40 C 500/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3. 9. 2021 domáhá po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 1. 2019 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 13. 2. 2019. Následně došlo k uzavření dodatku, kterým byla za poplatek 2 809 Kč splatnost úvěru prodloužena do 15. 3. 2019. Pohledávka byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni. Žalovaný neuhradil ničeho žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci. Žalobkyně se vedle dlužné jistiny a nezaplacených poplatků domáhá také zákonného úroku z prodlení od 16. 3. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na 20. 1. 2022 se bez omluvy nedostavila, ač jí byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí dne 27. 12. 2021. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: 4. Dne 14. 1. 2019 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované jako spotřebitelce úvěr ve výši 8 000 Kč a to převodem na účet žalované provedeným téhož dne. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit do 13. 2. 2019. Následně došlo k uzavření dodatku, kterým byla za poplatek 2 809 Kč splatnost úvěru prodloužena do 15. 3. 2019. Informace o spotřebitelském úvěru byly žalované poskytnuty prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy i před uzavřením dodatku. (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 1. 2019, ze všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 1. 2019, z dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 1. 2019, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 1. 2019) 5. Úvěr ve výši 8 000 Kč byl žalované vyplacen dne 14. 1. 2019 (zjištěno z potvrzení o provedené platbě ze dne 14. 1. 2019) 6. Dne 1. 1. 2021 byla mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 16. 5. 2021 a zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky 24 548,05 Kč do tří dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2021 a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2021 včetně podacího lístku) 7. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni nebo jejímu právnímu předchůdci cokoliv uhradila. 8. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 9. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná čerpala uvedený úvěr a zavázala se jej vrátit nejpozději do 15. 3. 2019 spolu s poplatkem 2 809 Kč. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 13. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnil. Právní předchůdce žalobkyně ani neprovedl lustraci žalované v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) a neseznámil se s poměrem celkových měsíčních příjmů a nákladů žalované. Právní předchůdce žalobkyně tak úvěr žalované vyplatil, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalované skutečně ověřil. 14. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů. 15. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byla vyplacena částka ve výši 8 000 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoliv zkoumal úvěruschopnost žalované. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinna žalobkyni částku 8 000 Kč vydat. 18. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení však soud určil den následující po výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2021, kterým žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění, a ohledně které platí domněnka dojití žalované třetí pracovní den po jejím odeslání (§ 573 o. z.), a má se tedy za to, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění nejpozději dne 19. 5. 2021. Dle § 1958 odst. 2 o. z. nastala splatnost dluhu žalované první den poté, kdy byla vyzvána k plnění, tedy 20. 5. 2021 a od následujícího dne jí náleží nárok na úrok z prodlení. 19. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 081 Kč, přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalované v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 809 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před pod