7 C 128/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala proti žalované zaplacení částky 2 441,23 Kč spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru ve výši 3 000 Kč poskytnutého žalované dne [datum] na základě smlouvy o úvěru uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], prostřednictvím internetové stránky [webová adresa]. Splatnost úvěru nastala dne [datum]. Žalovaná uhradila pouze dílčí platby ve výši 1 000 Kč a poskytnutý úvěr do sjednaného data splatnosti řádně a včas nesplatila, ačkoliv byla k jeho úhradě vyzvána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Dne [datum] se před zdejším soudem konalo ústní jednání, na kterém soud jednal dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení, neboť žalovaná se k jednání bez předchozí omluvy nedostavila a žalobkyně se z účasti na jednání omluvila v podání doručeném soudu dne [datum]. Předvolání k jednání bylo doručeno žalobkyni do datové schránky dne [datum] a žalované dle ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. [datum]. 4. Výzva k vyjádření a žaloba byly žalované doručeny fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne [datum]. Žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovala. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. 6. Mezi společností [právnická osoba], [IČO], coby úvěrující a žalovanou coby úvěrovanou došlo dne [datum] k podpisu smlouvy o úvěru, v níž se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované částku 3 000 Kč převodem na účet žalované a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do [datum]. Při překročení splatnosti se pak žalovaná zavázala vrátit poskytnutou částku společně s případným poplatkem za prodloužení termínu splatnosti ve výši 441,23 Kč (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o spotřebitelském úvěru). Dne [datum] byla bankovním převodem na účet žalované poukázána částka 3 000 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu ze dne [datum]). Žalovaná uhradila žalobkyni jednu dílčí platbu ve výši 1 000 Kč. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla postoupena na žalobkyni dne [datum] v celkové výši 7 646,39 Kč (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy [číslo] obsahující seznam postupovaných pohledávek). Dne [datum] zaslala společnost [právnická osoba] žalované oznámení o postoupení pohledávky v celkové výši 7 646,39 Kč vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru žalobkyni a žalobkyně zároveň vyzvala žalovanou předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky 7 646,39 Kč (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem ze dne [datum]). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Na vztah mezi účastníky soud aplikoval ustanovení smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.). Žalovaná na straně úvěrované smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o.z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném (dále je ZSÚ). 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 věty prvé o.z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Tato zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („ responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z judikatury citované tímto nálezem - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). K závěru, že splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele musí vnitrostátní soud zkoumat ve všech případech, bylo vedeno řízení o předběžné otázce u Soudního dvora EU. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C 679/18, Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 16. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. 17. Žalobkyně v návrhu sice tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované, nicméně toto tvrzení bylo obecné, bez uvedení konkrétních údajů, jak k závěru o schopnosti žalované úvěr splácet došla a současně své tvrzení nijak neprokazovala. Důkazní břemeno v otázce splnění předsmluvní informační a kontrolní povinnosti musí zásadně jít k tíži poskytovatele úvěru, jinak by byl narušen soulad se zásadou efektivity (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze