34 C 22/2018-147 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 16.3.2018 domáhá proti žalovaným určení, že je dědičkou ze zákona po zůstavitelce, paní [jméno] [příjmení]. Uvedla, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28.2.2018, č.j. 32 D 49/2017-157 jí bylo uloženo, aby dle ust. § 170 odst. 1 z.ř.s. podala žalobu na určení, že je dědicem ze zákona ve III. dědické skupině po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [datum], [anonymizováno] [datum], a to z titulu osoby, která žila se zůstavitelkou nejméně po dobu jednoho roku před jejím úmrtím ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, neboť žalovaný č. 1 v protokolu ze dne 28.2.2018 neuznal dědické právo žalobkyně a dědické právo žalobkyně z titulu spolužijící osoby se jeví jako méně pravděpodobné. Žalobkyně je od roku 2008 vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ¼ na domě v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], v uvedeném domě bydlí od roku 2007. Bydlely tedy se zůstavitelkou ve stejném domě, v různých bytech, od svých bytů měly navzájem klíče a mohly do nich kdykoliv vstupovat. Pravidlem byly společné nákupy, společné hospodaření s penězi, společné vaření, návštěvy, úklid, výlety na chatu apod. Tento stav fungoval cca do roku 2015, kdy se zdravotní stav zůstavitelky začal rapidně zhoršovat. Lze říct, že žalobkyně vedla se zůstavitelkou společnou domácnost od roku 2007 do roku 2015. Od počátku roku 2016 začala být zůstavitelka nesoběstačná a bylo nutné se o ni nepřetržitě starat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně sdílela se zůstavitelkou společnou domácnost a byla jí de facto nejbližším člověkem, začala se o zůstavitelku ve stáří starat a poskytovat jí potřebnou péči, zejména pravidelné docházení na nákupy, řešení společných financí, platby složenek, úklid apod. O vedení společné domácnosti svědčí dva vzkazy zanechané v bytě zůstavitelkou, dále doklady o platbách za opravy domu. Zůstavitelka rovněž pro žalobkyni vystavovala seznamy nákupů, které žalobkyně ze svých finančních prostředků pořizovala. V březnu 2016 se situace stala neúnosnou a bylo nutné, aby o zůstavitelku někdo pečoval 24 hodin denně. V tuto dobu si žalobkyně vzala tříměsíční neplacené volno a o zůstavitelku permanentně pečovala. V květnu 2016 odešla zůstavitelka do nemocnice v [část obce], odkud se již nevrátila. Pohřeb zůstavitelky vypravila matka žalobkyně, žalovaná č. 2, neboť žalobkyně byla v tu dobu mimo Prahu. 2. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala určení, že je dědicem ze zákona ve III. dědické skupině podle ustanovení § 1637 NOZ, a to po [jméno] [příjmení], narozené 30.5.1935, posledně bytem [adresa žalobkyně a žalované], zemřelé [datum]. 3. Žalovaný č. 1 v následném vyjádření nárok žalobkyně zcela neuznal. Uvedl, že v rámci řízení o pozůstalosti po zůstavitelce bylo dne 3.3.2017 provedeno v kanceláři soudní komisařky JUDr. Aleny Procházkové za účasti žalobkyně, žalované č. 2 a paní [jméno] [příjmení] předběžné šetření, ze kterého byl sepsán protokol čj. 32 D 49/2017-13. V bodě 5 tohoto protokolu nadepsaném„ Osoby, které žily se zemřelou nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zemřelou odkázány výživou“ žalobkyně neuvedla sebe jako osobu, která žila se zůstavitelkou ve společné domácnosti, naopak všechny účastnice uvedly a svým podpisem stvrdily, že zůstavitelka žila sama v činžovním domě, který spoluvlastnila. Tato skutečnost plyne i z výpovědi žalované č. 2 na policii v den úmrtí zůstavitelky a také z prohlášení žalobkyně v jejím písemném vyjádření ke společné domácnosti se zůstavitelkou ze dne 25.5.2017 a v žalobě („ ve společném bytě jsme sice nebydlely …“). Termín společná domácnost zásadně předpokládá společné bydlení, k čemuž však mezi žalobkyní a zůstavitelkou nikdy nedošlo, každá žila ve svém bytě. Žalobkyně ani nebyla vypravitelkou pohřbu, jak by se dalo od spolužijící osoby očekávat, a neměla by tomu být na překážku ani momentální nepřítomnost žalobkyně v Praze v době úmrtí zůstavitelky. O tom, že mezi žalobkyní a zůstavitelkou se nejednalo o soužití trvalé povahy, svědčí i fakt, že úmrtí zůstavitelky nebylo oznámeno žalobkyni, ale její matce. Zůstavitelka si také podala žádost o umístění do domova pro seniory, přičemž v žádosti uvedla, že následnou péči po odchodu z DSS nemá zajištěnou, a jako kontaktní osobu udala paní [jméno] [příjmení], nikoliv žalobkyni. Důvod pro přijetí do DSS uvedla odlehčení známým a přátelům od péče. Podle ustálené judikatury se společnou domácností rozumí soužití dvou nebo více osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby, bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Společná domácnost předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech; výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně se zůstavitelkou skutečně a trvale nežila. O tom, že s ní nevedla ani společné spotřební společenství, svědčí např. prohlášení žalobkyně ze dne 25.5.2017, že zůstavitelka„ veškeré poplatky platila inkasem z osobního účtu“. Dále žalovaný č. 1 odkázal na prohlášení žalobkyně na jednání před soudní komisařkou dne 28.2.2018, kdy na dotaz žalovaného č. 1, o jaký společný účet se jednalo, uvedla, že se jednalo o společný účet náležející k nemovité věci – tedy o účet s finančními prostředky týkajícími se příjmů a výdajů společně vlastněného domu, nikoliv o účet, na kterém by se nacházely společné soukromé finanční prostředky žalobkyně a zůstavitelky z titulu společné domácnosti. Rovněž další předložené doklad o platbách za služby a opravy společně vlastněného domu byly platbami z titulu spoluvlastnictví domu, nikoliv z titulu společné domácnost. K nim žalobkyně ve vyjádření ze dne 25.5.2017 uvedla, že„ tyto výdaje platila ze svého, teta jí je pak proplácela“. Ohledně neplaceného volna od 1.3. do 31.5.2016 uvedl žalovaný č. 1, že na potvrzení není uveden důvod jeho poskytnutí. Nadto je zde rozpor v tvrzeních žalobkyně, kdy v žalobě uvádí, že zůstavitelka byla přijata do nemocnice v květnu 2016, ve vyjádření ze dne 25.5.2017 pak, že do nemocnice byla převezena v dubnu 2016 a už se nevrátila. 4. Ze všech uvedených důvodů navrhl žalovaný zamítnutí žaloby. 5. Žalovaná č. 2 nárok žalobkyně uznala. Uvedla, že je jí známo, že způsob žití její dcery (žalobkyně) a zůstavitelky znaky společné domácnosti bezpochyby naplňoval. Žalovaná č. 2 je přesvědčena o existenci závěti, kterou zůstavitelka odkázala žalobkyni svůj spoluvlastnický podíl na nemovitosti [adresa] v ulici [ulice], ač se závěť při prohlídce bytu za přítomnosti soudní komisařky nenašla. 6. Žalovaná č. 2 tedy navrhla žalobě vyhovět. 7. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.), výslechem žalobkyně (ust. § 131 o.s.ř.) a výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (ust. § 126 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. 8. V řízení byl listinnými důkazy prokázán tento skutkový stav: 9. Z podstatného obsahu spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp.zn. 32 D 49/2017 soud zjistil, že je v rámci tohoto řízení je projednáváno dědictví po zůstavitelce. Žalobkyně v tomto řízení uváděla, že se zůstavitelkou žila po dobu nejméně jednoho roku před jejím úmrtím ve společné domácnosti a je tak dědičkou po zůstavitelce. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28.2.2018, č.j. 32 D 49/2017-157 jí bylo proto uloženo, aby dle ust. § 170 odst. 1 z.ř.s. podala žalobu na určení, že je dědicem ze zákona ve III. dědické skupině po zůstavitelce. Vypravitelkou pohřbu po zůstavitelce byla žalovaná č. 2. 10. Spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], k.ú. [část obce], byla zůstavitelka s podílem id. ½, žalobkyně s podílem id. ¼ a paní [jméno] [příjmení] s podílem id. ¼ (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). V období od 1.3. do 31.5.2016 čerpala žalobkyně v zaměstnání neplacené volno (prokázáno potvrzením společnosti [právnická osoba] ze dne 11.5.2017). Žalobkyně obstarávala zůstavitelce některé nákupy (prokázáno nákupními seznamy). Náklady na tyto nákupy hradila žalobkyně ze svého, zůstavitelka jí je pak proplácela (prokázáno prohlášením žalobkyně ze dne 25.5.2017). Zůstavitelka žila sama v činžovním domě (prokázáno protokolem o předběžném šetření ze dne 3.3.2017 podepsaným mimo jiné žalobkyní a žalovanou č. 2, úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 21.12.2016 podepsaným žalovanou [číslo]). Zůstavitelka měla účet u Poštovní spořitelny (prokázáno žádostí o služby elektronického bankovnictví ze dne 6.9.2013). K účtu týkajícímu se společné nemovitosti měla podpisové právo pouze zůstavitelka (prokázáno výpověďmi svěd