18 C 96/2020-230 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se, svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu, dnem 30. 3. 2020, domáhala, vůči oběma žalovaným, vyloučení podílu, vážícího se ke shora uvedenému družstevnímu bytu, a to z exekuce, vedené soudním exekutorem – Mgr. [jméno] [příjmení], podle exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], ze dne 16. 7. 2019, č. j.: 154 EX 71/19-16, vyklizením bytu [číslo] [ulice a číslo], PSČ [PSČ] [obec a číslo], v Družstvu spoluvlastníků domu v [obec a číslo], [adresa], [IČO]. 2. Žalovaní však se žalobou nesouhlasili a požadovali její zamítnutí, jelikož oba tvrdili, že je podána nedůvodně, když zároveň zpochybňovali i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně, k vedení tohoto sporu, a to s poukazem na to, že žalobkyni již nesvědčí vlastnické právo k předmětnému družstevnímu podílu. 3. Soud nakonec tuto věc projednal a rozhodl dle ust. § 101, odst. 3, o.s.ř., a tedy v nepřítomnosti žalobkyně, která se opakovaně z jednání, nařízených u zdejšího soudu, v této věci, omlouvala a též i opakovaně žádala o jejich odročení, čímž tak vyvolala vznik již poněkud neúnosných průtahů, a v čemž jí soud, i přesto, však několikrát vyhověl, když soud, zpočátku, žalobkyni uvěřil, že se necítí dobře, a to kvůli svému těhotenství, aniž by ovšem žalobkyně poté ony důvody, jež by bezezbytku ospravedlňovaly takové opakované a nikam nevedoucí odročování, soudu řádně doložila, jelikož žalobkyně soudu sice předložila kopii lékařské zprávy, týkající se však zcela jiné osoby (a to její příbuzné, paní [jméno] [celé jméno žalobkyně]), a dále žalobkyně soudu doručila i kopii svého těhotenského průkazu, nicméně, z takto zachycených záznamů žádné její zdravotní problémy, které by byly natolik závažné, že by jí nedovolovaly zúčastnit se soudního jednání, nevyplynuly (a žalobkyně o tom rovněž žádné další potvrzení od lékaře soudu nedoručila). Dále pak soud konstatuje, že, v této věci, rozhodl i v nepřítomnosti právního zástupce žalovaného [číslo] který se ze své neúčasti na zmiňovaném jednání rovněž omluvil, a to z důvodu svého pozitivního PCR testu (COVID-19), nicméně, souhlasil však výslovně s tím, a by bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. 4. Naposledy žalobkyně soudu zaslala svou omluvu z jednání, nařízeného na den 1. 2. 2022, právě až teprve dnem 1. 2. 2022, a to krátce před takto nařízeným jednáním, s tím, že opět uvedla, že je v jiném stavu, resp., v pokročilém stadiu těhotenství, což sice doložila příslušným těhotenským průkazem, ve fotokopii, v němž ovšem žádná poznámka o rizikovém průběhu těhotenství obsažena nebyla, jak již bylo shora uvedeno, a žalobkyně, v tomto ohledu, soudu rovněž žádnou další lékařskou zprávu, která by se týkala její osoby, nedoručila, když podání, v němž se tedy již po několikáté omluvila, z neúčasti na jednání, nařízeného u zdejšího soudu, zaslala soudu opět, jak to ostatně bylo jejím pravidelným zvykem i předtím, se svým neověřeným elektronickým podpisem, přičemž, v této souvislosti, soud konstatuje, že, ještě předtím, a to dnem 12. ledna 2022, podala žalobkyně i svůj návrh na vydání předběžného opatření, s tím, že, v podstatě, se jednalo o totéž předběžné opatření, které, dle závazného právního názoru Městského soudu v Praze, není možno uložit exekutorovi, Mgr. [jméno] [příjmení], když žalobkyně se tedy opětovně domáhala toho, aby zmiňovanému exekutorovi bylo zakázáno provádět exekuci, a to vyklizením shora označeného bytu, s tím, že podepsaný soud tedy tento návrh, na toto předběžné opatření, zamítnul, a to usnesením ze dne 12. ledna 2022, vydaným pod č. j.: 18 C 96/2020 - 190, přičemž, proti tomuto usnesení, podala žalobkyně odvolání, opět s nepřipojeným elektronickým podpisem, s tím, že toto své podání, ve smyslu § 42, o. s. ř., však již poté nedoplnila o listinu, tedy o předložení originálu, či o podání shodného znění, s elektronickým ověřeným podpisem, a, navíc, ani nezaplatila soudní poplatek, za zmiňované odvolání, proti zamítnutí jejího zmiňovaného návrhu na předběžné opatření, takže podepsaný soud dospěl k závěru, že tato okolnost nikterak nebrání projednání věci, v rámci řízení, vedeného pod sp. zn. 18 C 96/2020, když, zároveň, soud rekapituluje, že, při svém rozhodování o zamítnutí výše zmiňovaného návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření, vycházel ze závazných právních závěrů soudu odvolacího (tedy Městského soudu v Praze). 5. Ve shora popsaných souvislostech tak soud rekapituluje, že žalobkyně se tedy nařízení předběžného opatření, identického obsahu, již jednou domáhala, když zdejší soud jí tehdy, původně, vyhověl, a to svým usnesením ze dne 27. 7. 2020, vydaným pod č. j.: 18 C 96/2020-61, kteréžto usnesení však bylo Městským soudem v Praze změněno tak, že se návrh žalobkyně, na nařízení shora zmiňovaného předběžného opatření, zamítá (viz usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 13. 1. 2021, vydané pod č. j.: 72 Co 460/2020-102, jež nabylo právní moci dnem 28. 1. 2021), jelikož, v rámci tohoto svého usnesení, tehdy Městský soud v Praze vyslovil své závazné právní názory, a to takto:„ Podle § 28, věta druhá, zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, se úkony exekutora považují za úkony soudu. Podle § 52, odst. 2, zákona č. 120/2001 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. Z citovaných ustanovení (a rovněž z důvodové zprávy k exekučnímu řádu) vyplývá, že exekutor při provádění exekuce nemá postavení soukromoprávního subjektu, nýbrž vykonává pravomoc svěřenou mu předpisy veřejného práva. Je na něj delegována část státní moci, jejímž nositelem je při soudním výkonu rozhodnutí soud, tedy pravomoc nuceně vykonávat exekuční tituly. Exekutorovi nemohou být soudem ukládány závazné pokyny, jak v exekuci postupovat. Ochranu třetím osobám, tj. osobám odlišným od oprávněného a povinného v případě, že výkonem rozhodnutí (exekucí) bylo nepřípustně zasaženo do jejich práv, tzn., že výkonem rozhodnutí (exekucí) byla postižena jejich věc nebo právo, poskytuje § 267 a násl. o.s.ř. (tj. vylučovací resp. excindační žaloba). Až do rozhodnutí o excindační žalobě ohledně dotčené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty exekuční soud zpravidla odloží provedení exekuce podle § 266, odst. 2, o.s.ř., ve spojení s § 52, odst. 1, exekučního řádu. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 220, odst. 1, o.s.ř., per analogiam změnil tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá“. 6. Z toho, co bylo uvedeno výše (viz bod [číslo]), v rámci něhož zdejší soud ocitoval právní závěry soudu odvolacího, které jsou pro podepsaný soud závazné, tedy vyplývá, že exekutor, při provádění exekuce, není soukromoprávním subjektem, a tedy onou třetí osobou, jíž, dle ust. § 76, odst. 1, o.s.ř., může soud, předběžným opatřením, uložit (dle ust. § 76, odst. 2, o.s.ř.), zejména, aby, mj., něco vykonala, něčeho se zdržela anebo něco snášela. 7. Podepsaný soud, v rámci tohoto řízení, tedy provedl dokazování řadou listinných důkazů, na základě nichž dospěl k závěru, že, z těchto důkazů, rozhodně nelze vystopovat vlastnické právo žalobkyně, k předmětnému družstevnímu podílu, jelikož soud zaměřil své zkoumání především na to, zda žalobkyně skutečně je vlastníkem shora popsaného družstevního podílu, s nímž se zároveň pojí i právo nájmu k dotčenému bytu, s tím, že, Rozsudkem Městského soudu v Praze - č. j.: 75 Cm 204/2019 – 120, již bylo rozhodnuto, že se žaloba paní [celé jméno žalobkyně] (tedy žalobkyně) na určení, že ona je vlastníkem předmětného družstevního podílu, zamítá, a byť tento rozsudek, v době vyhlášení tohoto rozsudku (tedy ke dni 1. 2. 2022), nenabyl právní moci, tak podepsaný soud je však toho názoru, že je schopen sám, jako předběžnou otázku, posoudit tvrzené vlastnictví předmětného družstevního podílu žalobkyní, když zdejší soud ovšem dospěl k závěru, že vlastnické právo žalobkyně, k dotčenému družstevnímu podílu, již definitivně zaniklo, a to z níže popsaných důvodů (viz bod [číslo]). 8. Podepsaný soud totiž, na základě provedeného dokazování, v rámci zdejšího řízení, zjistil, že předmětný družstevní podíl nabyla žalovaná [číslo] [celé jméno žalované], originárním způsobem, a to ve veřejné dražbě, čímž se tak stala jeho vlastníkem, a to i za situace, že by snad některé předcházející převody předmětného podílu byly neplatné, což už, samo o sobě, plně postačuje, jakožto důvod pro zamítnutí žaloby (zjištěno z Rozsudku Městského soudu v Praze - č. j.: 75 Cm 204/2019 – 120, ze dne 7. října 2020). Žalovaná [číslo] se totiž do veřejné dražby řádně zaregistrovala jako účastník předem, přičemž zmiňovaná dražba byla konána elektronickou formou, a to prostřednictvím portálu [webová adresa], s tím, že dražebníkem byla společnost [právnická osoba], a dražba se konala dne 13. prosince 2018, ve 14:00 hodin, přičemž této dražby se zúčastnilo celkem devět registrovaných dražebníků (zjištěno z Protokolu elektronické dražby - [číslo] D [číslo] -