28 C 235/2023-31 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 10. 5. 2023 domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním uzavřené mezi účastníky řízení dne 7. 4. 2022. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 24 700 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit společně se sjednaným příslušenstvím, tedy s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 180 Kč a s poplatkem za sjednanou službu [anonymizováno] ve výši 165 Kč. Žalované byly dne 7. 4. 2022 na základě smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 24 700 Kč. Žalovaná jedenkrát požádala o odklad splatnosti o 30 dní. Splatnost úvěru tedy nastala dne 6. 6. 2022. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 24 700 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 180 Kč a poplatek za službu [anonymizováno] ve výši 165 Kč, celkem tedy 31 045 Kč. Pro případ prodlení se žalovaná dále zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, této smluvní pokuty se žalobkyně domáhá za období od 7. 6. 2022 do 5. 9. 2022, tedy ve výši 2 223 Kč. Žalobkyně se též domáhá zákonného úroku z prodlení z částky 31 045 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila, ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 10. 3. 2023. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili, když nesdělili svůj nesouhlas s tímto postupem k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 5. Dne 7. 4. 2022 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s možností postupného čerpání, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v celkové výši 24 700 Kč, který byl čerpán jednorázově téhož dne. Úvěr byl žalované uhrazen převodem na její bankovní účet, jehož číslo bylo uvedeno ve smlouvě. Žalovaná se zavázala žalobkyni peníze vrátit do 7. 5. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 180 Kč a s poplatkem za službu [anonymizováno] ve výši 165 Kč. Pro případ prodlení s úhradou se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a dále se zavázala uhradit náklady spojené s upomínáním ve výši dle sazebníku poplatků. Informace o spotřebitelském úvěru byly žalované poskytnuty prostřednictvím formuláře o spotřebitelském úvěru. (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 7. 4. 2022 včetně všeobecných obchodních podmínek, sazebníku poplatků, souhlasu se zpracováním osobních údajů, fotografie zadní strany občanského průkazu žalované, popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované, z výpisu z účtu žalované a printscreenu transakce provedené žalobkyní na účet žalované). 6. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalované dle interní metodiky ČNB, s názvem„ obecné principy posuzování a filozofie společnosti“. Žalovaná měla v době posuzování úvěruschopnosti žít ve společné domácnosti s dalšími třemi osobami – z toho dva členové domácnosti žalované mohli hospodařit s jejím příjmem a dva další nebyli ekonomicky aktivní. Výše čistého měsíčního příjmu žalované měla činit 19 876 Kč. Žalobkyně ve výpisu uvedla, že tato výše příjmu měla být z její strany ověřena. Z výpisu ani jiných důkazů předložených žalobkyní však nevyplývá, jakým způsobem k tomuto ověření mělo dojít, a zejména z jakých listin či jiných informačních nosičů žalobkyně výši příjmu skutečně ověřila. Stejným způsobem rezignovala žalobkyně i na ověřování žalovanou tvrzené výše jejích pravidelných měsíčních výdajů ve výši 5 000 Kč. Výdaje domácnosti žalované pak byly stanoveny výpočtem na částku 5 495 Kč, disponibilní příjem žalované pak byl tímto způsobem stanoven ve výši 9 500 Kč. Jako rezervu pro výdaje žalované byla stanovena částka 1 050 Kč (zjištěno z obecných principů posuzování a filozofie společnosti, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, výpisu z běžného účtu žalované od [právnická osoba] [anonymizováno] za období od 26. 11. 2021 do 3. 7. 2021, autorizace ověření totožnosti ze dne 7. 4. 2022). 7. Žalovaná úvěr ve sjednaném termínu ani později nevrátila. 8. Žalobkyně zaslala před podáním žaloby dne 10. 3. 2023 žalované výzvu k úhradě částky 36 754,51 Kč jakožto dluhu a částky 9 907,48 Kč jakožto nákladů právního zastoupení; oboje měla žalovaná uhradit ve lhůtě do tří dnů. Žalovaná však ničeho neuhradila ani na základě této výzvy (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 3. 2023 včetně poštovního podacího lístku ze dne 10. 3. 2023). 9. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně: 10. Žaloba je důvodná pouze zčásti. 11. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky. Žalovaná čerpala uvedený úvěr a zavázala se jej uhradit společně s výše popsanými poplatky a úroky, což nesplnila. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Soud na tomto místě konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel úvěru nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit. 15. Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, uvedl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 16. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020, sp. zn. C -679/18 jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že san