38 C 585/2021-62 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 15. 10. 2021 domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 25. 1. 2021 na ni byla žalovaná pohledávka postoupena [právnická osoba] a.s., a společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 10. 6. 2019 s žalovaným Smlouvu o povoleném debetu [číslo] [číslo] PD/01 (dále jen„ Smlouva“), v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč, který byl následně navýšen dne 16. 9. 2021 na částku 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným smluvním úrokem ve výši 21,90% a spolu s dalšími poplatky dle Smlouvy. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou poskytnutý úvěr nesplácel, jelikož nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění dluhu ke dni 14. 12. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému opatrovnici advokátku JUDr. [jméno] [příjmení]. Opatrovnice navrhla žalobu zamítnout, neboť právní předchůdce žalobkyně dostatečně neprověřoval úvěruschopnost žalovaného. Rovněž není uvedeno, podle kterého ustanovení Smlouvy právní předchůdce žalobkyně přistoupil k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně dále neuvedla, jakým způsobem dospěla k výši kapitalizovaného smluvní úroku z prodlení. 4. Soud nařídil jednání na den 29. 4. 2022, ke kterému se žalobkyně nedostavila, přičemž svoji neúčast omluvila a nenavrhla odročení jednání. Soud proto věc projednal a rozhodnul dle § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně. 5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je občanem Spojeného království [příjmení] [jméno] a Severního Irska, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 6. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 7. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, na kterou byl žalovaný nárok postoupen [právnická osoba] a.s., na kterou byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2021 (viz rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018, včetně přílohy, potvrzení úplaty). Uvedené postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 30. 3. 2021; vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 25. 2. 2021, seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z I- [právnická osoba] na [právnická osoba], poštovní podací arch ze dne 25. 2. 2021 2x). Dne 10. 6. [číslo] uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným Smlouvu o povoleném debetu [číslo] [číslo] PD/01, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč (viz smlouva o povoleném debetu na běžném účtu, návrh Smlouvy ze dne 10. 6. 2019 a její akceptace ze dne 10. 6. 2019). Dne 16. 9. 2019 byl dle návrhu žalovaného kontokorentní úvěr navýšen na částku 80 000 Kč (viz návrh na změnu výše úvěru poskytovaného ve formě přečerpání ze dne 12. 9. 2019, oznámení o navýšení povoleného debetu ze dne 16. 9. 2021). Žalovaný se zavázal kontokorent průběžně čerpat s tím, že celkový povolený debet nesmí přesáhnout celkovou výši povoleného debetu ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal kontokorent průběžně splácet každým připsáním peněz na běžný účet, nejpozději do jednoho roku od data prvního čerpání úvěru. Úrok byl sjednán ve výši 21,90 % ročně. Součástí Smlouvy byly Produktové podmínky, Ceník a Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal udržovat na účtu objem příchozích transakcí ve výši, která dosahuje za tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce nejméně jednu třetinu dohodnuté výše úvěru. Dle čl. 6 Produktových podmínek byl pro případ porušení jakékoliv z podmínek právní předchůdce žalobkyně oprávněn žalovanému kontokorent zablokovat a celý kontokorent zesplatnit (viz Produktové podmínky, Ceník a Všeobecné obchodní podmínky). Za účelem poskytnutí úvěru žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě údajů předložených žalovaným, a to lustrací žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR, s tím, že po prověření úvěruschopnosti byl žalovanému povolen debet s limitem 10 000 Kč (viz vyjádření [právnická osoba] k ověřování úvěruschopnosti, identity card, CBL ze dne 11. 4. 2022). Z předloženého vyjádření právního předchůdce žalobkyně nebylo prokázáno, zdali byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána rovněž k navýšenému čerpání na částku 80 000 Kč. Žalovaný kontokorentní úvěr čerpal až do výše 80 000 Kč, s tím, že dne 8. 12. 2020 nebyl na běžném účtu žalovaného dostatečný disponibilní zůstatek (viz výpis z povoleného debetu, mimořádný výpis z účtu žalovaného). Žalobkyně dne 14. 12. 2020 kontokorent zablokovala a zesplatnila jej v celé výši (viz prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k úhradě dluhu ze dne 14. 12. 2020 s poštovní podacím archem ze dne 15. 12. 2020). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 8. 4. 2021 předžalobní výzvu adresovanou jednak na adresu v České republice a jednak na adresu v Srbsku (viz předžalobní výzva ze dne 8. 4. 2021 se seznamem odeslaných předžalobních výzev [právnická osoba] a.s.). 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně v postavení podnikatele (§ § 419, 420 a § 1810 a násl. o. z.). Vztah žalobkyně a žalovaného tak podléhá rovněž režimu zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Soud má za prokázané, že žalovaný s žalobkyní uzavřel úvěrovou smlouvu coby spotřebitel. Žalovaný čerpal kontokorentní úvěr do výše 80 000 Kč. Soud má za to, že žalobkyně resp. právní předchůdce žalobkyně před uzavření Smlouvy dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť se omezila pouze na údaje předložené žalovaným s tím, že následně nebylo prokázáno, že by byla rovněž prověřena úvěruschopnost k navýšenému čerpání kontokorentního úvěru. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, dle soudu tak nebyl učiněn dostatečný závěr o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Rovněž soud nemá za prokázané tvrzení žalobkyně týkající se výpočtu dlužné částky, neboť z předložených výpisů z účtu žalovaného nebylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně nesplácený úvěr započítavala společně s úroky. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně nedostavila k jednání, připravila se o možnost být soudem poučena o nutnosti doplnit a doložit svá tvrzení týkající se těchto skutečností dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a neunesla v tomto ohledu důkazní břemeno. Soud tak úvěrovou smlouvu považuje ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, za zcela neplatnou s tím, že nebylo prokázáno ani případné poskytnutí bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalobkyně a žalobu zamítl. 11. Žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, by dle § 142 odst. 1 o. s. ř. měla náležet náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud v bodě II. výroku tohoto rozsudku tak, že mu byly přiznány v nulové výši. 12. Vzhledem k tomu, že soudem ustanovenou opatrovnicí byly v řízení vykonány 3 úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání konaném dne 29. 4. 2022), náleží jí dle ustanovení § 7 téže vyhlášky odměna za zastupování žalovaného ve výši 4 180 Kč za jeden úkon, tj. celkem odměna činí 12 540 Kč. Opatrovnici dále náleží částka 900 Kč jako náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (3 x režijní paušál à 300 Kč). Soud proto rozhodl v bodě III. tohoto rozsudku dle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. a opatrovnici žalovaného přiznal částku 13 440 Kč, která odpovídá součtu odměny za zastupování žalovaného a náhrady hot