26 C 158/2017-287 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 30. 1. 2017 domáhala po [jméno] [příjmení], narozeném [datum], bytem [adresa žalovaného], zemřelém dne [datum], zaplacení částky ve výši 675 709,81 Kč s příslušenstvím s tím, že při kontrole odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], který byl realizován tak, že z neměřené částky elektrického vedení byla vyvedena třífázová odbočka, která vedla mimo elektroměr do elektroinstalace nemovitosti. Neoprávněný odběr umožňoval odběr elektrické energie bez měření. Na základě výše uvedených skutečností nedocházelo k měření odebírané elektřiny a žalobkyni tak vznikla škoda. Dle ust. § 28 odst. 3 zák. č. 458/2000 Sb., energetický zákon, na odběrných místech, kterými prochází neměřená elektřina, nesmí být prováděny žádné zásahy bez předchozího souhlasu provozovatele příslušné distribuční soustavy. Jednání popsané v článku I. této žaloby, tj. odběr elektřiny bez měřicího zařízení, kvalifikuje zákon [číslo] Sb., energetického zákon, v § 51 odst. jako neoprávněný odběr elektřiny. Žalobkyně proto postupovala v souladu s právem a stanovila [celé jméno původního účastníka], [datum narození], zemř. [datum] náhradu za škodu, která jí vznikla neoprávněným odběrem elektřiny popsaným v I. článku této žaloby. Skutečnost zda zásah do elektrické instalace provedl [celé jméno původního účastníka] sám, či na jeho žádost jiná osoba je na základě zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, považována za nepodstatnou, nebo citovaný zákon výslovně zavinění odběratele nestanoví. [příjmení] elektřiny má charakter dodávky zboží zvláštního druhu, jež nelze skladovat ani vrátit, a každý odběratel rozhoduje o jeho okamžité spotřebě sám, bez přímého vlivu dodavatele. Žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy má dvě možnosti jak stanovit škodu způsobenou realizací neoprávněného odběru elektřiny, určit skutečně vzniklou škodu, nebo náhradu škody určit výpočtem. Žalobkyni se nepodařilo zjistit škodu skutečnou, proto přistoupil k stanovení náhrady škody v souladu s vyhláškou MPO č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny výpočtem. Vzhledem k absenci měřícího zařízení (elektroměru) a k tomu, že nedošlo mezi konečným zákazníkem a provozovatelem distribuční soustavy k dohodě zbyla jediná cesta - stanovit výši způsobené škody výpočtem, přičemž způsob výpočtu náhrady škody je stanovený. Žalobkyně při stanovení náhrady škody vycházela z prokazatelně zjištěných a zdokumentovaných údajů a stanovila výši náhrady škody výpočtem. Přípisem ze dne 4. 2. 2015 vyzvala na základě výše uvedeného žalobkyně [celé jméno původního účastníka] k úhradě náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny, přičemž součástí tohoto přípisu bylo vyúčtování neoprávněného odběru – faktura. Náhrada škody v celkové výši 703 864,51 Kč byla stanovena, jak již bylo uvedeno, ve smyslu ust. § 9 vyhlášky MPO č. 82/2011 Sb., výpočtem. [celé jméno původního účastníka] rozporoval výši náhrady škody, nedoložil ani neuvedl však žádné rozhodné skutečnosti pro její stanovení. Vzhledem k výše uvedenému, tedy že stanovená náhrada škody nebyla ze strany [celé jméno původního účastníka] uhrazena a neuvedl rozhodné skutečnosti, vyzvala jej žalobkyně k úhradě náhrady předmětné škody opětovně, a to přípisem ze dne 13. 2. 2015, kde mu stanovena dodatečná lhůta do 6. 3. 2015. K uhrazení náhrady škody však ze strany p. [celé jméno původního účastníka] nedošlo. [celé jméno původního účastníka] uhradil až dne 15. 11. 2016 částku 28 154,70 Kč. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 11. 2017, č. j. 26 C 158/2017-27, bylo stanoveno, že v řízení bude pokračováno namísto žalovaného, zemřelého dne 17. 4. 2017, s jeho právními nástupci, a to s nabyvateli dědictví [jméno] [příjmení], narozenou [datum], bytem [adresa žalovaného], jako s žalovanou [číslo]) a [celé jméno žalovaného], narozeným [datum], bytem [adresa], [anonymizováno], jako s žalovaným [číslo]), a to s odůvodněním, že původně žalovaný [celé jméno původního účastníka] dne [datum] zemřel. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 2. 2018. 3. Žalovaní podali prostřednictvím svého právního zástupce; k žalobě dne 22. 12. 2017 vyjádření, ve kterém uvedli, že nárok neuznávají v celém rozsahu, neboť ve věci neoprávněného odběru tento odběr nebyl prokázán. Důkazy předkládané žalobkyní nejsou relevantní, neboť byly dosaženy za pomoci nátlaku, o čemž je informoval právní předchůdce žalovaných a bylo to uvedeno také v korespondenci s žalobkyní. Zákrok proti původnímu žalovanému provedlo několik mladých mužů v černých taktických vestách, které používají složky policie přímého zásahu, a to ve večerních hodinách, přičemž napřed byla odpojena elektřina a muži komunikovali s žalovaným pomocí silných baterek. Písemné vyjádření právního předchůdce žalovaných, které žalobkyně přiložila k důkazu, pak bylo těmito muži právnímu předchůdci žalovaných nadiktováno. S ohledem na věk právního předchůdce žalovaných, tento podepsal a napsal vše, co mu bylo nadiktováno z obavy o své zdraví a aby pracovníci v nátlaku ustali a z jeho nemovitosti odešli. Vývody před elektroměrem byly údajně vyústěny ve štítové fasádě domu, kde zůstaly po odebrání vrchního vedení elektřiny, při likvidaci sloupů tohoto vedení. Uvedené skutečnosti byly již před zahájením tohoto řízení několikrát sděleny žalobkyni. S ohledem na delší časový odstup, provedenou změnu zapojení elektrické energie novou přípojkou a přemístění elektroměru, jsou tvrzení uvedená v odstavci I nyní těžší prokázat, když zároveň zemřel jediný účastník sporu na straně žalované, který se fyzicky zúčastnil dne 3. 2. 2015 kontroly provedené pracovníky žalobkyně. I pokud by žalovaní připustili, že je nárok žalobkyně co do základu dán, tak rozhodně není dána jeho požadovaná výše. Žalovaní v této souvislosti odkazují na stěžejní judikát Ústavního soudu, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/15 ze dne 11. 8. 2015, ve které se jednalo o skutkově podobnou věc. Žalovaní tvrdí, že požadovaná částka žalobkyní mnohonásobně překračuje skutečný odběr, že nárok žalobkyně není kompenzační a zcela sankční. Žalobkyně požaduje úhradu za spotřebovanou elektrickou energii dle své faktury [číslo] v částce 703 864,51 Kč (v žalobě poníženou o částku 28 154,70 Kč). Z uvedené faktury tak však není zřejmé, za jaké období je tato částka požadována a jakým způsobem k ní žalobkyně došla. Odkaz toliko na číslo zákona není dostačující. Navíc částky požadované jako náklady na zjištění NO i fotodokumentaci již nemají žádnou oporu v zákoně, navíc nejsou nikterak specifikovány ani doloženy. Uvedeným nedostatkem trpí i žaloba, neboť v ní není uvedeno, jakým způsobem žalobkyně k žalované částce dospěla. Odkaz na právní předpis nepostačuje, navíc vůbec není zřejmé, jakého období se týká. Žaloba je v této základní části neurčitá a neprojednatelná. Žalovaní z opatrnosti toliko předpokládají, že žalobkyně své žalobní tvrzení může eventuálně doplnit a proto, aniž by tato žalobkynina stěžejní žalobní tvrzení, které nyní absentují, znali, dále uvádějí, že nárok žalobkyně se teoreticky může týkat dle ust. § 9 odst. 6 písm. a) odst. 1 vyhl. č. 82/2011 Sb., maximálně doby 24 měsíců od zjištění neoprávněného odběru (pokud bude prokázán) tedy doby od 3. 2. 2013 do 3. 2. 2015. Žalobkyně žalobu podala dne 30. 1. 2017. Žalovaní namítají promlčení nároku a to ode dne 3. 2. 2013 do 29. 1. 2014. Žalovaní k hypotetickému nároku vycházejí z požadované částky a doby tří let (resp. dvou), tedy žalobkyně požaduje náhradu za elektrickou energii v částce 234 621,50 Kč ročně (703 864,51: 3) při třech letech a 351 932,25 Kč ročně při dvou letech. Spotřeba právního předchůdce žalovaných dle faktur žalobkyně činila za období od 22. 11. 2006 do 16. 3. 2007 částku 1 884,39 Kč, za období od 17. 3. 2007 do 18. 7. 2007 částku 1 612,81 Kč, za období od 19. 7. 2007 do 16. 11. 2007 částku 1 714,03 Kč, roční spotřeba celkem 5 211,23 Kč, roční spotřeba za období od 17. 11. 2007 do 9. 7. 2008 částku 3 926,11 Kč, roční spotřeba za období od 10. 7. 2008 do 9. 7. 2009 částku 6 551,55 Kč, roční spotřeba za období od 10. 7. 2009 do 9. 7. 2010 částku 6 094 Kč, roční spotřeba za období od 10. 7. 2010 do 9. 7. 2011 částku 6 170,03 Kč, roční spotřeba za období od 16. 7. 2011 do 23. 7. 2012 částku 6 545 Kč, roční spotřeba za období od 24. 7. 2012 do 18. 7. 2013 částku 7 222,29 Kč, roční spotřeba za období od 19. 7. 2013 do 18. 7. 2014 částku 6 986,84 Kč a roční spotřeba za období od 19. 7. 2014 do 2. 7. 2015 4 155,13 Kč. Následně již byla elektrická energie dodávána na základě nové smlouvy. Na základě shora uvedeného je zřejmé, že roční náklady na elektrickou energii činily ročně v průměru 6 500 Kč. Žalobkyně požaduje 234 621,50 Kč resp. 351 932,25 Kč. Žalobkyně požaduje částku 36x, resp. 54x vyšší než byla spotřeba žalovaných, resp. jejich právního předchůdce. Žalovaní tvrdí, že jejich právní předchůdce v období tvrzeného neoprávněného