28 C 327/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala po žalované zaplacení částky 12 761,81 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum], jehož splatnost nastala dne [datum]. Žalovaná žalobkyni, ani právní předchůdkyni žalobkyně, do podání žaloby ničeho neuhradila, a to ani na základě výzev. Žalobkyně již v žalobě alternativně zažádala o případné přiznání zažalované částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), vyzval usnesením žalovanou, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Výzva byla žalované doručena fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne [datum]. Žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovala. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez potřeby nařízení jednání výslovně souhlasila v žalobě. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. V tomto kontextu soud dodává, že usnesením č. j. 28 C 327/2022-14 žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazů o tom, zdali byla před uzavřením úvěrové smlouvy úvěrujícím subjektem v případě žalované adekvátně a dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně na základě této výzvy v podání ze dne [datum] písemně sdělila, že žádné důkazy k těmto aspektům nenavrhuje. Na základě předložených důkazů soud dospěl k jednoznačnému závěru, že úvěruschopnost žalované v tomto případě dostatečně zkoumána nebyla (tento závěr je rozveden níže). Také vzhledem k tomu, že žalobkyně v tomto ohledu dle vlastního vyjádření žádnými důkazy nedisponovala, rozhodl soud v této věci dle ust. § 115a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, při kterém by žalovanou poučil ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci: 5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované na účet dne [datum] částku 6 100 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na 30 dnů, tedy k [datum], přičemž žalovaná se zavázala splatit úvěr ve výši 6 100 Kč společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 681,81 Kč. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě ze dne [datum]). 6. Mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovanou. Žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum], který současně obsahoval předžalobní výzvu (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] seznamu postoupených pohledávek a potvrzením o úplatě za postoupení, oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku). 7. Žaloba je důvodná pouze zčásti. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Soud konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel úvěru nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit. 11. Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C [číslo], ze dne [datum], rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 12. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES ze dne [datum] v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo] jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 /ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 13. Z uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat dodržení předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr vyplývá též z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne [datum], kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat výhradně podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb. 14. Soud je tedy s odkazem na výše uvedené povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Ze žalobních tvrzení a předložených důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila. Naopak má soud za jednoznačně prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně na tuto svou zákonnou povinnost prakticky rezignovala, když sama soudu (alternativně) navrhla věc posuzovat dle ustanovení o bezdůvodném obohacení a navíc ohledně zkoumání úvěruschopnosti nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně toliko povšechně uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, avšak k těmto tvrzením i přes písemnou výzvu soudu obsaženou v usnesení č. j. 28 C 327/2022-14 nepředložila žádné důkazy. Úvěrující společnost neprovedla jakékoliv zkoumání příjmů a výdajů žalované nebo toho, zda je žalovaná