledem na to, že by se vystavili nebezpečí trestního stíhání pro porušení zákonů SAE. Žalobci u zaměstnance pobočky žalované sepsali e-mail, který zaměstnanec pojmenoval jako reklamace a obsahoval zdroje, ze kterých žalující strana čerpala. Žalobci v e-mailu žádali vrácení peněz za zájezd, nebo možnost uzavřít smlouvu o zájezdu na jinou destinaci. Žalovaná žalobcům sdělila, že v jejich případě nehrozí žádný trestní postih za sdílení jednoho hotelového pokoje, pokud by byl přece jen problém, tak SAE je přítomen delegát žalované, který by danou situaci pomohl vyřešit. Žalobcům tak bylo navrženo, že zájezd můžou stornovat, ale pouze za podmínky uhrazení storno poplatků. Žalobce b) se dne 9. 6. 2019 na podporu svých tvrzení obrátil na ambasádu SAE v [obec] s dotazem na legálnost sdílení hotelového pokoje nesezdaným párem. Dne 10. 6. 2019 obdržel žalobce b) odpověď z ambasády SAE v [obec] s tím, že je protizákonné, aby nesezdaný pár byl na pokoji v hotelu v SAE. Dne 20. 6. 2019 žalobci odeslali prostřednictvím České pošty předžalobní výzvu, kterou adresovali též výkonnému řediteli žalované. Výkonný ředitel si předžalobní výzvu nevyzvedl. Dne 4. 7. 2019 obdržel žalobci reakci žalované, v níž byl požadavek na vrácení peněz zamítnut. Zaměstnanec žalované paní [příjmení] [jméno] [příjmení] ubezpečila žalobce, že trestní stíhání za sdílení společného pokoje v hotelových komplexech zemí SAE žalující straně nehrozí. Žalobci mají za to, že s žalovanou byla podepsaná smlouva, jejíž předmětem bylo plnění ze strany žalované od počátku nemožné. Žalovaná nabídla k prodeji žalobcům, jakožto nesezdanému páru, dvoulůžkový pokoj v destinaci, kde jim za toto jednání hrozilo nebezpečí trestního stíhání a uvěznění. Přestože o těchto konsekvencí musela žalovaná, jakožto specialista na tuto destinaci vědět, nejednala poctivě, nadřadil svůj zájem na dosažení zisku nad život a zdraví svých klientů, a o těchto skutečnostech žalobce neinformovala. Toto jednání žalované se dle názoru žalobců zjevně příčí dobrým mravům, veřejnému pořádku, a proto nemůže požívat právní ochrany. Ze strany žalované nebyla dodržena předsmluvní povinnost tím, že žalovaná zatajila takto důležité informace, které by žalobce vedly volbě jiné vhodné destinace. Žalobci se snažili o mimosoudní vyřešení sporu, kdy byli ochotni přijmout náhradní plnění ve formě zájezdu do jiné destinace, ze strany žalované však nedošlo k žádnému vstřícnému kroku. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobců zcela neuznává a navrhuje žalobu zamítnout. Učinila nesporným, že spolu s žalobci uzavřela smlouvu o zájezdu [číslo] týkající se zájezdu pro 2 osoby, v termínu od 14. 6. 2019 21. 6. 2019, do ubytovacího zařízení [příjmení] [příjmení] [jméno], v destinaci SAE. Celková cena zájezdu činila 37 960 Kč a byla následně ze strany žalobců v plné výši uhrazena. Žalovaná dále uvedla, že dne 12. 6. 2019 sdělila žalobkyně a) písemně e-mailem, že na zájezd neodcestuje, čímž došlo ze strany žalobkyně k odstoupení od smlouvy o zájezdu dle § 2533 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souladu s tímto ustanovením ve spojení s bodem 5 Podmínek pro cestující, jež jsou součástí smlouvy o zájezdu, tak vznikl žalované 2 dny před zahájením zájezdu nárok na úhradu odstupného ve výši 100 % z ceny zájezdu. Tvrzení žalobců, že nebyla splněna informační povinnost pořádající cestovní kanceláře ohledně zákazu soužití nesezdaných párů v cílové destinaci zájezdu uvedla žalovaná, že s žalobci komunikovala a snažila se celou situaci od počátku postavit najisto. V emailu zaměstnankyně žalované, paní [příjmení] [jméno] [příjmení], ze dne 10. 6. 2019 byly shrnuty nejpodstatnější argumenty, zejména pak naplnění informační povinnosti a liberálnost přístupu k zahraničním turistům ze strany SAE. Žalobci byli dále emailem ze dne 11. 6. 2019 informování, že i ubytovací kapacita v SAE potvrdila, že oba účastníky zájezdu ubytuje společně v jednom pokoji. Žalovaná dále uvedla, že destinace SAE je sice zemí muslimského vyznání, nicméně přístup je zde natolik liberální, že turisté absolvující zde své dovolené mohou například konzumovat alkohol, nosit odhalené oblečení, zejména ženy mohou nosit plavky západního stylu střihu, který je značně úsporný v porovnání s kulturou původních obyvatel SAE. Dále žalovaná upozornila na článek z vládní webové stránky SAE nazvaný„ Tolarance initiative“, který je dlouhodobým oficiálním programem vlády SAE, který si klade za cíl respektovat odlišnosti kultur lidí, kteří do SAE přicestují, ať již za prací a investicemi, či za turismem. [právnická osoba] zakázáno manželské soužití, které předpokládá bydlení dlouhodobějšího charakteru a z logiky věci minimálně rezidentury v SAE, nikoliv přechodné ubytování v rámci turistického zájezdu. Závěrem žalovaná uvádí, že postupovala v souladu s ustanovením § 2533 o. z. a žalobcům, tedy v žádném případě nevznikl nárok na odstoupení od smlouvy o zájezdu bez zaplacení odstupného (storno poplatku). 3. Ve svém podání ze dne 9. 2. 2021 žalobci uvedli, že od smlouvy o zájezdu neodstoupili, jak tvrdí žalobkyně, neboť sdělení žalobců, že na zájezd neodcestují, nelze v kontextu vykládat jako odstoupení od smlouvy dle § 2533 o. z. K e-mailové komunikaci žalobců se zaměstnankyní žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 10. 6. 2019 žalobci uvedli, že nepopírají, že takový email od zaměstnankyně obdržely, avšak poukazují na to, že konstatování ze strany zaměstnankyně o liberálním přístupu SAE k zahraničním turistům nijak nepodložila důkazy v předmětné situaci, a to že sdílení společného pokoje nesezdaným párem není pro cizince trestná. Žalobci dále uvedli, že předmětné potvrzení o tom, že ubytovací kapacita v SAE oba žalobce ubytuje na společném pokoji, nebylo žalobcům nikdy předloženo a žalobci se pouze s odpovědí na dotaz žalobkyně seznámili až dne 15. 12. 2020, kdy byla odpověď na email předložena ze strany žalované jako důkaz. K článku„ Tolerance initiative“ oba žalobci pouze shodně uvedli, že tento důkaz je bezpředmětný, neboť jak sama žalovaná uvedla tato tolerance vznikla až 9. 11. 2020, tedy více než rok poté, co měli žalobci odcestovat do SAE. 4. Žalobci ve svém závěrečném návrhu uvedli, že s ohledem na skutečnost, že strana žalovaná byla ve sporu pasivní, kdy soudu nikdy nepředložila žádné relevantní důkazy ke svým tvrzením, a dále žádné důkazy, které by zpochybňovaly tvrzení žalobců a ani nevyvracela, mají žalobci za to, že strana žalovaná neunesla břemeno tvrzení a též neunesla břemeno důkazní. Dále žalobci uvedli, že pro všechna svá tvrzení předložili relevantní důkazy a tedy, že bylo s ohledem na provedené dokazování prokázáno, že v SAE je trestné sdílení hotelového pokoje nesezdaným párem, kdy se tak žalovaná zavázala k plnění od počátku nemožnému a současně žalobce ani nijak o této skutečnosti neinformovala. Žalobci tak v chování žalované jakožto podnikatele spatřuji nedodržení předsmluvní informační povinnosti, když žalobce, jakožto spotřebitele, neinformovala, ačkoliv věděla, že žalobci tvoří nesezdaný pár. Žalobci oproti tomu uvedli, že mají za to, že splnili veškeré své povinnosti, které po nich lze požadovat. Dále žalobci poukázali na skutečnost, že pokud žalovaná výstižně informuje účastníky o významných skutečnostech, jako je v této destinaci například Ramadán, lze jednoznačně argumentovat a minore ad maius s tím, že informace o trestnosti sdělení hotelového pokoje by měla být základní informace před případným podpisem smlouvy o zájezdu. Žalobci uvedli, že žalovaná tak vědomě vystavila žalobce nebezpečí trestního stíhání v SAE, a zcela zjevně tím závažně porušila dobré mravy. Žalobci ve svém závěrečném návrhu dále uvedli, že pro případ neúspěchu žádají, aby nebyla přiznána náhrada nákladů řízení žalované podle ustanovení § 150, neboť žalobci byli v době podání žaloby studenti, neměli příjmy, připravovali se na budoucí povolání. 5. Žalovaná ve svém závěrečném návrhu uvedla, že realizaci zájezdu dle uzavřené smlouvy o zájezdu nic nebránilo a žalovaná byla připravena veškerých závazků z této smlouvy dostát. K námitce žalobců, že se zájezdu nemohli zú