21 C 47/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8. 11. 2022 domáhá po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 9. 2021 uzavřené mezi účastníky řízení, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 200 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 17. 10. 2021 spolu s poplatkem ve výši 4 212 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho a ta se tedy domáhá uvedených částek a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení od 18. 10. 2021 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhá částky 6 124 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 16 200 Kč Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 19. 4. 2023 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena dne 13. 3. 2023. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: 4. Dne 17. 9. 2021 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 16 200 Kč a to převodem na účet žalovaného provedeným téhož dne. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu s poplatkem 4 212 Kč a to nejpozději do 17. 10. 2021. Pro případ prodlení s úhradou se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a dále se zavázal uhradit paušální náhrady nákladů spojené s upomínáním ve výši dle sazebníku uvedeného v čl. 2 smlouvy. (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 9. 2021 a z potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 8. 2021 a ze dne 17. 9. 2021) 5. Žalovaný poskytnutou částku ve sjednaném termínu ani později nevrátil. 6. Žalobkyně vyhotovila ve dnech 31. 10. 2021, 7. 11. 2021 a 1. 12. 2021 upomínky k úhradě dlužných částek, soudu však nedoložila, že by tyto upomínky žalovanému odeslala. (zjištěno z upomínek ze dne 31. 10. 2021, 7. 11. 2021 a 1. 12. 2021) 7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 29 294 Kč do tří dnů dopisem ze dne 3. 10. 2022 (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2022 včetně podacího lístku) 8. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 9. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej vrátit společně s poplatkem. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 13. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila. Naopak má soud za prokázané, že žalobkyně na tuto svou zákonnou povinnost zcela rezignovala. Žalobkyně ani neprovedla lustraci žalovaného v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) a neseznámila se s poměrem celkových měsíčních příjmů a nákladů žalovaného. Žalobkyně tak úvěr žalovanému vyplatila, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného skutečně ověřila. 14. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů. 15. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byla vyplacena částka ve výši 16 200 Kč a tuto žalovaný nevrátil. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně jakýmkoliv způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni částku 16 200 Kč vydat. 18. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení však soud určil den následující po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2022 (3 dny), kterou byl žalovaný poprvé k vydání částky prokazatelně vyzván, a o které platí domněnka dojití žalovanému třetí pracovní den po jejím odeslání (§ 573 o. z.), a má se tedy za to, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění nejpozději dne 6. 10. 2022 a ten tak měl plnit nejpozději dne 9. 10. 2022 a od následujícího dne je žalovaný v prodlení. 19. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 291 Kč, přičemž tato částka představuje 11,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 062 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 036 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 21. O povinnosti žalovaného k úhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.