10 C 272/2022-44 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím jako neuhrazené části revolvingového úvěru poskytnutého na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat opakovaně finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách se splatností k 30. dni každého kalendářního měsíce. Výše pravidelné měsíční splátky činila 11 % z aktuální dlužné částky nebo 1 000 Kč – vyšší z těchto dvou částek. Úvěr měl být splacen nejpozději dnem [datum], což se však nestalo, a žalovaný se proto následujícího dne dostal do prodlení s úhradou dluhu. Pohledávka za žalovaným ve výši 95 089,78 Kč následně přešla ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], který současně obsahoval i předžalobní výzvu k úhradě dluhu na účet žalobkyně. Žalovaný však na dluh neuhradil ničeho dalšího. 2. Žalovaný v řízení navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně řádně nesplnila svou povinnosti pověřit s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr. Dle žalovaného je tedy uzavřená úvěrová smlouva neplatná podle § 87 ve spojení s § 86 zákona o spotřebitelského úvěru, a žalovaný je proto povinen vrátit pouze jistinu poskytnutého úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. K těmto možnostem pak žalovaný uvedl, že je ve starobním důchodu a jeho důchod je zatížen exekucí. Jistinu by tedy byl schopen splácet po 1 000 Kč měsíčně. 3. Soud ve věci nařídil jednání na [datum]. Žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala o jeho odročení, a soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně. 4. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo] [země], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách se splatností ke 30. dni kalendářního měsíce. Výše pravidelné měsíční splátky činila 11 % z aktuální dlužné částky nebo 1 000 Kč – vyšší z těchto dvou částek. Smluvní strany si dohodly, že budou úvěr úročit pevnou úrokovou sazbou 0,3452 % denně a pro případ prodlení s úhradou splátky si strany ujednaly poplatek 250 Kč za každou opožděně uhrazenou splátku a současně smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1% denně z částky, se kterou je dlužník v prodlení (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba], standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). 6. Před poskytnutím úvěru měla společnost [právnická osoba] k dispozici informaci sdělenou žalovaným v rámci žádosti o poskytnutí úvěru, že zdrojem příjmu žalovaného je starobní důchod. Dále měla k dispozici občanský průkaz žalovaného (prokázáno přehledem informací o žádosti o poskytnutí úvěru a kopií občanského průkazu žalovaného). 7. Žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpal celkem částku 132 238 Kč. Konkrétně dne [datum] čerpal částku 40 000 Kč, dne [datum] částku 18 000 Kč, dne [datum] částku 2 850 Kč, [datum] částku 1 221 Kč, [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 4 000 Kč, [datum] částku 1 600 Kč, dne [datum] částku 657,03 Kč a dne [datum] pak částku 63 000 Kč. Žalovaný na základě smlouvy uhradil celkem částku 127 856,26 Kč. Dne [datum] uhradil částku 7 200 Kč, dne [datum] částku 7 200 Kč, dne [datum] částku 7 363 Kč, dne [datum] částku 8 822 Kč, dne [datum] částku 8 375,89 Kč, dne [datum] uhradil částku 70 834,70 Kč, dne [datum] částku 7 982,60 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč a nakonec dne [datum] uhradil žalovaný na úvěr částku 9 078,10 Kč (prokázáno přehledem čerpání a splátek z vnitřního systému žalobkyně). Rozdíl mezi celkovou čerpanou a uhrazenou částkou tedy činí 4 471,74 Kč. 8. Pohledávka za žalovaným přešla z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohou). Žalovaný byl o této skutečnosti informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Součástí oznámení byla též předžalobní upomínka k úhradě dluhu žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní upomínkou ze dne [datum], podacím lístkem). 9. Soud dále provedl důkaz platebními informacemi zaslanými žalovanému se splatností [datum], pro posouzení případu však neměl tento důkazní prostředek význam. 10. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 11. Mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Jak vysvětlil Soudní dvůr EU ve svém rozsudku z 5. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o., C -679/18, je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti (…). povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ V judikatuře českých soudů pak není pochyb o tom, že porušení § 86 odst. ZoSÚ poskytovatelem úvěru má i podle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy mezi účastníky (tj. i podle znění § 87 ZoSÚ účinného do 28. 5. 2022) za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené bez řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to s ohledem na nutnost eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy (viz zejména usnesení Ústavního soudu z [datum], sp. zn. Pl. ÚS 3/20, či rozsudek Nejvyššího soudu 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 15. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v tomto směru k písemné výzvě soudu uvedla pouze tolik, že k posuzování úvěruschopnosti žalovaného došlo prostřednictvím jeho lustrace v ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB a výpočtem rozdílu mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného. Toto tvrzení ovšem žalobkyně nedoložila žádnými důkazy, a především jej nijak dále nekonkretizovala ohledně údajů, z nichž by bylo možno schopnost žalovaného splácet úvěr dovodit. S ohledem na neúčast žalobkyně na nařízeném jednání pak soud nemohl žalobkyni poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2693/2017, a tam citovaná rozhodnutí). Soud z tohoto důvodu uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně splnění své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného. 16. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobr