40 C 128/2023-42 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl nájemcem bytu ve vlastnictví žalobkyně a v období od [datum] do [datum] užíval byt bez právního důvodu. V té době byl povinen platit za užívání bytu ekvivalent sjednaného nájemného a úhradu za spotřebované služby vykázané až při jejich vyúčtování vždy k [anonymizováno] následujícího roku, přičemž neuhradil nic. Žalovaný byl exekučně vyklizen [datum]. Žalobkyně starší dluhy na nájemném a za spotřebované služby soudně vymáhá v jiných řízeních. Touto žalobou se tak domáhá zaplacení částky 11 216 Kč představující náklady za spotřebované služby za leden až květen 2022. Vyúčtování bylo žalovanému zasláno emailem dne [datum], žalobkyně tak požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 26. 10 2023. Žalovanému bylo předvolání k tomuto jednání doručeno uložením na poště a uplynutím úložní doby fikcí doručení dle § 49 o. s. ř. Součástí předvolání bylo i poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 3. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., peněžitý nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. 4. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 153b odst. 1 a ust. § 157 odst. 3 o.s.ř. 5. V tomto případě nejde o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), ani o věc, kdy by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Jde o nárok na vyúčtování služeb, který soud posoudil dle § 2247 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud proto za splnění podmínek stanovených v §153b odst. 1, odst. 3 o. s. ř. rozhodl rozsudkem pro zmeškání tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svou povinnost, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (žaloba, účast na jednání soudu dne [datum]) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.