11 C 76/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doučenou soudu dne 24. 3. 2021, domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tento svůj návrh odůvodnila tím, že dne 12. 9. 2015 žalobkyně uzavřela s žalovaným Rámcovou smlouvu [číslo]. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a dne 2. 3. 2020 uzavřel žalovaný s žalobkyní [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouva o poskytování kontokorentu, kterým požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o poskytování kontokorentu jsou Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, jeho žádost schválila a dne 2. 3. 2020 vyplatila požadovanou částku na běžný účet žalovaného. Doba trvání úvěru byla sjednána na neurčito s tím, že splácení úvěru bude průběžné, a to každým připsáním peněz na běžný účet. Žalovaný porušil povinnost vyplývající ze smlouvy, na základě čeho žalobkyně zablokovala kontokorent žalovaného a dne 2. 2. 2021 přistoupila žalobkyně k zesplatnění kontokorentu zasláním předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevili souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 12. 9. 2015 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný jej mohl plně začít využívat. Nedílnou součástí rámcové smlouvy jsou [ulice] podmínky a Ceník. (zjištěno z Rámcové smlouvy [číslo] ze dne 12. 9. 2015 a z Obchodních podmínek [právnická osoba] a Ceníku služeb, jež jsou její nedílnou součástí). 6. Dne 2. 3. 2020 uzavřel prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaný s žalobkyní [příjmení] [číslo] k uvedené Rámcové smlouvě [číslo] – Smlouvu o poskytnutí kontokorentu, na základě kterého žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč, a to dne 2. 3. 2020 prostřednictvím účtu č. [bankovní účet]. Dohodnutá úroková sazba činila 18,90 % ročně. Doba trvání úvěru byla sjednána na neurčito s tím, že splácení úvěru bude průběžné, a to každým připsáním peněz na běžný účet (zjištěno z Dodatku č. 1 k Rámcové smlouvě – Smlouva o poskytnutí kontokorentu, Podmínky pro poskytnutí kontokorentu). Žalobkyně před poskytnutím půjčky ověřila schopnost žalovaného splácet. Naposledy byl žalovanému poskytnut úvěr dne 2. 3. 2020, v částce 10 000 Kč, v mezidobí byly další žádosti zamítnuty. Dříve poskytnuté úvěry splácí žalovaný řádně. (zjištěno z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Podmínek pro používání úvěru, mimořádného výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] za období od 31. 8. 2020 do 22. 3. 2021, úvěrové zprávy ze dne 2. 3. 2020, vyjádření žalobce ze dne 5. 11. 2021 a přehledu žádostí o úvěr). Na splátku dne 1. 10. 2020 bylo uhrazeno pouze 22,26 Kč, 130,49 Kč a 4,55 Kč, které žalovaná započetla na obchodních úrocích, další předepsané splátky nebyly žalovaným řádně a včas uhrazeny (zjištěno z Přehledu plateb kontokorentu). 7. Žalobkyně tak dne 2. 2. 2021 přistoupila k předčasnému zesplatnění úvěru pro závažné porušení smluvních podmínek, o čemž žalovaného informovala předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2021. Ke dni zesplatnění činil celkový dluh 10 510,06 Kč, kdy tato částka se skládala z kontokorentu ve výši 10 480,60 Kč a nezaplaceného poplatku za výběr hotovosti z bankomatu ve výši 29,46 Kč (zjištěno z výzvy k zaplacení dluhu – předžalobní výzvy ze dne 2. 2. 2021 a doručenky, podacího archu, přehledu plateb a podmínek pro poskytnutí kontokorentu). 8. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 9. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na neurčito s tím, že splácení úvěru bude průběžné, a to každým připsáním peněz na běžný účet. Dohodnutá úroková sazba činila 18,90 % ročně. Jelikož žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru, a to ke dni 2. 2. 2021, přičemž k tomuto datu činil celkový dluh 10 510,06 Kč, kdy tato částka se skládala z kontokorentu ve výši 10 480,60 Kč a nezaplaceného poplatku za výběr hotovosti z bankomatu ve výši 29,46 Kč. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé částky do 11. 2. 2021 s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, přistoupí k podání žaloby. Žalovaný je v prodlení ode dne následujícího po dni zesplatnění. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by dluh uhradil. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně: 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 16. Podle § 1 věty druhé ZSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 17. Dle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 18. Žalobkyně uzavřela s žalovaným, který byl v postavení spotřebitele, platně smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z., a § 1 ZSÚ. Smlouva mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena adhezním způsobem (§ 1798 a násl. o.z.). Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 9 odst. 1 ZSÚ. Na základě sjednané smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky spolu se sjednanými úroky splácet průběžně. Vzhledem k tomu, že žalovaný peněžní prostředky nehradil řádně a včas, došlo ke dni 2. 2. 2021 k zesplatnění úvěru, o čemž byl žalovaný žalobkyní informován. Současně žalobkyně požadovala poplatek za výběr hotovosti z bankomatu ve výši 29,46 Kč. Žalobkyně následně požadovala po žalovaném, aby do dne 11. 2. 2021 splatil nesplacenou jistinu úvěru a smluvní úrok, což žalovaný neučinil, a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat ode dne 12. 2. 2021 zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a 1970 o.z. ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.