30 C 85/2026-34 – Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení shora uvedené částky příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému na bankovní účet ve výši , částka, a dále navýšenému na částku , částka, na základě smlouvy o úvěru, uzavřené dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , podezřelý výraz, , právnická osoba, Před poskytnutím úvěru byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr nejpozději do , datum, spolu s úrokem ve výši , částka, . Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil. Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši , částka, , sestávající z nezaplacené jistiny ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, . Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani k předžalobní výzvě žalobkyně.2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky , částka, včetně úroku z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaný tuto částku zaplatil původní věřitelce před podáním žaloby, a tyto platby nebyly započteny z důvodu administrativní chyby. Žalobkyně dále požadovala zaplacení , částka, s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení.3. Protože k částečnému zpětvzetí žaloby došlo ještě před prvním jednáním ve věci samé, nezkoumal soud, zda žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí, a v rozsahu zpětvzetí řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil (výrok II.).4. Žalovaný k nároku žalobkyně pouze uvedl, že ke dni , datum, dále uhradil částku , částka, , a to ve dvou platbách ve výši , částka, a , částka, .5. Soud postupoval dle §115 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.) a k projednání věci nařídil jednání.6. Z dokazování provedeného těmito listinnými důkazy: smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatek č. , hodnota, (navýšení úvěru) z , datum, , obchodní podmínky , podezřelý výraz, , právnická osoba, , relevantní část výpisu z účtu ze dne , datum, k provedení verifikační platby, relevantní část výpisů z účtu k poskytnutí úvěru ze dne , datum, a ze dne , datum, , upomínka ze dne , datum, , smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu pohledávek (položka č. , hodnota, ) a včetně příloh a dodatku č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , výzva před podáním žaloby z , datum, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil tento skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.7. Mezi žalovaným jako úvěrovaným a společností , podezřelý výraz, , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako úvěrujícím byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách www., podezřelý výraz, .cz. Žádost o poskytnutí úvěru byla žalovanému schválena a byl mu poskytnut úvěr v celkové výši , částka, splatný do 9 měsíců v celkové výši , částka, s úrokem ve výši 112 % ročně (RPSN 191,8 %). Částka byla žalovanému poskytnuta dne , datum, na účet žalovaného č. , č. účtu, , uvedený ve smlouvě o úvěru a ověřený předchozí verifikační platbou. Úvěrová částka byla následně dodatkem navýšena na částku , částka, splatnou do 9 měsíců ode dne uzavření dodatku (tj. od , datum, ) v celkové výši , částka, s úrokem ve výši 110,56 % ročně (RPSN 187,90 %). Žalovaný čerpal dále dne , datum, částku , částka, , celkem načerpal , částka, . Žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru i přes upomínku původní věřitelky, na smlouvu zaplatil celkem , částka, , z toho , částka, bylo připsáno na jistinu a zbývající částka , částka, na příslušenství. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl dopisem ze dne , datum, informován o postoupení pohledávky a současně vyzván k úhradě dlužné částky. V řízení byla po provedení částečného zpětvzetí (do částky zaplacení před podáním žaloby původní věřitelce) požadována pouze částka v celkové výši , částka, , sestávající z nezaplacené jistiny a úroku. Žalovanému byla odeslána předžalobní upomínka.8. Z důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně jakékoliv doklady osvědčující jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet, ani že by právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit jakkoliv posuzovala a ověřovala.9. Žaloba ani po částečném zpětvzetí nároku není důvodná.10. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla adhezním způsobem dle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. o. z. Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele, smlouva podléhá též režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.11. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z., a žalobkyně se tak stala v souladu s ustanovením § 1880 odst. 1 o. z., nabyvatelem předmětné pohledávky včetně jejího příslušenství a práv s nimi spojenými, čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.16. Podle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Shora citovaná zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Soud vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury, a to z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Ústavní soud v souvislosti s tímto principem navázal ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž dovodil, že nezkoumá-