29 C 37/2025-56 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou ze dne , datum, ve znění jejího doplnění ze dne , datum, se žalobce vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 1 650 000 Kč. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaný je jeho syn, kterému chtěl předat svoje podnikání. Žalobce v roce 2008 za své finanční prostředky koupil pozemek par. č. , adresa, , v nichž žalobce provozoval penzion s 10ti pokoji. Z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu daroval žalobce v roce 2013 nemovitosti žalovanému. Taktéž na žalovaného převedl část svého obchodního podílu se spol. , právnická osoba, Vzhledem k tomu, že žalovanému přenechal své podnikání spojené se spol. , právnická osoba, a s provozováním penzionu, dohodli se účastníci řízení v dohodě o finančním vyrovnání vzájemných závazků ze dne , datum, tak, že žalovaný žalobci dluží 2,7 mil. Kč, přičemž při uzavření této smlouvy žalovaný uhradil 700 tis. Kč a do 10 let od uzavření smlouvy uhradí zbývající částku 2 mil. Kč (dále jen „smlouva“). Tu mu žalovaný do dnešní doby nezaplatil.2. Žalovaný uvedl, že tuto částku skutečně žalovanému dlužil, dohodu se žalobcem uzavřel, ale že svůj dluh již uhradil a doložil potvrzení o úhradě dluhu dne , datum, .3. Jelikož mají oba účastníci občanství Ruské federace, musel soud zohlednit svoji pravomoc k rozhodnutí sporu. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (Moskva, 12. 8. 1982; č. 95/1983 Sb.) vztahy, které jsou předmětem tohoto řízení, neupravuje, určil soud svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a „Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná má bydliště na území České republiky.4. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Pokud se na smlouvu nevztahuje odstavec 1 nebo pokud by se na prvky smlouvy vztahovalo více než jedno z písmen a) až h) odstavce 1, řídí se smlouva právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště“, neboť plnění má poskytnout žalovaný a ten má bydliště na území ČR.5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že se účastníci dohodli v dohodě o finančním vyrovnání vzájemných závazků ze dne , datum, tak, že žalovaný žalobci zaplatí 2,7 mil. Kč, přičemž při uzavření této smlouvy žalovaný uhradil 700 tis. Kč a do 10 let od uzavření smlouvy uhradí zbývající částku 2 mil. Kč (důkaz: smlouva).6. V kopii potvrzení s úředně ověřeným podpisem ze dne , datum, žalobce potvrdil, že tohoto dne mu žalovaný zaplatit dluh ve výši 2 mil. Kč, k jehož úhradě se zavázal ve smlouvě (důkaz: kvitance ze dne , datum, ). Žalobce uvedl, že podpis je jeho, nepamatuje si, že by takovou listinu podepsal (vyjádření žalobce na jednání , datum, ).7. Dle § 1721 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) platí, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.8. Dle § 1722 OZ plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový.9. Dle § 1726 odst. 1 OZ závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.10. Dle § 1746 odst. 2 OZ strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.11. Dle § 1908 odst. 1 OZ splněním dluhu závazek zaniká.12. Dle § 1949 odst. 1 OZ platí, že přijímá-li věřitel plnění, vydá dlužníkovi na jeho žádost potvrzení o splnění dluhu (kvitanci). V kvitanci vyznačí jméno dlužníka i věřitele, předmět plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn. Je-li kvitance vydána na jistinu, má se za to, že bylo vyrovnáno také příslušenství pohledávky.13. Soud vzal za prokázané, že se žalovaný ve smlouvě zavázal žalobci zaplatit částku 2 mil. Kč do , datum, . Soud se již blíže nezabýval právní povahou takového závazku, obecně uvádí pouze tolik, že se žalovaný nepochybně může zavázat k zaplacení dluhu žalobci, navíc když nijak nepopíral, že se k tomuto skutečně zavázal. Žalovaný však tvrdil, že již dluh zaplatil, což prokázal potvrzením o splnění dluhu – kvitancí. Žalobce uvedl, že se jedná o jeho podpis, pravost kopie kvitance nezpochybnil, uvedl pouze, že si nepamatuje na podepsání této listiny nebo na skutečnost, že by peníze obdržel. Za tohoto stavu se soud domnívá, že žalovaný prokázal úhradu dlužné částky, bez na ohledu na skutečnost, že takto vysoká částka byla uhrazena v hotovosti a nikoli převodem na účet. Proto se také soud nevěnoval právnímu hodnocení závazku mezi účastníky, neboť byl-li žalovaným uhrazen, považuje soud takové hodnocení za zbytečné.14. Za nadbytečný rovněž považoval provádět důkazy: korespondence mezi účastníky, kupní smlouva domu , adresa, , předávací protokol, příjmové pokladní doklady, kupní smlouva domu v , Anonymizováno, , darovací smlouva, výpisy z OR, smlouva o převodu obchodního podílu, předžalobní výzva, které tak zamítl.15. Pokud se tedy žalovaný zavázal žalobci zaplatit do , datum, částku 2 mil. Kč a prokázal, že ji žalobci dne , datum, uhradil, došlo tímto dnem k zániku závazku žalovaného dle § 1908 odst. 1 OZ, a proto soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.16. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. by procesně úspěšnému žalovanému náležela náhrada nákladů řízení. Jelikož se žalovaný tohoto svého práva výslovně vzdal, soud mu tuto náhradu nepřiznal.