18 C 317/2021-124 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to žalobou, podanou, původně, u Okresního soudu v Břeclavi, s tím, že žalovaný nesplnil svou povinnost zaplatit dluh, vyplývající ze tří smluv o zápůjčce. Dne 13. 2. 2015 žalobce uzavřel, se žalovaným, ústní smlouvu o zápůjčce, na základě které zapůjčil žalovanému částku 330 000 Kč, se splatností nejpozději dnem 31. 8. 2019, a dále, dne 7. 4. 2015, uzavřel žalobce, se žalovaným, další smlouvu o zápůjčce, na částku ve výši 720 000 Kč, rovněž se splatností nejpozději dnem 31. 8. 2019, a konečně, dne 6. 3. 2019, pak žalobce se žalovaným uzavřel třetí smlouvu o zápůjčce, a to na částku ve výši 100 000 Kč, opět se splatností nejpozději dnem 31. 8. 2019 Celkem tak žalobce zapůjčil žalovanému, jakožto vydlužiteli, částku 1 150 000 Kč, z čehož ovšem žalovaný žalobci vrátil pouze celkem 310 000 Kč, a to postupnými, dílčími, platbami, když zbylou část zmiňovaného dluhu žalovaný již žalobci neuhradil, ač jej písemně, co do důvodu i výše, uznal. 2. Žalovaný však uvedl, že nárok neuznává a navrhl zamítnutí žaloby, když tvrdil, že jednal pod nátlakem, a to v souvislosti s podpisem oné listiny, obsahující uznání předmětného dluhu. 3. Soud, v rámci tohoto řízení, provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž soud zjistil níže popsané skutečnosti. 4. Dle textu listiny, nadepsané jako„ Uznání dluhu“, ze dne 6. 3. 2019, uznal žalovaný, na straně dlužníka, vůči žalobci, na straně věřitele, dluh, co do výše, důvodu a podstaty, a to v celkové výši 840 000 Kč, se splatností této částky ke dni 31. 8. 2019, s tím, že, v případě neuhrazení tohoto dluhu, je dlužník povinen zaplatit i sjednané sankční úroky z prodlení, ve výši 0,3% denně, z nesplacené jistiny. 5. Žalovaný vlastně nezpochybňoval pravost svého podpisu, na výše uvedené listině, obsahující ono„ Uznání dluhu“, přičemž tento jeho podpis byl tehdy úředně ověřen, dnem 6. 3. 2019, a to Bc. [jméno] [příjmení], M. A., notářským tajemníkem, pověřeným JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec]. Žalovaný však opakovaně tvrdil, že byl vystaven nátlaku, ze strany žalobce, takže dotyčnou listinu nepodepsal v souladu se svou pravou a svobodnou vůlí. 6. Soud má však za prokázané, že žalovaný výše uvedenou listinu, nadepsanou jako„ Uznání dluhu“, skutečně podepsal. 7. Pokud se tedy jedná o procesní obranu žalovaného, tak ta se, dlužno konstatovat, poněkud utápěla v jakési, ani ne příliš mnohomluvné, bezradnosti, když žalovaný opakovaně poukazoval na to, že pohledávku, uplatněnou žalobcem, v rámci tohoto řízení, neuznává, a byť si tedy žalovaný, jak též tvrdil, je vědom toho, že součástí soudního spisu je onen dokument, nazvaný jako„ Uznání dluhu“, tak, v tomto ohledu, žalovaný neustále tvrdil jen to, že tak neučinil ze své svobodné vůle, ale, že byl vystaven dlouhodobému nátlaku, ze strany žalobce, s tím, že, tedy, zároveň však poukazoval i na to, že podpis, na dotyčném„ Uznání dluhu“, není, ze strany žalovaného, zpochybňován. 8. Z výše uvedených důvodů tedy soud žalovaného, v rámci provedené koncentrace tohoto řízení, poučil, a to při jednání, konaném dne 25. 1. 2022, v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., a vyzval jej k doplnění jeho, povýtce obecných, tvrzení, i k označení přiléhavých důkazů, s tím, že tedy soud žalovaného, výslovně, upozornil na to, že právě jej tíží důkazní břemeno, a to ohledně toho, že tedy žalovaný musí prokázat své obranné tvrzení o tom, že dotyčný dokument, nazvaný jako„ Uznání dluhu“, není projevem svobodné vůle žalovaného, a že tedy byl vyvíjen, ze strany žalobce, v tomto ohledu, na žalovaného nátlak, a v tomto smyslu tedy byl žalovaný soudem vyzván k tomu, že musí doplnit tvrzení, týkající se toho, jakým konkrétním způsobem se tento nátlak projevoval, jakými konkrétními kroky tedy žalobce žalovaného nutil k tomu, aby podepsal dotyčné„ Uznání dluhu“, když žalovaný svůj podpis nezpochybňoval, a jakými konkrétními způsoby tedy žalobce postupoval a v čem se tedy, konkrétně, tento, žalovaným tvrzený, nátlak projevoval. K tomuto poskytl soud žalovanému lhůtu v délce trvání třiceti dnů, ode dne doručení písemného protokolu, ze zmiňovaného ústního jednání, v dané věci, a to k případnému doplnění jeho tvrzení i k případnému označení dalších důkazních návrhů. 9. V návaznosti na to, co bylo uvedeno výše, ale soud konstatuje, že, ze strany žalovaného, již žádné podání, respektive, vyjádření, ani od jeho právní zástupkyně, soudu doručeno nebylo. Na návrh zástupce žalobce, poté, soud tedy kontaktoval výše zmiňovanou notářku, JUDr. [jméno] [příjmení], respektive, Bc. [jméno] [příjmení], notářského tajemníka, v uvedené v notářské kanceláři, v [obec], s tím, že soud jej (tedy nyní již JUDr. [jméno] [příjmení] – notářského koncipienta) i předvolal, nicméně, soud obdržel, dnem 8. 3. 2022, jeho omluvu, z neúčasti na zmiňovaném jednání, a v příloze této omluvy byl soudu doručen i„ scan ověřovací knihy“, respektive, části ověřovací knihy, z níž je patrné, že pan [celé jméno žalovaného] (žalovaný) se, do ověřovací knihy, vlastnoručně podepsal, a listinou, kterou takto podepsal, byla právě ona listina, obsahující„ Uznání dluhu“, s tím, že, tedy, soud konstatuje i to, pokud se jedná o údaje, zde zachycené, a to ohledně pana [celé jméno žalovaného], čili žalovaného, že je zde zachyceno datum jeho narození: 10. 5. 1968, a dále, pokud se jedná o označení listiny, na níž byl připojen podpis ze strany žalovaného, tedy [celé jméno žalovaného], tak je zde výslovně uvedeno, že se jedná o„ Uznání dluhu“, takže soud tedy doplnil dokazování i touto fotokopií listiny a zároveň i dopisem zmiňované notářské kanceláře JUDr. [jméno] [příjmení], notářky v [obec], když tedy žalovaný se, k dané věci, v rámci poučení, jehož se mu, ze strany podepsaného soudu, dostalo, nikterak podrobněji již nevyjádřil, a když z onoho dopisu, výše zmiňované notářské kanceláře, rozhodně nevyplynuly takové skutečnosti, jež by svědčily o projevech nějakého nátlaku či násilí, vůči osobě žalovaného, a proto tedy soud žalobě v plném rozsahu nakonec vyhověl. 10. Na základě provedených důkazů, jež soud hodnotil z hlediska jejich vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, v kontextu tvrzení účastníků, dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalobce žalovanému, jakožto vydlužiteli, zapůjčil peněžní částku v celkové výši 1 150 000 Kč, z čehož ovšem žalovaný žalobci vrátil pouze celkem 310 000 Kč, a to postupnými, dílčími, platbami, když zbylou část zmiňovaného dluhu žalovaný již žalobci neuhradil, ač jej písemně, co do důvodu i výše, uznal, a to na základě oné listiny, obsahující„ Uznání dluhu“, ze dne 6. 3. 2019. 11. Po právní stránce soud, na předmětný spor, ohledně vrácení takto zapůjčených peněžních prostředků, aplikoval příslušná ustanovení, v té době platného a účinného, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též„ o. z.“). 12. Podle § 2390, o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 2392, odst. 1, věty prvé, o. z., lze, při peněžité zápůjčce, ujednat úroky. 14. Z ustanovení § 2390, o. z., vyplývá, že smlouva o zápůjčce je v zásadě bezformální úkon, jehož podstatnými náležitostmi jsou přenechání zastupitelné věci, kupříkladu, peněz, jako tomu bylo i v této věci, zapůjčitelem vydlužiteli, k libovolnému užití, a dále i povinnost vydlužitele po čase vrátit zapůjčiteli věc stejného druhu. 15. K přenechání peněž dochází pravidelně přímo – reálným odevzdáním z ruky do ruky, ale také i nepřímo, prostřednictvím jiné osoby, a tedy i bezhotovostním převodem na účet. 16. Soud zkoumal, zda jsou dány podstatné náležitosti smlouvy o zápůjčce, k prokázání čehož není nezbytně nutné předkládat písemnou smlouvu, ba ani důkazy, prokazující předání peněz, nýbrž postačí jiné důkazy, z nichž bude dostatečně patrné, že věřitel peníze dlužníkovi (vydlužiteli), k libovolnému užití, na omezenou dobu, přenechal. Takovým důkazem, v předmětné věci, je právě ona, žalovaným podepsaná, listina o„ Uznání dluhu“, jež dokladuje, že žalovaný dotyčné peníze od žalobce obdržel, což žalovaný i potvrdil svým vlastnoručním podpisem, který nikterak nezpochybňoval, zvláště když byl tento podpis úředně ověřen. Svou povahou je tedy tento dokument dlužním úpisem, a to ve smyslu § 1952, o. z., a je tedy i stěžejním důkazním prostředkem o existenci dluhu žalovaného. 17. Z textu listiny, nazvané jako„ Uznání dluhu“, podepsané dne 6. 3. 2019, tedy jednoznačně vyplývá, že žalovaný na sebe přijal závazek vrátit žalobci částku 840 000 Kč, a to nejpozději do dne 31. 8. 2019, s tím, že, pokud tento termín nebude, ze strany žalovaného, dodržen, pak se„ sankčními úroky z prodlení ve výši 0,3% denně. Vedle uznání dluhu tedy předmětná listina obsahuje i specifikaci žalovaným přijatého závazku platit za zapůjčené prostředky úroky, a to ve smyslu ust. § 2392 odst. 1, o. z., když zde uvedené úroky jsou úroky smluvními, takže, o sjednání povinn