43 C 261/2025-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný nesplnil povinnost uhradit dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . Tato na žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr uhradit nejpozději do , datum, . Zároveň žalobkyně tvrdila, že žalovaný nesplatil žádnou částku, kromě jistiny žalobkyně požadovala poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , který byl splatný dne , datum, .2. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného, před poskytnutím úvěru, se žalobkyně vyjádřila tak, že tuto zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně, zejména lustrací v nebankovních registrech ISIR, CEE, CRKI, EUCB .3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Zástupce žalobkyně se k jednání omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků, dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti.5. Společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se společnost , právnická osoba, , zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se sjednaným oplatkem , částka, , vrátit nejpozději do , datum, . RPSN činilo , Anonymizováno, . (zjištěno ze: smlouva o úvěru ze dne , datum, , předsmluvní informace ).6. Žalovaný vyčerpal částku , částka, , která mu byla převedena na účet jehož číslo sdělil (potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, ).7. Ze smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že zde měl žalovaný prohlásit, že nemá žádné dluhy. Žalobkyně tvrdila, že dále právní předchůdkyně lustrovala v uvedených databázích, zda zde žalovaný není jako dlužník, k tomu však žádné doklady předloženy nebyly. Nebyly také předloženy žádné doklady k tomu, jak právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala měsíční příjmy a výdaje žalovaného, když k tomuto žalobkyní rovněž nebyl předložen jediný doklad.8. Dne , datum, byla smlouva o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, , kterou byla pohledávka původního věřitele převedena na žalovanou. (zjištěno ze: smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, ).9. Žalovaný na úvěr ani přes upomínku nezaplatil žádnou částku. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, (zjištěno z: předžalobní upomínky ze dne , datum, , podací lístek).10. Po právní stránce soud věc posoudil takto.11. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci pak vyplynula z platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o. z.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“15. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdkyně žalobkyně, která žalovanému úvěr poskytla, dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto svou povinnost jakkoli splnila, neboť k posuzování úvěruschopnosti vůbec nedošlo. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně na jednání nařízené na den , datum, neodstavila, nemohl ji soud v tomto smyslu poučit dle § 118a 1 a 3 o. s. ř., k doložení důkazů a tvrzení, ale soud předpokládá, že pokud by žalobkyně těmito důležitými doklady disponovala, k žalobě by je doložila. Žalobkyně si je v rámci své praxe nutnosti doložení těchto skutečností, zajisté vědoma. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 CA Consumer Finance, C-449/13, však platí, že „(…) pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Žalobkyně neposkytla soudu k posuzování úvěruschopnosti vůbec žádné důkazy.16. Z uvedených důvodů soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který byl proto v souladu s § 2991 o.z. povinen žalobkyni vrátit poskytnutou částku.17. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a ZSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy ve vztahu k § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.. Samotný ZSÚ byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Konkrétním účelem § 87 ZSÚ je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Faktickým důsledkem pro poskytovatele úvěru je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k § 87 ZSÚ uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).18. Soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou od samého počátku, jako celek z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Jako absolutně neplatnou by smlouvu soud posoudil i s ohledem na výši úroků, poplatků, RPSN, dle ust. § 2395 o.z.19. Dle § 588 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.20. Dle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzeném