40 C 467/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 7. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. S0017941224016762 ze dne 7. 3. 2018. Tato smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 20. 2. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 16 479,18 Kč. Pohledávka byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni. Žalovaný neuhradil ničeho žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci. Žalobkyně se vedle dlužné jistiny a nezaplacených poplatků domáhá také zákonného úroku z prodlení od 21. 2. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 20. 1. 2019 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí dne 27. 12. 2021. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: 4. Dne 5. 3. 2018 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 26 000 Kč a to převodem na účet žalovaného provedeným dne 7. 3. 2018. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 16 479,18 Kč a to nejpozději do 20. 2. 2019. Informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. S0017941224016762 ze dne 5. 3. 2018, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z potvrzení o provedené platbě ze dne 7. 3. 2018) 5. Dne 26. 1. 2021 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, kterou byla postoupena také žalovaná pohledávka. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 6. 4. 2021, žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2021 včetně seznamu pohledávek a dalších příloh, z oznámení o postoupení pohledávek a výzvy k úhradě ze dne 6. 4. 2021 včetně podacího lístku) 6. Žalovaný v řízení netvrdil, že by žalobkyni nebo jejímu právnímu předchůdci uhradil jakoukoliv částku. 7. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 8. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej vrátit nejpozději do 20. 2. 2019 spolu s poplatkem 16 479,18 Kč. 9. V souladu s § 1879 a násl. o. z. byla následně pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným postoupena žalobkyni. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 13. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost splnil. Naopak má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně na tuto svou zákonnou povinnost zcela rezignoval. Právní předchůdce žalobkyně ani neprovedl lustraci žalovaného v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) a neseznámil se s poměrem celkových měsíčních příjmů a výdajů žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně tak úvěr žalovanému vyplatil, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného skutečně ověřil. 14. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů. 15. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byla vyplacena částka ve výši 26 000 Kč a tuto žalovaný nevrátil. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně či její právní předchůdce dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni částku 26 000 Kč vydat. 18. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení však soud určil den následující po doručení oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2021, kterým žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, a ohledně které platí domněnka dojití žalovanému třetí pracovní den po jejím odeslání (§ 573 o. z.), a má se tedy za to, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění nejpozději dne 9. 4. 2021. Dle § 1958 odst. 2 o. z. nastala splatnost dluhu žalovaného první den poté, kdy byl vyzván k plnění, tedy 10. 4. 2021 a od dalšího dne tedy žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši. 19. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 853 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 700 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 479,18 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu v