21 C 3/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4. 11. 2022 domáhá proti žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení spotřebitelského úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy uzavřené dne 19. 1. 2022 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované na její bankovní účet poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši dle splátkového kalendáře a s poplatkem za poskytnutí ve výši 660 Kč a to ve 24 měsíčních splátkách. Jelikož žalovaná porušila svou povinnost hradit splátky řádně a včas, došlo ke dni 12. 8. 2022 k zesplatnění celého úvěru, žalovaná před zesplatněním uhradila žalobkyni částku 4 305 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá uhrazení jistiny ve výši 18 331 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatku za SMS servis 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti 1 980 Kč, účelně vynaložených nákladů 1 030 Kč a smluvních pokut 1 500 Kč. Příslušenství pohledávky pak představuje zákonný úrok z prodlení. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu žalobkyni dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na 22. 2. 2023 se bez omluvy nedostavila, ač jí byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dne 23. 1. 2023. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: 4. Dne 19. 1. 2022 byla mezi účastníky řízení uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr ve výši 20 000 Kč a to převodem na účet žalované provedeným téhož dne. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 660 Kč a s úrokem ve výši 49,2 % ročně a to ve 24 měsíčních splátkách. Informace o spotřebitelském úvěru byly žalované poskytnuty prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. (zjištěno z úvěrové smlouvy ze dne 27. 10. 2021 včetně sazebníku poplatků, fotografií občanského průkazu žalované, z formuláře o standardních informacích o spotřebitelském úvěru a z potvrzení o provedené platbě ze dne 19. 1. 2022) 5. Žalovaná uhradila žalobkyni za dobu trvání smlouvy 4 305 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni uhradila vyšší částku. (zjištěno z výpisu čerpání splátek a úhrad) 6. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s hrazením splátek, vyzvala ji žalobkyně k úhradě dopisem ze dne 27. 6. 2022 a upozornila ji na možnost zesplatnění úvěru. Žalovaná ničeho neuhradila a žalobkyně tedy dopisem ze dne 12. 8.2022 oznámila žalované zesplatnění celého úvěru a vyzvala ji k úhradě částky 27 223 Kč. K těmto dopisům však soud nemůže přihlédnout, jelikož žalobkyně soudu nedoložila, že tyto dopisy byly skutečně odeslány či doručeny žalované. (zjištěno z výzvy ze dne 27. 6. 2022 a z výzvy ze dne 12. 8. 2022) 7. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne 16. 9. 2022, která byla žalované odeslána dne 19. 9. 2022, a byla v ní stanovena lhůta k úhradě do 16. 10. 2022 (zjištěno z předžalobní výzvy k plnění ze dne 16. 9. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 19. 9. 2022) 8. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 9. Mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky. Žalovaná čerpala uvedený úvěr a zavázala se jej vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 13. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila. Naopak má soud za prokázané, že žalobkyně na tuto svou zákonnou povinnost zcela rezignovala. Žalobkyně ani neprovedla lustraci žalované v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) a neseznámila se s poměrem celkových měsíčních příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně tak úvěr žalované vyplatila, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalované jakýmkoliv způsobem ověřila. 14. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů. 15. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byla vyplacena částka ve výši 20 000 Kč a z té žalovaná vrátila žalobkyni 4 305 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně jakýmkoliv způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinna žalobkyni částku 15 695 Kč vydat. 18. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení soud určil den následující po uplynutí lhůty stanovené žalované k úhradě dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne 16. 9. 2022, která jí byla odeslána dne 19. 9. 2022 (platí o ní tedy domněnka dojití dle § 573 o. z. dne 22. 9. 2022), kterou byla žalovaná poprvé vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení, a ve které byla stanovena lhůta k úhradě do 16. 10. 2022, což je dle soudu lhůta přiměřená. Od následujícího dne je tedy žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží úrok z prodlení. 19. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 376 Kč, přičemž tato čás