28 C 241/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 8 501 Kč s příslušenstvím z titulu rámcové smlouvy o úvěru č. [anonymizována tři slova] ze dne [datum] a z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě těchto smluv byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do [datum] a to včetně sjednaných úroků ve výši 900 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil a ode dne [datum] se s jeho úhradou nachází v prodlení. Žalobkyně se dále domáhala smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3 900 Kč za období od [datum] do zaplacení a nahrazení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 101 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den [datum] se žalovaný nedostavil. Soud konstatuje, že předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne [datum] – omluvu žalovaného ze dne [datum], odůvodněnou tím, že se v den jednání jako řidič kamionu nebude nacházet v České republice, není možné akceptovat jako včasnou a řádně doloženou. Předvolání bylo žalovanému doručeno téměř dva měsíce před konáním jednání a žalovaný taktéž nikterak nedoložil, že se v den konání jednání skutečně nachází v zahraničí a že má skutečně nenadálé pracovní povinnosti, kvůli nimž se nemůže k jednání dostavit a o nichž by ještě [datum] (tj. ke dni jeho omluvy) nevěděl. Žalobkyně se na jednání taktéž nedostavila, ačkoliv předvolání jí bylo řádně doručeno dne [datum] (z jednání se žalobkyně omluvila dne [datum]). Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: 4. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena rámcová smlouva o úvěru č. [anonymizována tři slova], na jejímž základě měly být následně uzavírány jednotlivé smlouvy o úvěru. Při sjednávání této smlouvy byla ověřena identita žalovaného prostřednictvím platby ve výši 1 Kč z jeho účtu na účet žalobkyně (zjištěno z rámcové smlouvy o úvěru č. [anonymizována tři slova] a potvrzení [anonymizováno] banky o provedení konfirmační platby dne [datum]). 5. Žalovaný dodal žalobkyni za účelem ověření jeho úvěruschopnosti výpis z jeho bankovního účtu za měsíc září 2018 a výplatní pásku za měsíc leden 2019. Z výpisu z účtu vyplývá, že zůstatek na účtu žalovaného činil dne [datum] částku 1 108,45 Kč, na účtu byla nastavena jedna platba inkasem ve výši 1 734 Kč s označením„ splátka úvěru“. [ulice] výplata žalovaného vyplacená od Dopravního podniku [anonymizováno] [obec] činila 28 558 Kč. Z výplatní pásky za leden 2019 pak vyplývá, že za tento měsíc činila výplata žalovaného částku 30 427 Kč. Z výplatní pásky naopak nevyplývá, kdo byl v lednu 2019 zaměstnavatelem žalovaného a jaká byla jeho pracovní pozice (zjištěno z výpisu z bankovního účtu žalovaného za září 2018 a výplatní pásky žalovaného za leden 2019, z dokumentu týkajícího se prověřování úvěruschopnosti žalovaného). 6. Dále žalobkyně provedla lustraci na webu [webová adresa], z jejíchž výsledků vyplývalo, že žalovaný byl v minulosti u evidovaných úvěrů ve 37případech v prodlení se splátkou, neměl však žádnou exekuci ani insolvenci. Na základě získaných informací považovala žalobkyně žalovaného za úvěruschopného do částky 9 800 Kč (zjištěno z výpisu z lustrace na webu [webová adresa] a z vysvětlení scoringu). 7. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do [datum] a to včetně sjednaných úroků 900 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho účet dne [datum]. Informace o úvěru byly žalovanému poskytnuty prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně čestného prohlášení, potvrzení o platbě ze dne [datum], screenshotu s informacemi o úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). 8. Žalobkyně zaslala před podáním žaloby dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu k úhradě částky 13 285 Kč (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu). 9. Výpis z komunikace mezi žalobkyní a žalovaným za období let 2018 – 2022 prokazuje, že žalobkyně žalovaného opakovaně urgovala o zaplacení dlužné částky a také se z něho podává, že žalovaný měl vůči žalobkyni v rozhodném období několik dalších dluhů plynoucích z dalších úvěrových smluv, které se žalobkyní uzavřel – upomínky o zaplacení dlužných částek jsou totiž v několika případech datovány ještě před tím, než byla uzavřena inkriminovaná smlouva [číslo]. 10. Soud nehodnotil tyto provedené důkazy: výpis z OR na žalobkyni, e-mail ze dne [datum], výňatek z interního předpisu žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti, předžalobní výzva ze dne [datum], e-mail od ČNB, když tyto neprokazují relevantní skutečnosti důležité pro rozhodnutí v této věci s ohledem na níže uvedené právní hodnocení. 11. Provedené důkazy soud hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 12. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Soud konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel úvěru nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit. 16. Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne [datum], rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 17. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES ze dne [datum] v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo] jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že